V tomto roce započal v lednu platit plán pro první rok dvouletého hospodářského plánu tzv. Dvouletky. Po urychlených hromadných odsunech v r. 1946 a též v r. 1947, zůstávalo v okolních vesnicích mnoho opuštěného dobytka a proto se část těchto zvířat (krávy, prasata, volské potahy a koně) průběžně odvážela do SSSR ke zpracování na konzervy pro Rudou armádu. Zvířata, která tu zůstávala se buď, přidělila novým majitelům nemovitostí po odsunutých Němcích, nebo se stala součástí vzniklých Horských pastvinářských družstev. V okrese Kaplice vzniklo takové družstvo nedaleko v Českém Jílovci. V té době bylo vysidlování pozastaveno, neboť důsledkem velkého odlivu lidí byl nedostatek pracovních sil, jak v průmyslu, tak na vesnicích. Dalším důvodem byla též skutečnost, že ve válkou zničeném Německu a Rakousku bylo již přeplněno, na což poukazovala americká armáda. A tak nakonec někteří připravení na odsun se svými 50 kg čekali tak dlouho až tu zůstali. V tomto roce bylo neuvěřitelné sucho a důsledkem toho byla i velmi špatná úroda a docházelo i k častým požárům. V oblasti mezi Certlovem (Rybník) a Lipnem nad Vltavou hořel les dokonce 29 krát a důvodem byly projíždějící parní lokomotivy. Byla to neuvěřitelná smůla, ale právě v tomto roce byl pozastaven provoz elektrárny na Herbertově, která zásobovala místní elektrickou dráhu potřebnou energii. Příčinou bylo vyhoření této elektrárny a následné opravy. Naopak potěšitelné bylo, že se započalo s výstavbou plánovaného sídliště a stavělo se prvních 5 domů od č 127 až po č. 131 s potřebnou silnicí, kanalizací a vodovodem. Do národní školy v tomto roce chodilo již 125 žáků, rozdělených do čtyř tříd a vyučujícími byli Růžena Drugová a Spytihněv Strašpytel. Škola v této době však řešila kromě výuky i jiné problémy a to například špatnou poválečnou výživu, neboť právě děti v růstu byly nedostatkem kvalitního jídla ohroženi nejvíce. Z tohoto důvodu bylo v  rámci péče o mládež ve školní kronice zaznamenáno, že bylo škole přiděleno osm lahví rybího tuku pro žactvo tělesně slabé. Jistě si umíme představit, jakou radost proto musely mít děti z daru pro školku, která pro ně obdržela 20 balíčků iráckých datlí, které nejspíš před tím nikdy nejedly a možná ani neviděly. Neřešili se však jen starosti a nedostatek a tak se pro radost žáků a jejich rodičů v tomto roce konala v kině Vltava i první vánoční besídka, která se stala každoroční tradicí. Školní kronika se v tomto roce též zmiňuje, že od 12. 11. 1947 se stal školním lékařem MUDr. Josef Zenáhlík z Vyššího Brodu. Jak mi bylo vyprávěno, byl to velice laskavý člověk a obětavý lékař, který pomáhal nezištně všem a to bez rozdílu národnosti. Po únoru 1948 ho jeho nesouhlas s politickým vývojem ve státě a praktiky totalitního režimu přivedly z protestu k tomu, že se sedlákem Lorencem a dalšími lidmi vytvořili v padesátých letech odbojovou skupinu, která pomohla řadě lidí opustit republiku.  K útěku na západ byla zřízena tzv. „mrtvá schránka“ na statku sedláka Lorenze nedaleko Rožmberka. Zde bývalý rakouský voják Wehrmachtu přebíral české uprchlíky a bezpečně je převáděl přes hranice. Ke koordinaci této činnosti měl Dr. Zenáhlík v květníku ve své vyšebrodské ordinaci ukrytou vysílačku, s níž kontaktoval uprchlíky a jejich rodiny pomocí rádia Svobodná Evropa. Jako jeden z mnoha byl tak například převeden i mladý farář z Rožmberka, jenž svůj úspěšný přechod potvrdil vzkazem z Radia Evropa heslem „Lesy zdraví Šumavu.“ Konec činnosti této skupiny způsobilo náhodné prozrazení. Lorencův statek byl za pomoci armády s obrněnou technikou v r. 1954 obsazen a se sedlákem Lorencem byl zatčen i Dr. Zenáhlík a následně byli oba uvězněni.

Více o Dr. Zenáhlíkovi si můžete přečíst v historii vodního díla Lipno ve 3. díle.