Purkrabí předhusitské doby byl zástupcem vrchnosti. Byl povinen především vojensky hájit hrad s celým správním okrskem, který mu byl svěřen a mít zde vojenskou posádku. Na hradu Rožmberk až do 16. století byla stálá posádka velmi skrovná. Ve dne na předním horním hradě byli dva pěší a vrátný, na věži dva pěší a na dolním hradě čtyři pěší a vrátný. V hlídání hradu Rožmberk se střídalo sedm občanů z obce Babí, šest z Hořipného, po pěti z Březí a Hlásného, čtyři z Březovic, tři z Machnatce a dva z Bělé. Vedle toho byl purkrabí povinen i vedením hospodářství, za jehož výsledky odpovídal vrchnosti. Pro vedení rejstříků měl k ruce hradního písaře. Do kompetence purkrabího spadala i správa obyvatel podhradí a vsí k hradu příslušných se všemi poddanými. Dle rožmberského urbáře z roku 1498 patřilo k hradu Rožmberk mimo města Rožmberk i dalších 27 obcí a dvorů této rychty.
Purkrabí měl především dbát na to, aby veškeré hospodaření na panství neslo užitek, aby rožmberská komora nejen nemusela na panství doplácet, ale naopak, aby dostávala příjem z jeho výnosu. Dalším úkolem purkrabích bylo vydržování hradní posádky a dohled na ni. S purkrabím se uzavírala smlouva zavazující jej k plnění povinností a zaopatřování čeledi, vrchnost zase k řádnému vyplácení stanovené odměny. Obě strany byly vázány roční výpovědní lhůtou. Smlouvy pro všechna rožmberská panství byly sestavovány podle stejného schématu a obsahovaly vždy údaj o sumě peněz, jež má být purkrabímu ročně vyplácena, jakož i počet osob, která mají udržovat a střežit hrad a musí být vydržována z výše uvedené sumy, dále naturálie a jiné výhody, přiznané purkrabímu. V některých případech se zároveň se smlouvou prováděl i soupis inventáře hradu.
Purkrabí pečoval nejen o to, aby se jeho pánu nestala škoda, ale také, aby se poddaným „spravedlivě a po právu dálo“. Když jednou purkrabí Jan z Vlasic seděl s konšely v pivnici, měřil kolik šenkýřka piva nalévá a zjistil, že když „měla dát pánu korbel, dala sotva tři žejdlíky, a když měla dát tři žejdlíky, bylo v korbelu sotva půl pinty“. A tak šenkýřku na hradě potrestal. Rožmberský purkrabí Sudek měl před rokem 1532 za 194 kop pražských grošů pečovat i o tucet členů posádky rožmberského hradu. Byl mezi i písař, kterému musel mimo stravy dávat i seno pro koně. Z naturálních dávek náležel purkrabímu na hradě Rožmberk desátek vajec z rychty Frymburk, mýto z Horního Dvořiště, Rožmitálu, Dolního Dvořiště, sýry z desátku, výnos dědin a dvora v Metlici s příslušenstvím, lovy zaječí a výnos potoka Vltavice a dříví k topení z lesa Tomensberg. V roce 1556 se ve smlouvě stanoví plat šedesát kop grošů míšenských a počet osob není uváděn.
K uvedeným naturáliím přibývá padesát džberů žita a sto džberů ovsa, výnos všech pozemků u zámku, patřících k tehdejšímu dvoru a podíl na úročních platech. Dlouho byl purkrabím na hradě Rožmberk Alexandr Štol z Grymperka. Zakoupil si statek v městě Rožmberk, kde přebývala i jeho žena Žofie. Byla asi hodně klevetivá, a tak v roce 1580 za pomluvu Lva z Kolichreitu a jeho sestry Markéty, musela zaplatit pokutu sto kop grošů českých „ a ani purkrabí jí nemohl pomoci“. Instrukce pro purkrabího z roku 1556 stanovila, aby byl purkrabí denně přítomen při otevírání hradu. Překvapivé je, že v létě to bylo ve tři a v zimě ve čtyři hodiny ráno. Naproti tomu purkrabí byl přítomen zavírání hradu, což bylo v létě v 19 a v zimě již v 18 hodin. Purkrabímu podle tohoto pokynu příslušel rovněž dohled na vrátné a hlásné, povinnost denně projít hrad a zkontrolovat
jeho sta
v. Mezi povinnosti purkrabího patřil i dohled na stravování čeledi.
