Pro další vyprávění o historii Loučovic se mi staly zdrojem jak školní, tak obecní kronika Loučovic, které víceméně začínají své vyprávění v r. 1945 a já bych vám tímto chtěla tuto dobu a roky následující svým převyprávěním popřípadě doplněním přiblížit.

Dne 8. 5. 1945, jak všichni víme, byla podepsána kapitulace Německa, čemuž předcházelo osvobození i Československa jak sovětskou armádou, tak americkými vojsky. Loučovice, k radosti německých obyvatel, kteří měli velký strach ze sovětské armády, obsadila dne 5. května 26. americká divize v čele s mladým plukovníkem Austem Jecksonem. O tom, která armáda, kam až dojde, bylo rozhodnuto mocnostmi již mnohem dříve, ale o tom místní obyvatelé neměli nejmenší tušení. Později vystřídala 26. divizi 94., které velel plukovník Harma. Jak důstojníci, tak i vojáci byli ubytováni v bytech a domech místních německých obyvatel, včetně vily Evžena Poráka.

Po skončení války bylo třeba opět převzít ve státě správní moc a tak měly podle Košického vládního programu být ustanoveny ve všech správních celcích národní výbory a v Loučovicích tomu nebylo jinak.  Zakládajícími členy zde byli Češi, několik Němců a předsedou se stal pan Evžen Porák. Bylo to jasné nepochopení smyslu těchto NV a jelikož byl pan Porák brzo na to vzat do vazby, neměl tento výbor ani dlouhého trvání. Následně se novými správními orgány staly tzv. místní správní komise MSK v čele s předsedou.  V Loučovicích byl určen na základě dekretu Stanislav Nováček. Doklady týkající se vedení osady Loučovic byly do té doby uloženy u dosavadního německého starosty z osady Březovice (součást Lipna) a tak byly 2. 7. převezeny do učitelského bytu v budově č. 51 v Loučovicích tj. školní budovy (dnešní obecní úřad), kde měla komise své sídlo. Tím mohla místní správní komise započít svou činnost.  Po brzkém odchodu pana Nováčka z Loučovic se předsedou na krátko stal řídící učitel Josef Hrad, kterého ale jeho školní povinnosti nejspíš natolik zaměstnávali, že ani on dlouho tuto funkci nevykonával.  Jako další předseda a zároveň tajemník zde působil František Hošek. Členy MSK byli František Povolný st. a František Povolný ml. Za předsednictví Františka Hoška dochází v Loučovicích a okolí na základě vládního a prezidentského dekretu Eduarda Beneše z 25. 10. 1945 o konfiskaci majetku k postupnému zabrání veškerého majetku všem Němcům, neboť tímto rozhodnutím jim bylo odňato jak občanství, tak jakékoliv vlastnické právo. Úřední dohled v jednotlivých částech obvodu spadajícího pod Loučovice nad konfiskací měli Karel Jirkal, Ladislav Somolík a Václav Janát.

Vedením zdejších papírenských závodů byl ministrem průmyslu pověřen Josef Mišta, který provoz znal, neboť v Loučovicích již pracoval před válkou. Jeho úkolem bylo především co nejdříve uvést do opětného provozu jak závod Vltavský mlýn, tak závod ve Sv. Prokopu. Do té doby byl přechodně jejich vedením pověřen americkou okupační armádou majitel Evžen Porák. Pomocí občanů a to jak české, tak německé národnosti se tak započalo v přípravných pracích na zprovoznění závodů. V té době byl velký nedostatek uhlí, a proto bylo možno zprovoznit 15. 6. zatím jen stroj č. 8 ve Sv. Prokopu. Stroj č. 7 se v té době opravoval. Ještě celý rok trvalo, než mohly být dány do plného provozu obě továrny a to i pro nedostatek zapracovaných dělníků a odborníků. Ministrem průmyslu byli též řízením továrny ještě jmenováni 3 národní správci, kteří měli na starost komerční záležitosti. Byli to pánové L. Knor, L. Macháček a Ing. Kubeš.

Co se týče místní obecní školy, tu měl v té době na starost německý řídící učitel Karel Plachký, který měl v budově školy i svůj byt. Vyučování však bylo již v únoru pozastaveno, protože škola začala sloužit jako ubytovna pro německé uprchlíky, kteří sem přicházeli při ústupu z východu před postupující sovětskou armádou. Třídy a tělocvična sloužily jako ložnice a z chodeb si udělaly děti hřiště a tak byla budova školy samozřejmě následkem tohoto užívání značně znečištěna. Školu od dosavadního německého řídícího převzal, dne 23. 6. nově příchozí český učitel Josef Hrad. V té době byla budova ještě stále obývána německými uprchlíky. Dveře, okna, záchody i umyvadla byly v žalostném stavu, jen školní inventář se zdál celkem v pořádku. Správa školy měla snahu uprchlíky vystěhovat do dřevěných lágrů po válečných zajatcích (dnes zde stojí garáže přímo u řeky v blízkosti hotelu Kilián), ale americká armáda to nedovolila. MSK chtěla tuto situaci řešit a tak přikázala uprchlíky vyvést do Rakouska. Nakonec byli odvezeni do Pasova, kde je však odmítli převzít a tak byli po návratu, přece jen do těchto dřevěných lágrů nastěhovány.  Škola tak mohla být s pomocí závodu Vltavský mlýn opravována a dne 3.9. bylo konečně opět zahájeno školní vyučování se 7 dětmi české národnosti, protože dalších 20 nahlášených se nemohlo dostavit pro nedostatek bytů k přestěhování. Do školy bylo umožněno chodit i 65 dětem německého původu s tím, že pro ně byla speciálně otevřena třída českého jazyka.

Foto amerických vojáků v Loučovicích ze soukromého archívu A. Aquinové: