JAK SE ZRODILA V LOUČOVICÍCH PAPÍRNA

V německé literatuře jsem objevil vzácnou vzpomínku téměř 90letého Eugena Poráka, jak vzpomínal na zrod papírny Vltavský mlýn Loučovice: „Můj tatínek Ernest Porák, který žil v letech 1849 až 1918, se ve svých 35 letech se vrátil po tříletém pobytu v Severní Americe zpátky do Krumlova, kde byl společníkem firmy Krumlovské grafitové závody – bratří Porákové. Jeho otec a můj dědeček, poslanec českého zemského sněmu i rakouské říšské rady za Staročechy, Antonín Porák, rodák z Lišova u Českých Budějovic, byl městským lékařem v Trutnově, jeho matka a má babička pak dcerou tamějšího zakladatele prvních mechanických přádelen lnu v celém Rakousku Johanna Faltise. Antonín Porák působil v tomto jazykově smíšeném městě jako lékař od roku 1854 a v letech 1861 až 1866 byl předsedou okresního zastupitelstva a posledním českým starostou města, jak se píše v nekrologu Ernesta Poráka v pražských Národních listech z dubna 1918.

Aby můj tatínek Ernest Porák poznal možnosti využití vodní síly horního toku Vltavy, procestoval otec s inženýrem Wilhelmem z Gothy, zástupcem tamní firmy Briegleb Hansen Co., celou krajinu podél Vltavy a z Horní Plané dorazili posléze 30. září 1884 k Lipperschwebe (Lipenskému zdvihu), Všude byli plni úžasu nad ladem dosud ležící mohutnou energií, tak zřetelně pulzující ve spádných kaskádách řeky a právě tu od Lipenského zdvihu dolů k Vyššímu Brodu. V ten den i v těch následujících byl stav vody ve Vltavě právě příhodný k tomu, aby se dosažené výsledky měření jevily velice slibně a přiměly posléze otce získat koupí tři tyto říční úseky i s přilehlým územím do svého vlastnictví. Podnícen jak mohutností vodní síly, tak i příznivými vyhlídkami na snadné získání dřeva z okolních lesů, pojal můj otec záměr zřídit tu továrnu na celulózu a s pomocí matčinou dokázal finančně náročný projekt dovést ke zdárnému uskutečnění.“

Lesník Theodor Mokrý uvádí ve svých tiskem nevydaných pamětech, že to právě on poradil Ernestu Porákovi místo, kde by bylo vhodné využít vodní síly Vltavy k pohonu celulózky. Zakladatel továrny se dle úmrtního oznámení  jmenoval Ernest Franz Xaver Porák, byl podruhé ženat s dcerou mlynáře Gärtnera ze Sedlčan. Autor vzpomínky Eugen Anton Ernest Porák, který převzal továrnu po otcově smrti v roce 1918, se narodil 8. února 1882 v Loučovicích a se svou manželkou Jindřiškou z Lapeyriére měli tři děti. Jiřího, Annu Gabrielu a Jana Ulricha. Zemřel 26. října 1985 v Bad Ischlu.

ZALOŽENÍ CELULÓZKY A PAPÍRNY

Tak jako dnes pod Čertovou stěnou, tak vypadala krajina i dnešních Loučovic. Dávala obživu několika dřevorubcům a třem živořícím sedlákům. Kostelíky svatého Prokopa a Oldřicha stály opuštěné a jen málokdy se v nich rozsvítila světla oltáře. Cizinci se kraji vyhýbali pro neschůdnost. Jen starý hamr se pokoušel bezúspěšně přehlušovat divoké běsnění Vltavy. Třicátého září 1884 cestoval pětatřicetiletý Arnošt Porák s inženýrem Wilhelmem horním povodím Vltavy. Hledal místo, kde by mohl založit továrnu. Když došel do Lipna, byl překvapen vodní silou Vltavy, která se zde v nesčetných peřejích hnala k Vyššímu Brodu. Arnošt Porák poznal, že zde je místo předurčené k založení továrny. K založení továrny v dnešních Loučovicích vedlo Poráka nejenom využití vodní síly a hodnotného šumavského dřeva, ale i laciná pracovní síla. Již třetí den po příchodu Arnošta Poráka do Loučovic, druhého října 1884, provádí A. Porák s inženýrem Wilhelmem první zaměřování. V několika dalších dnech získává vodní právo lopatárny v místě dnešní lepenkárny Prokop a hospodářství u lipenského jezu. Šestého listopadu 1884 získává od vyšebrodského cisterciáckého kláštera nevyužívané vodní právo u Hamru, kde byla výrobna kos. Za 13.500 zlatých získal A. Porák vodní právo a rozsáhlé pozemky podél Vltavy v dlouhém úseku od Lipna až po dnešní papírnu u dřevěného mostu přes Vltavu. Nic, mimo obtížného terénu, již nestálo v cestě, aby v těchto místech nebyla založena, v té době velmi výnosná celulózka.

Za finanční podpory své matky dává v zimě 1884/1885 vypracovat Arnošt Porák plán celulózky. Objednává stroje a uzavírá smlouvy. V lednu 1885 byl odlesněn prostor dnešního nádvoří před papírnou a postaveny zde dřevěné sklady, kantýna a ubytovna pro dělníky. Pátého března 1885 bylo na stavbě již zaměstnáno tisíc dělníků, většinou Němců. Pracovali zde však i Češi, Italové a Slováci. Bylo zde provedeno přes sto čtyřicet tisíc dynamitových odstřelů, aby byla získána schůdná staveništní plocha. Rozstřílené a vykopané kameny byly odváženy koníky a zarovnávaly se jimi prohlubně staveniště, byla jimi vydlážděna cesta před dnešní vrátnicí papírny a byly rovněž používány na stavbu. Po úpravě staveniště byla zahájena stavba celulózky, obytných domů a stájí. Tyto stavby byly do podzimu 1885 zastřešeny a obytný dům dokonce částečně obydlen. Stavba budov a montáž strojů v celulózce nečinila žádné potíže. Naproti tomu stavba odpadního kanálu a turbíny si vyžádala vzhledem k posuvům půdy značné zdržení a zdražení stavby. Veškeré stavební práce řídil vyšebrodský stavitel, inženýr František Karel.

Dvacátého září 1806 byl slavnostně zahájen provoz celulózky. V továrně byly postaveny tři vařáky na výrobu nebělené sulfitové celulózy, odvodňovací zařízení, dřevosekárna a vodní turbíny o výkonu 700 koňských sil. Denně se zde vyrábělo asi osm tun nebělené sulfitové celulózy. V roce 1888 rozšiřuje Arnošt Porák pro velký zájem o celulózu varnu, kotelnu a vodní pohon. Současně staví další dva vařáky.

Cena celulózy, která při zahájení výroby na podzim 1886 činila 17 zlatých za sto kilogramů prvotřídní celulózy, klesla až na deset zlatých. Továrník Arnošt Porák se v lednu 1895 rozhoduje, že nebude prodávat celulózu, ale papír. Již 15. srpna 1895, tedy za sedm měsíců od rozhodnutí, byl dán do provozu jednoválcový papírenský stroj a další byl dán do provozu 15. února 1896. První papírenský stroj, uvedený do provozu 15. srpna 1895, byl vyroben firmou Erkensátorem - Düren a později byl uváděn jako PS 2. Byl to samosnímací papírenský stroj o pracovní šíři 2.150 mm, se ždímacím válcem a navíjecím zařízením na hašple. Rychlost tohoto papírenského stroje byla od 40 do 70 metrů za minutu a za den vyrobil asi čtyři tuny tenkého sulfitu. Spolu s uvedením do provozu druhého papírenského stroje byla slavnostně otevřena i úpravna papíru. Na úpravně papíru byly dvě příčné řezačky, dvě ruční řezačky, převinovač, kalandr a dva balicí hydraulické lisy. Na podzim 1896 byla papírna rozšířena o další papírenský stroj, který byl dva metry široký a měl již podélné síto. V roce 1897 měl závod 17 úředníků a 350 dělníků. V tomto roce vyrobil pět tisíc tun papíru z vlastní celulózy. Vyráběné papíry byly většinou bílé, barevné a potištěné „hedvábné“ papíry, ploché papírové ubrousky, toaletní papíry, dutinky, tiskové a zvláště jemné balicí papíry a pergamenová náhrada. Přes krátké trvání závodu si papírenské výrobky velmi rychle dobyly své místo na papírenském trhu.

Arnošt Porák od založení továrny v roce 1884 používal značky „Vltavský mlýn Loučovice.“ Tato značka si za krátkou dobu našla uplatnění i na světových trzích. Podnik měl své sklady a zastoupení ve Vídni, Praze, Budapešti, Hamburku a v Londýně. Výroba brzy přestávala stačit poptávce a tak během roku 1900 byl postaven další papírenský stroj, který byl uveden do provozu 13. prosince 1900. Na tomto stroji se vyráběl silný, levný balicí papír. Osmého května 1901 v půl čtvrté odpoledne vznikl v čistírně dřeva požár, kterému padla za oběť velká část závodu a požár si vyžádal i čtyři lidské životy. Okamžitě byla zahájena obnova závodu a 12. září téhož roku byl provoz celulózky a papírny opět obnoven.

Zdroj: archiv Františka Schussera (rok 2009)