Na základě rozhodnutí spojenců (Postupimská dohoda z 2. 8. 1945) a vlády ČSR měli být všichni obyvatelé německé národnosti po válce vysídleni do Rakouska, nebo Německa a to bez výjimky. V některých částech země docházelo v květnu a červnu 1945 k dosti krvavým střetům mezi německým a českým obyvatelstvem a někdy braly do rukou pomstu i partyzánské oddíly. Na jihu Čech, a obzvláště pak v okresech Kaplice a Český Krumlov však probíhalo vysidlování většinou poklidně a k větším konfliktům nedocházelo snad i díky americké armádě, která tyto části obsadila. O tom kdo kdy půjde, rozhodovali tzv. komisaři a na okrese většinou neměli proti jejich rozhodnutí žádné námitky. Sběrný tábor se nacházel v Kaplici a odtud byli tito lidé odváženi do místa určení nákladními vagóny. V obci Bolechy, jejíž součástí byly i Loučovice vysídlili do konce června 864 Němců a v odsunech se dále pokračovalo. Tito lidé museli v čekací době samozřejmě pracovat a to tam, kde jim bylo určeno. Odcházející postupně nahrazovali nově příchozí a to dosidlováním organizovaným vládou. Byli to lidé jak z vnitrozemí Čech, tak ze Slovenska a též potomci Čechů a Slováků žijících v Rumunsku, kteří se tak navraceli do vlasti původu. V Loučovicích byl velký nedostatek bytů, a proto museli ti, co šli na odsun v mezičase bydlet v opuštěných domech po vysídlencích v okolí a starat se tam o dobytek, který tu po nich zůstal. Toto řešení však nestačilo, pro továrny bylo třeba dělníky a tak bylo rozhodnuto, že se v Loučovicích vystaví celé nové sídliště.  S přípravnými pracemi se započalo již na podzim, tak aby se v roce následujícím mohlo stavět.

Směr vývoje naší země v tomto roce naznačily v květnu volby do národního shromáždění. V Loučovicích kandidovaly 4 politické strany a největší úspěch zde měla strana komunistická s počtem 85 hlasů. Následovala ji národně socialistická strana se 79 hlasy, dále sociálně demokratická s 30 hlasy a jako poslední česká strana lidová měla hlasů 7. Své hlasy zde odvedlo 201 českých voličů. V tomto měsíci si též místní poprvé připomínali konec 2. světové války a to 9. května slavnostním průvodem od místní školy na hřbitov, kde byl následně odhalen pomník sovětským vojákům. Uctívání sovětských vojáků k tomuto dni se stalo po mnoho dlouhých let každoroční tradicí.

Další z řady správních změn bylo k 4. červenci přejmenování do té doby činných místních správních komisí MSK na tzv. místní národní výbory MNV, které jsme pak znali až do sametové revoluce. Prvním předsedou tohoto výboru byl zvolen vedoucí pily Petr Pešl. V září se pak MNV přestěhoval z nevyhovujících prostorů ze školy do budovy č. 42 (vila Arnošta Poráka u továrny), kde měla k dispozici již 2 úřadovny, 1 čekárnu a též zasedací síň. Službu zde vykonávali 3 zaměstnanci.

Od 1. 4. v místní škole nastoupil jako řídící učitel František Bárta, ten vystřídal končícího Josefa Hradu, který šel splnit svou základní vojenskou povinnost. V následujícím školním roce 46/47 čítala škola celkem 89 žáků a proto přišla jako nová posila kantorka Růžena Drugová Koháčová. Nově byla v tomto roce do školní budovy umístěna od 13. května i právě zřízená mateřská škola, do které bylo zapsáno 15 dětí. Jak prospěšné rozhodnutí bylo školku v Loučovicích zřídit je možno vidět na tom, že již po dvou měsících provozu do ní chodilo 31 dětí české národnosti a 18 dětí národnosti německé. Na podzim se poměr zapsaných dětí změnil a to v důsledku příchozích českých rodin do pohraničí a naopak vysidlováním rodin německých na 55 dětí českých a 13 německých.