Dvacátého prvého října 1782 potvrzuje Josef II. Horní Plané privilegium Marie Terezie právo na čtyři výroční trhy. Nejstarší dva výroční trhy byly v Horní Plané na svátek svaté Markéty 13. července a na svátek svatého Michaela 29. září. Nové výroční trhy byly „po druhé neděli po Marii Hromničné a o druhé neděli po Velikonocích.“ Prodávalo se zde také plátno a příze, ale obchodníci z horního Rakouska často prodávali toto zboží i mimo výroční trhy v Horní Plané pokoutně „na nárožích nebo po domech.“ Na výročních trzích se vybíral nejen poplatek za nájem stánků, ale i poplatky „za váhu a za uskladnění.“ Před rokem 1799 byly výroční trhy přeloženy na Hromnice, Velikonoce, Na Matěje 24. února na 1. května.

O několik dní později, 4. listopadu 1782, se začalo se stavbou dnešního hlavního portálového oltáře v kostele svaté Markéty. Zvon budějovického zvonaře Pernera, který měl na věnci letopočet 1788, byl spolu se dvěma většími 14. listopadu 1916 odevzdán k přelití na děla a kanony prvé světové války. V roce 1787 byl vyměřen hřbitov kolem dobrovodské kaple, ale pohřbívat se zde začalo až v roce 1801. Když se v roce 1791 opravovala střecha děkanského kostela svaté Markéty v Horní Plané, musel o sporu mezi Hodňovem a Horní Planou rozhodovat až zemský guberniální úřad. „Páni v Praze rozhodli, že nemusí Hodňov nadále vykonávat potažní práce pro farní kostel v Horní Plané, ale příspěvek na věčné světlo a obdělávat farní polnosti musí i nadále.“ Před rokem 1785 byli v Horní Plané čtyři kaplani, kteří bydleli v „kaplance,“ v domě číslo 2. Tento dům byl původně hospodářskou budovou fary, která jej v roce 1885 prodala měšťanům za 11.802 zlatých 31 krejcarů.

Z roku 1782 je ještě jedna zajímavá zpráva. Seznam hasicího nářadí, který obsahuje 3 ruční stříkačky, 4 kožená vodní vědra, 12 požárních háků a 8 požárních žebříků. Nejstarším hostincem v Horní Plané byl hostinec „U zeleného tkalce“ v domě číslo 60. Na konci 18. století byly v Horní Plané hostince „U tří růží“ (č.62), „U primátora“ (č.35) a „U zlaté hvězdy (č.39).

Šestnáctého října 1793 zemřel v Horní Plané Anton Georg Josef Kitzhofer, stavitel,ochránce a zbožný pečovatel kaple na Dobré Vodě, který byl v Horní Plané farářem od roku 1759. Novým farářem se stal místní rodák Carolus Holzinger, který pocházel z domu číslo 86. V roce 1783 bylo v Horní Plané zrušeno církevní Bratrstvo nejsvětější svátosti oltářní a 25. března 1785 přeměněno na Účinnou lásku k bližnímu. O rok později měl tento církevní spolek v samotné Horní Plané 52 mužů a 105 žen. Při faře v Horní Plané vznikaly i další církevní spolky, které však měly méně členů. Velké a slavné biřmování se konalo v Horní Plané 16. října 1793 a svátost biřmování zde přijalo dva tisíce křesťanů.

Fotogalerie:

32 Fotografií

Německá kronika Horní Plané píše, že v roce 1784 byl starostou Lorenz Friepes z domu číslo 27. O řadu stran později, když kronikář zaznamenává historii měšťanských domů v Horní Plané, tak se opravdu v domě číslo 27 setkávám s Lorenzem Friepesem, který se narodil 7. srpna 1724 a dům včetně pozemků převzal 22. března 1754 za 870 kop grošů. To již byl dva roky ženatý s měšťanskou dcerou Katharinou Reif z domu číslo 36, která dostala věno 82 kop grošů. Spolu měli postupně šest dětí, z nichž třetí syn se jmenoval také Lorenz. Otec Lorenz Friepes zemřel v roce 1776 a tak syn Lorenz Friepes se musel stát starostou, aniž by mu bylo třicet let, což v té době bylo velmi neobvyklé.

Léta 1780 až 1785 byla studená a deštivá, „sena bylo hodně, ale korec žita stoupl.“ V letech 1784 a 1785 „žebráci táhli v celých houfech dům od domu, naříkali a prosili o chleba, ale všude byly dveře zavřené. Do chleba se míchaly otruby, ovesná mouka a stromová kůra. Různé druhy trav se vařily a jedly jako zelenina.“ V německé kronice Horní Plané se píše o povodních v letech 1790 a 1791, o teplé zimě 1795/1796 kdy v lednu létaly včely i o strašném krupobití v roce 1798, kdy byla zničena celá úroda. Další kroupy zničily úrodu v Horní Plané 16. června 1800. Snad vás bude i zajímat, že brambory se začaly sázet v Horní Plané v roce 1880 a „první jídlo z brambor bylo jedeno slavnostně.“

Již v roce 1785 je uváděn starostou Horní Plané Josef Holtzinger který byl hostinský a nevlastní syn městského radního Andrease Bauera, který vlastnil dům číslo 57. Tento Andreas se po smrti své prvé manželky podruhé oženil v roce 1749 s měšťanskou vdovou Marií Holtzingerovou a před svou smrtí odkázal majetek Josefu Holtzingerovi, který v době, kdy se stal starostou, měl 48 let. Německý kronikář píše, že „byl velice ctěný a vážený.“

Seznam dlouhé řady starostů v Horní Plané je mezi léty 1788 až 1850 v německé kronice pro mne z neznámých důvodů přerušen. Já však vím, že v roce 1790 byl starostou Horní Plané Karl Gabriel, který byl „náplavou“ a za právo měšťana zaplatil hotově 50 zlatých a k tomu „dal sud piva a chleba.“ Usadil se na zadním hamru.“ V roce 1791 se v Horní Plané rozdělil společný cech mlynářů a řezníků na dva samostatné cechy. Pekaři na konci 18. století prodávali své zboží v pekařském krámu na radnici a roční nájem z tohoto krámu činil 5 zlaté 20 krejcarů. Osmého října 1795 byl zastřelen pytláky u Křišťanova schwarzenberský lesnický adjunkt Wenzel Friedl ve věku 36 let. V roce 1799 měly české stavy dluh větší než 767 tisíc zlatých a Horní Planá na uhrazení části tohoto dluhu půjčila devět zlatých 40 krejcarů.

Zdroj: archiv Františka Schussera