Třicátého června 1420 prožil Oldřich II. z Rožmberka porážku svého vojska před husitskými branami Tábora, kdy jej porazil vojenský husitský oddíl vedený Mikulášem z Husi. Král Zikmund napsal druhý den Oldřichovi mimo jiné: „ A ty se doma nad svými ukaž jako pán ať vedie, že si svých pán a jich mocen, a také aby věděli, že tebe mají poslušní býti.“ Husitský kronikář Vavřinec z Březové další kroky Oldřicha komentuje slovy: „ Proto pán z Růže, byv velmi pokořen a chtěje se pomstíti nad tábory, rozkázal zjímati všechny kněze, kteří na jeho statcích podávali lidu pod obojí způsobou, a uvrhl je do svých hradů a usiloval přinutiti je, aby se přísahou odřekli přijímání pod obojí způsobou.“ Kněží byli také vězněni na hradě Rožmberk. 

Vyzbrojování, živení a placení vlastních vojáků a žoldáků nebylo lacinou záležitostí a tak musel Oldřich II. z Rožmberka koncem září 1420 zastavit svému švagru Reinprechtovi z Walsse za čtyři tisíce kop grošů pražských oba své hrady v Rožmberku. V letech 1418 až 1420 zastával funkci purkrabího na Dolním hradu v Rožmberku Bohuslav z Petrovic a na Horním hradu Jindřich Dráchovský z Dráchova. Když se v roce 1420 stal držitelem obou hradů v Rožmberku Reinprecht z Walsse dosadil na oba hrady pouze jednoho purkrabího, Reinprechta z Polheinu. Koncem října 1420 požádal Oldřich II. z Rožmberka krále Zikmunda o vojenskou pomoc. Pan Oldřich potřeboval nejen pomoc vojenskou, ale i finanční. Král mu nevyhověl a tak Oldřich 18. listopadu 1420 uzavřel s Žižkou příměří do 4. února 1421. Na jaře 1422 byla prestiž Oldřicha silně posílena tím, že mu král Zikmund udělil „ privilegium razit královskou minci.“

Situace na rožmberském dominiu se stala postupně pro Oldřicha II. z Rožmberka neudržitelnou a tak 10. září 1424 uzavírá s tábory další příměří. Tentokráte na jeden měsíc. V této mírové smlouvě jsou uvedeni také nejmenovaní purkrabí z Rožmberka. V lednu 1423 slíbil Oldřich Reinprechtovi z Walsse zaplatit vysoké dlužné částky, je možné, že v září 1424 byl Rožmberk dočasně v rukou Oldřicha. Tuto teorii ale zpochybňuje skutečnost, že v roce 1439 bylo město Rožmberk a oba hrady prokazatelně v zástavním držení Reinprechta z Walsse a o žádné zástavě po roce 1424 není již žádná zmínka.

Oldřichovi II. z Rožmberka se nedařilo vymanit z finančních problémů a tak v červenci 1427 zastavil  Reinprechtovi z Walsse za 2333 uherských zlatých statky vyšebrodského kláštera a v srpnu 1427 prodal za dva tisíce liber panství Vítkův Hrádek. Vyznat se ve spletitosti Oldřichových zástav je složité i pro paní Annu Kubíkovou, která je považována za největšího znalce Oldřicha II. Zástava Vyššího Brodu se zdá být jasná, ale největší otazník leží na zástavě klenotů z několika klášterů a kostelů na rožmberském dominiu. Jejich dlouhý seznam je uveden v listině  Reinprechta z Walsse z 18. března 1439. V této listině se píše, že  Reinprecht z Walsse převzal v neuvedené době do zástavy také dva hrady s městem Rožmberk a klášter ve Vyšším Brodě. Teprve listina z 24. dubna 1456 vysloveně uvádí, že „zastavený Rožmberk, klášter Vyšebrod a drahně stříbra a zlata“ bylo navráceno oproti splátce 9364 kop grašů. To však již byl v čele Rožmberků Jindřich z Rožmberka. Dne 16. října 1457 předal Jan z Rožmberka své švagrové Anežce do užívání „obú zámkuov Rožmberg se vším tím panstvím věnným právem v deseti tisíc zlatých uherských.“

Zdroj: archiv Františka Schussera