S kuchařem měl čeledi vydávat maso, při stolování měl dbát na rozestavení stolovníků. Sám nesměl zasednout ke stolu dříve, než všichni dostali řádně jídlo, dbát zda byl dán chléb na stůl až po zasednutí čeledi a zda bylo předloženo pouze stanovené množství vína. Zakazovalo se mu vodit ke stolu hosty nebo to trpět ostatním. Jeho dohledu podléhala též úprava jídel a po skončení jídla měl dát pozor, aby nikdo neodnášel s sebou nedojedené zbytky. Takový to přestupek měl trestat „věží“. Tedy vězením ve věži.
Purkrabí také dohlížel, aby se v zimě netopilo více, než bylo nezbytně třeba. Důvodem byla nejen snaha po šetření dřívím, ale také nebezpečí požáru. Dohlížel na čeleď ve dvoře a kdyby šafář neplnil své povinnosti, mohl jej propustit. V osm večer měl dvůr uzavřít a opozdilce nevpouštět. Mezi úkoly purkrabího patřil dohled na pekaře a chlebného. Chléb se směl vydávat pouze při jídle. Podobně bylo třeba, aby purkrabí dohlížel na vinný šenk, zda se nevydává zbytečně mnoho vína ke stolům a zda do šenku není bez jeho vědomí vpuštěn někdo cizí. Na jaře „při dlouhých dnech,“ měl purkrabí s lovčím, šafářem a porybným objet lesy, určit dříví pro panství a nařídit robotu. V případě nedostatku robotných lidí měl purkrabí najmout další. V zimě měl dohlédnout na formany, kteří sváželi dříví z lesa. Mlynář mu denně dávat zprávu, co se semlelo a dalo na hrad.
Hejtman měl na starosti dohled nad celým panstvím a do jeho kompetence spadal dohled na zámek a jeho opravy, na řemeslníky a krčmy. V případě potřeby řídil i obranu panství. Sám podléhal přímo vladaři rožmberského domu. Povinností hejtmana bylo mimo jiné i dvakrát ročně projít s polesným, rychtáři a hajnými celé panství, shledat jeho stav a oznámit vrchnosti, co je třeba napravit. Hejtman ráno otevíral a večer zavíral bránu, kontroloval stav střech a místností a dbal na to, aby majetek panství nepustl. Mezi hlavní povinnosti hejtmana byl dohled na to, aby z nedbalosti personálu nevznikl oheň. Proto se musel každé noci zdržovat na hradě a osobně o deváté večerní kontrolovat, je-li světlo všude zhasnuto a uhašeno a bez vědomí nesměl být nikdo do hradu vpuštěn. Rozhodoval o tom, co se zakoupí pro hospodářství hradu a bez jeho vědomí nesměl žádný úředník nic opatřovat. Rovněž při prodeji čehokoliv z hospodářství musel být účet sepsán v přítomnosti hejtmana a jím také podepsán. Při odjezdu vrchnosti z hradu musel vždy zařídit „vymetení a vyčištění pokojů“ a v nich nesměl nikdo pobývat bez vědomí vrchnosti.
K úkolům ve správě panství náležel dohled na poddané ze vsí, městeček a města Rožmberk, jejich hospodaření a odvod dávek. Protože mezi hejtmanovy povinnosti patřily časté cesty mimo hrad, měl si stanovit jeden den v týdnu, který věnuje vyřizování poddanských záležitostí. Do kompetence hejtmana spadal též dohled na trhy, „šacunk gruntu“ po smrti hospodáře a při zápisu kšaftu do knih býval přítomen vedle hejtmana i písař a dva konšelé. Z dalších povinností je pro svou náročnost nutno zaznamenat i přinucení dlužníků k zaplacení, když se to nepodařilo písaři, kontrola sirotčích registrů, rejstříků úroků a řešení hraničních sporů mezi vesnicemi jeho panství. V případě, že poddaní utrpěli při povodni, ohni nebo jiné živelné pohromě, bylo hejtmanovou povinností ihned odjet s důchodním písařem a dvěma osobami rytířského stavu na místo, zjistit přesnou škodu a stanovit, o kolik by se měly dočasně snížit povinnosti postižených, aby mohli své hospodářství uvést do pořádku.
