Když v roce 1880 vydal skriptor univerzitní bibliotéky Pražské, Josef Truhlář své „Registrum bonorum Rosenbergicorum,“ zcela určitě netušil, jaký poklad vynesl na světlo. Když se probíral v rukopisech bohaté knihovny křížovnické, přišel na krásný pergamen o 63 listech malého folia, v němž „pěkným zřetelným písmem zaznamenány jsou statky pana Oldřicha z Rožmberka. Kdy byl urbář sepsán, není výslovně udáno, ale písmo ukazuje na první pohled k druhé polovině 14. století.“ Josef Šusta již v roce 1906 prokázal, že část tohoto rožmberského urbáře pro „Panství Rožmberk“ vznikla již v letech 1350 až 1366. Jde tedy o nejstarší šlechtický urbář v Čechách a na Moravě. Je pozoruhodné, že urbář nebyl datován. Byl to jakýsi dokument „věčného stavu“. Panství Rožmberk mělo dalších pět městeček a 67 vsí a podrobný rozbor ukázal, že poslední zápisy a změny v urbáři byly provedeny v roce 1379.

V urbáři „Zboží Rožmberského“ je město Rožmberk zaneseno jako první v rámci panství Rožmberk, jehož správním centrem byl stejnojmenný hrad. Užitek vrchnosti z města Rožmberka zahrnoval všechny čtyři formy poddanských povinností: peněžní úrok, desátek, robotu a naturální dávky. K městu Rožmberku příslušelo 22 lánů polností. Lány v tomto urbáři uvedené jsou „pasovské“, což bylo 17,73 hektaru. Dělily se na 52 pasovských jiter. Z každého lánu se platilo po 48 denárech ročně a kromě toho církevní desátek k rožmberské faře, která patřila k vyšebrodskému cisterciáckému klášteru. Dále za každý lán se muselo na pozemcích rožmberské vrchnosti ročně odpracovat šest dní při sekání či sečení. Město Rožmberk mělo dvacet pět a půl městiště a na každém z nich vázla povinnost ročního platu 8 denárů a čtyř dnů robotní práce sekáčů. Sekáči pracovali „na panském“ při senách a žních.

Město Rožmberk mělo i tři mlýny, z nichž jeden, mimořádně velký, byl vybaven čtyřmi mlýnskými koly a patřil „školmistrovi“. V jeho blízkosti byla další dvě kola sloužící řemeslné výrobě. Přes strohost záznamu lze určit, že jedno z těchto kol bylo využito k výrobě třísla drcením stromové kůry. Tento produkt byl potřebný ke zpracování surové kůže na usně. Z  toho lze usuzovat na rozvinutou výrobu v Rožmberku. Surové kůže vyčiněné za pomocí třísla zpracovávali koželuzi tak, aby byly použitelné k výrobě obuvi a jiných kožených předmětů. Useň je zvířecí kůže zbavená srsti, podkožního vaziva a tuku, upravená vyčiněním tříslem a opracovaná tak, aby byla stálá ve vodě, nehnila a po vysušení si zachovala ohebnost a vláčnost. Druhého z uvedených kol se používalo ke zpracování bavlny. Je možné, že se v Rožmberku vyráběl barchet: látka ze lnu a bavlny, jaká se zhotovovala v té době v Praze.

Další peněžní příjmy plynuly rožmberské vrchnosti z neuvedeného počtu chlebných lavic, lázně, sladoven, krčem a krámů. Deset masných krámů odevzdávalo obilí. Zvlášť byla jmenov
ána nová chmelnice a dále louka se zahradou, z níž se také platilo. Rovněž ze tří dvorů, jež měli měšťané ve vsi Záhoří, dávali pevně stanovenou peněžní sumu, k nimž patřila také povinnost 14 dnů roboty ženců nebo sekáčů, kterou však bylo možno nahradit penězi. Robotní povinnost vztahující se k majetku měšťanů ležícího mimo město na statcích Rožmberků stanovilo privilegium z roku 1362. Lze předpokládat, že šlo především o žennou robotu, tj. sekání obilí. Latinský termín „messor“ však nevylučuje ani robotní povinnost sekání trávy. Údaj o počtu 15 blíže nelokalizovaných městských domů včetně dvora se zřejmě vtahuje k podhradí na pravém břehu Vltavy, k Latránu.

Z každého městiště na Latránu se platilo osm denárů ročně, tedy stejně jako z areí na levém břehu Vltavy. Podle urbáře však na nich, rozdílně od města, nevázla robotní povinnost. Od měšťanů Rožmberka se robota žádala, neboť v okolí města byla potřeba výpomoci na rožmberských panských pozemcích. Záznam urbáře dokládá, že rožmberský Latrán neplnil městské hospodářské funkce. Byl obydlen služebníky vrchnosti, kteří vykonávali svou službu na hradě a nesporně nebyli považováni za měšťany. Jako poddaní museli samozřejmě platit úrok z pozemků, areí, na nichž stály domy jimi obývané. Jako vybraná skupina poddaných, přímých služebníků vrchnosti, měli v poddanském systému svou specifickou úlohu. Nehledě na to, že při práci na hradě nebo dokonce při doprovodu pána na jeho cestách, by robotní povinnosti mohli zastávat jen stěží. Rožmberk byl po polovině 14. století městem s plně rozvinutými funkcemi.

