Další vývoj Loučovic ovlivnil únorový politický zvrat, kdy se k moci dostala komunistická strana. Předsedou vlády se stal Klement Gottwald, který pak 14. 6. převzal i úřad nejvyšší a stal se prezidentem republiky po odstupujícím Eduardu Benešovi.

I v tomto roce docházely do pohraničí další české a slovenské rodiny na vládou slibovanou půdu a statky, a tak byly postupně odsouvány i další zbylé německé rodiny.  O osady a statky, které stály mimo frekventované komunikace, však nebyl velký zájem, a tak se postupem času vylidnily a v padesátých letech je nakonec ženijní jednotky čs. armády srovnaly se zemí při zřizování pohraničního pásma. Stejný osud čekal i osady, o které zájem byl, ale stály příliš blízko státních hranic.

Koncem března postihly Loučovice velké záplavy. Důvodem bylo rychlé tání sněhu na Šumavě a následné rozvodnění Vltavy. Voda sahala až k dnešní hasičárně, tehdejší hospodě Jaroslava Říhy, kam se obyvatelé dostali jen pomocí loděk a zaplavena byla i celá silnice od dřevoskladu až do Sv. Prokopa. Místo řeky tu vzniklo hotové jezero.

Aby se takováto přírodní katastrofa již v budoucnu nemohla opakovat, napomohla výstavba Lipenské přehrady, na které se právě v tomto roce zahájily první přípravné práce. Byla to zejména těžba velkého množství dřeva v oblastech, které jednou zaplaví voda. 
I v  tomto roce, jak již v roce minulém, způsobily jiskry od projíždějících parních lokomotiv opět požáry v lesních porostech a ve dnech 8. 3. a 1. 8. pak plameny zachvátily i dřevěné lágry, v kterých byli ubytováni nejdříve za války zajatci pracující v továrně a později i německé rodiny. Nebyla to však velká škoda, neboť bylo rozhodnuto je stejně zlikvidovat. Pokračovalo se též s výstavbou nového sídliště a to s domy č. 132 až 136 a ukončeny byly domy č. 127 až 131.

Svátek práce 1. květen se stal za vlády komunistů v celé republice důvodem velkých oslav a tak i v Loučovicích šel od továrny ve Sv. Prokopu početný průvod s alegorickými vozy přes most až ke kinu Vltava (dnešní Kilián) a dále pak se odebral i do Vyššího Brodu, kde se oslav účastnily i všechny ostatní obce z okolí. Neméně velké oslavy se pak konaly  8. května v den osvobození, které pořádala MOR a KSČ za účasti pohraniční stráže na hřišti u domu č. 111 (nad dnešní poštou). Večer se ještě konala taneční zábava v Lesní krčmě.

Od 1. září se změnily v celé republice názvy a struktura škol, a tak se i v Loučovicích obecná škola nazývá nadále národní s 5. třídami a měšťanská a nižší střední se stávají jednotnou střední školou. V tomto roce se též započíná s tolik za socialismu populárními brigádami a to i v řadách školní mládeže.  V březnu, se škola účastnila Národní směny a tak žactvo od pátku do neděle odpracovalo 1340 hodin na sběru papíru, lahví, gumy a hadrů a úklidu před a za školou. Mládež pomáhala též v lesích při výsadbě stromků, neboť v celém okolí Loučovic bylo třeba zalesňovat rozsáhlé holiny vzniklé těžením dřeva pro výrobu celulózy a tak i školní mládež v počtu 20 dětí za dozoru učitelského sboru odpracovala při výsadbě na Nových Domkách 1362 hodin.

Jak už jsem uvedla, ne všichni byli s novým režimem ve státě srozuměni, a tak se vždy našel někdo další, který se pokusil nelegálně republiku opustit. I školní kronika zaznamenává: „Dne 10. 9. oznámil sbor národní bezpečnosti, že dne 5. 9. byl do vazby dopraven J. Vlach učitel zdejší národní školy, který byl zatčen při pokusu o přechod našich státních hranic.“ Je víc než jasné, že tento učitel se za katedru již nikdy více nepostavil.