Pokyny z roku 1548 se snažily zjednodušit soudní agendu a snížit zaneprázdnění hejtmana drobnými záležitostmi. Poddaní se zásadně měli obracet nejdříve na rychtáře a teprve když rychtář neuspokojil jejich požadavky, mohli se obrátit na hejtmana. Ve čtvrtletních intervalech zasedal na hradě za přítomnosti hejtmana a důchodového písaře manský soud. Neméně důležitá byla činnost hejtmana v hospodaření panství. Osobně musel dohlížet a objíždět panství, kontrolovat hospodaření dvorů, mlýnů a dohlížet na finanční hospodaření důchodového písaře. Jednou až dvakrát týdně byl hejtman povinen zajít s obročím písařem a osobně se přesvědčit, zda je obročnice v pořádku, vše řádně zapsáno v rejstřících a peníze správně vedeny. Truhlici s penězi opatroval sice důchodní písař, ale otevírat ji směl jen v přítomnosti hejtmana s purkrabím. Hejtman měl být přítomen všem finančním transakcím. Pravidelně každé čtyři týdny odesílal hejtman do krumlovské kanceláře rejstříky všeho, co se za dané čtyři týdny utratilo za jídlo, pití a obrok, co se přijalo v penězích za prodané pivo, obilí, dřevo či na úrocích, co se vyplatilo na čeledi, řemeslníkům a nádeníkům a zprávu o hospodaření rožmberského panství.
Vrchní dozor hejtmana nad lesním hospodářstvím se projevoval hlavně v hospodaření s dřevem. Mýcení lesů se provádělo dvakrát do roka, v květnu a v prosinci, podle předem stanoveného plánu. Kdo chtěl koupit dříví z tohoto mýcení, musel se před uvedenými termíny dostavit před hejtmana a dát se zapsat. Hejtman pak každému určil, kdy se musí dříví posekat a odvézt. Sám spolu s písařem a hajným musel v době mýcení všechna místa obejít, dříví prodat a dohlédnout na to, aby se nikde nesekalo víc, než bylo určeno. Zaplatit byl povinen každý i v případě, že by nakonec z nějakých důvodů dříví neodvezl. Hejtmanovou povinností bylo i dohlížet na pořádek a zabraňovat krádežím a střílení v lesích a nepovolenému lovení v řekách. Ve dvorech dohlížel hejtman na veškerou čeleď, šafářem počínaje a v jeho kompetenci bylo najímání šafářů, myslivců a čeledi, jakož i propouštění šafářů v dohodě s vrchností. Podobně musel hejtman dbát na pořádek v ovčínech, mlýnech a sladovnách, dohlížet na nákup pšenice pro pivovary a na krčmáře, aby nebrali pivo odjinud než z určeného panského rožmberského pivovaru.
Plat hejtmana v penězích a naturáliích stanovila smlouva, která i stanovila, že z peněžního platu a naturálií je hejtman povinen živit též čeleď na zámku. Zatím co smlouva stanovila povinnost vrchnosti vůči hejtmanovi, hejtman se zavazoval k plnění svých úkolů přísahou. Zavazoval se opatrovat svěřené panství Rožmberk a poddané, netrpět škody a křivdy a neprodleně informovat vrchnost se všemi důležitými záležitostmi. Z roku 1589 se dochovaly údaje o výši platu, který u rožmberského hejtmana činil šedesát kop míšenských a 55 strychů ovsa. Stejný plat je uváděn i v roce 1595. Vedle stálého platu dostával hejtman různá uznání za jeho službu. Bylo to především odpuštění platů z nemovitostí, propuštění z poddanských závazků a darování pozemků.
Mezi hejtmany hradu Rožmberk znám z roku 1478 Jošt z Pruku, z roku 1494 Ruprecht z Polheim. z roku 1536 Volfgang Schneider a od 21. září 1538 Jan Posádovský. Roku 1552 se „ujal v úřad hejtmanský Jindřich Cinišpan z Heršláku. Roku 1556, o Třech králích, „převzal úřad hejtmanský Alexander Štol z Grynperka, ale přišel na hrad a shledal, že již byl velmi sešlý, poněvadž na něm páni od dávného času nebydleli, pročež téhož roku z většího opraven, tak aby na něm hejtman bydliti mohl“. Na sklonku života Viléma z Rožmberka byl na hradě Rožmberk posledním mně známým hejtmanem Rožmberků Andreas Rott.
Zdroj: archiv Františka Schussera