Poddaní se ve 14. století dělili podle velikosti obdělávané půdy. Již na samém počátku musím zdůraznit, že žádná půda jim však na Vyšebrodsku nepatřila. Ta patřila Rožmberkům nebo cisterciákům. V závislosti na trvalou existenční nejistotu poddaní mlčky snášeli celou řadu robot, dávek a daní. Žili zde bohatí sedláci, kteří obhospodařovali více než jeden lán a řada z nich se současně zaobírala i řemeslem nebo obchodem. V rožmberském urbáři, ke kterému se budu ještě mnohokráte vracet, nacházíme „vesničany, již nejsou kupci, kteří vozí vlastní obilí, jež se urodilo na jejich polích, na trh, a vesničany, kupující ovce pro zisk“. Mezi zámožné osoby většinou patřili také venkovští rychtáři, šafáři, mlynáři a krčmáři. Většina poddaných, kteří zemědělsky hospodařili na výměře půdy mezi půl a jedním lánem, tvořila střední vrstvu a vlastnila potah jako vlastní tažnou sílu.

Svým obsahem je Rožmberský urbář 1379 velmi důležitým topografickým podkladem, neboť je zde možno pozvat velikost osad v té době. Vždy se zde uvádí, kolik je zde lánů, osedlých a mlýnů. V městě a v městečkách vypočítává, kolik lánů bylo k městečku přiměřeno, kolik je zde měšťanů, pivovarů, hospod a lázní. Dávky byly vyměřeny dle jednotlivých usedlostí. Usedlosti poddaných v urbáři jsou nazývány laneus, mansus, reut nebo reutho a lze to přeložit jako láník, menší láník a nově osedlý na místě vymýtěných lesů. Lány v tomto urbáři uvedené jsou „pasovské“, což bylo 17,73 hektaru. Dělily se na 52 pasovských jiter. Jiní poddaní byli podsedci (subsides) a nemají buď vůbec žádné „přiměřené pozemky“ anebo jen malou výměru několika jiter. Dvory (curie) zde mají nejméně dva pasovské lány. U měst a městeček jsou uvedena jednotlivá městiště (area) a v nich role (agri), zahrady (humuletum) a včelíny (horti apum).

Poddaní odváděli Rožmberkům své povinnosti v hotových penězích, vykonávali rozličné práce a dávali různé přírodniny. Poplatky a jiné dávky poddaných bývaly i při stejně velikých usedlostech rozdílné. Příčinou byla bezesporu různá kvalita půdy. Platy „penězi hotovými“ byly vypočteny na Vyšebrodsku buď v hřivnách (marca), librách a talentech. Zdá se, že tu měly vliv měny sousedních zemí rakouských, pasovských a řezenských. Jinou povinností poddaných bylo odvádění přírodnin nebo výrobků. Byly to především všechny druhy obilnin, luštěniny, mák, len, včelí med. Z domácností dávaly se nejvíce vejce, slepice berani a sýry. Mlynáři odváděli vykrmená prasata. Práce, k nimž byli poddaní zavázáni z lánů, byly nestejné i v jedné osadě a byla mírnější než v pozdějších dobách. Pracovalo se na senách a žních, poskytovali potahy k orání a k svážení „jiných věcí“. Mnohdy to byly i stráže na hradě.

Rožmberský urbář podává dosti podrobný popis, v okamžiku dovršení jeho územního vývoje v předhusitském období odráží z části ještě poměry první poloviny 14. století. Je to patrné na faktu, že proces přeměny naturálních či robotných povinností za peněžní poplatky byl hromadný. Peněžní platy představovaly rozhodující část příjmů Rožmberků, a proto peněžní forma renty byla převažující. Na druhé straně se nedomnívám, že by na Frymburském panství, kde nejsou žádné údaje o robotě, tato vůbec neexistovala. Existovaly totiž „režijní“ rožmberské dvory, které se bez roboty neobešly, i když tyto režijní dvory postupně ustupovaly a jejich půda byla postupně rozparcelována. Zde se opírám i o americkou badatelku rožmberského urbáře 1379, Lindu Longfellow Blodgett, která věnovala své studium a bádání právě rožmberským velkostatkům. Ke stejným závěrům dospěl i Jaroslav Čechura.

Oblast rožmberské rychty nepatřila k úrodným, spíše naopak, a tak rožmberské obilnářství nevybočovalo z celkového vývoje. Naopak ve využívání lesů vykazují Rožmberkové ve druhé polovině 14. století značná aktiva. V rožmberském urbáři 1379 byly lesy velmi zevrubně popsány, a pokud jsou k dispozici údaje o zisku z prodeje dřeva, šlo „o velmi solidní sumy.“ Robota však byla rozložena nerovnoměrně a ve větší míře se s ní setkáváme v blízkém okolí hradu Rožmberk. Z výměru robotných povinností je patrné, že režijní dvory byly větší rolnickou usedlostí s výměrou jeden až dva lány (20 až 30 hektarů) a sloužily výhradně k zásobování hradu Rožmberk. Je jasné, že režijní dvory nebyly určeny pro tržní produkci. Ute Henningsenová z rozboru urbáře zjistila, že městečko Frymburk, pro něž je v urbáři dostatek podkladů týkajících se finančních příjmů, dávalo ročně přibližně tolik, co deset vsí panství Rožmberk.

Zdroj: archiv Františka Schussera