Bylo vlastně již po termínu dokončení stavby, a tak každý netrpělivě čekal, až mu předchozí parta předá staveniště, aby mohl pokračovat a dokončovat tu svoji práci. Zatímco se na povrchu již demontovala třídírna, která byla postavena na stráni nad stavbou a byla charakteristickým znakem stavby, v podzemí stále ještě toho moc a moc k dokončení chybělo. Například u odpadového tunelu bylo třeba vyčistit a vyvézt deset tisíc kubíků skály, udělat injektáž a sanaci. To se muselo stihnout do konce dubna, neboť podle posledního harmonogramu měla od 1. května téci odpadním tunelem první voda. Za rozhodující práci zimy 1958 a jara 1959 se právem považovalo dokončení tlačných šachet. Harmonogram prací zde měl neustále zpoždění, až nakonec se podařilo, partě Karla Nutila, použít při betonáži svislých šachet posuvného bednění v podobě válce. Vlastně na téhle partě závisel celý „finiš“ stavby. Do konce února 1959 dokončili betonáž tunelů, které spojují Lipenské jezero s tlačnými šachtami a 8. dubna dokončili i betonáž šachty od vtokového objektu. Posuvné bednění bylo zavěšeno na ocelových lanech a pohybovalo se na kladkách.

Montéři z ČKD Blansko, které vedl Faitl a parta montérů z ČKD Stalingrad pod vedením Blažka, dokončují potřebné práce na turbíně číslo II. Betonáři i ostatní stavbaři se jim stále ještě pletou pod nohama. Stavbaři se snaží likvidovat všechny ty nedodělky a hříchy minulosti. Mezi stavbaři a montéry panuje napětí a často i „válečný stav.“ Padají ostrá slova a někdy dochází i na facky. To zejména tehdy, když vyčištěné části turbíny jsou pocákány čerstvou omítkou či betonem.

Finišuje se i v odpadním tunelu, kde ve dne v noci, kdo má ruce a nohy, odklízí a odváží veškerý materiál, který by překážel provozu elektrárny. V podzemí, ve vysokém „dómu“ koncem května kralují konečně již montéři. Celoroční práce obou montérských part se zdá neviditelná, zejména na první pohled. Stovky kabelů a rozvodů je ukryto, pomalu ale jistě mizí jednotlivé díly a jsou namontovány tam, kam patří.

Přes milión kubíků zeminy bylo přemístěno na této stavbě od jejího počátku. Přes dva milióny kubíků cementu spolykal šikmý tunel, tlačné šachty, podzemní dóm i jiné stavby. Z výšky téměř 180 metrů bude proudit voda přes tlačné šachty, směrem ke kulovému uzávěru a proběhne lopatkami Francisovy turbíny a poměrně malou rychlosti opustí odpadní tunel u Vyššího Brodu. Snadné jen zdánlivě. Kolik miliónů hodin bylo třeba odpracovat, aby tahle vltavská voda mohla probíhat ocelovým i betonovým potrubím. Bylo i hodně starostí a problémů. Ještě je i hodně práce na povrchu, ještě stavba nekončí. Je neděle 14. června 1959 a zítra se mají poprvé a zkušebně roztočit kola podzemní lipenské elektrárny. První turbosoustrojí elektrárny, které v roce 1959 nemělo obdoby v Evropě.

PONDĚLÍ 15. ČERVNA 1959

Po řádném prověření všech přístrojů, zejména tlaku vody, zkušební technik Kratochvíl uvedl do chodu automatické přístroje, které regulují a řídí celý chod turboagregátu. Je 17 hodin a 55 minut. První kubíky vody začaly roztáčet lopatky turbíny a mohutný, 240 tun těžký rotor se dal do pohybu. Montéři, kteří posledních několik dní vůbec nespali, jak již to tradičně na takových stavbách chodí, po chvíli zkušební provoz přerušili a šli spát. Když se vyspali, šli na pivo. Ta oficiální oslava se konala až v pátek 19. června 1959. Přijel ministr stavebnictví, předseda Krajského národního výboru, poslanci a soudruzi. Rozdávaly se metály a diplomy, vedly se řeči o budování socialismu...

DÁLKOVÉ OVLÁDÁNÍ

K velké špičkové elektrárně Lipno I patří i malá elektrárna na vyrovnávací nádrži ve Vyšším Brodě, která je označována jako Lipno II. Tato elektrárna je ovládána od samého počátku „na dálku,“ takže lze z Lipna I přivírat nebo otevírat rozváděcí lopatky u turbíny a tím může generátor vyvinout více či méně elektrické práce. Dále se dá zvyšovat nebo snižovat napětí, zavírat a otevírat jalová propust při nadbytku vody či zatížení generátoru. Při poruše na Lipnu II je porucha automaticky hlášena do rozvodny Lipno I. Celé zařízení je československé výroby a první toho druhu v republice. Mnohý nebo téměř každý se pousměje či směje, ale nesmíme zapomenout, že na kalendáři je letopočet 1959 a Lipno II je na samé „hranici míru a socialismu.“

PŘEDÁVACÍ ZKOUŠKY

Nervozita a napětí přecházejí z jednoho na druhého. Jak to dopadne? Poslední přípravy a přichází povel ke stisku tlačítka a dvoumetrové kolo Francisovy turbíny roztáčí rotor generátoru, který spolu s hřídelí váží přes dvě stě tun. Rozzářené tváře montérů z ČKD Blansko, ČKD Praha a Energovodu prozrazují spokojenost. Do sítě jsou dodány první megawatty. Počáteční radost zatlačila do pozadí zvědavost. Kontrolní přístroje ukazují přesný a dobrý chod soustrojí a tak vzniká furiantská myšlenka - což abychom to spustili naplno. Krátká porada montérů i zkušební komise a po několika minutách je rozhodnuto. Zkusíme to naplno!

Trvalo pouhých šedesát v
teřin, jediná minuta a generátor dával plný výkon šedesát megawattů do sítě. Soustrojí a automatika včetně synchronizace běží jako hodiny. Potom se oběžná kola turbíny zastavila, aby je montéři mohli zkontrolovat a potom již pracovníci elektrárny, již ne montéři, mohli zahájit trvalý provoz turbíny. Na první směně byli pracovníci elektrárny Rudolf Peleška a Karel Řezáč.

DRUHÁ TURBÍNA

Krátce před Vánoci 1959 byla dána do provozu i druhá lipenská turbína a noviny tehdy psaly: „Obě Francisovy turbíny na lipenské přehradě o výkonu 120 MW pracují bez závad a zásobují naši elektrickou síť.“ Na Štědrý večer 1959 zde sloužil strojník František Uhlíř a elektrikář Jaroslav Koutský.

Zdroj: František Schusser - 40 let elektrárny a vodního díla Lipno