Osmého února 1362 udělili bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka svému poddanému městu Rožmberk „královské právo“, které opravňovalo rožmberskou městskou radu i k výkonu hrdelního trestu. V předhusitské době mělo hrdelní právo jen 38 měst. Daniel Kolář uvádí, že městský soud v Rožmberku 24. ledna 1628 rozhodl, že k trestu smrti stětím byl odsouzen poddaný Michal ze Svatomírova za to, že se protivil rychtáři a „dokonce jej uhodil.“ Dnes již zaniklá osada Svatomírov, dnes na území města Vyšší Brod, ležela na samé česko-rakouské hranici, asi 6 km jihovýchodně od Vyššího Brodu, a patřila pod panství rožmberské. Poprava byla pravděpodobně vykonána v Rožmberku. Místo popravy však nelze přesně určit, neboť „stínadla“ byla často na jiném místě než šibenice. Právo soudit a popravovat bylo odňato městu Rožmberk v roce 1765 v rámci reorganizace hrdelního soudnictví.

Šibenice města Rožmberk stávala na vrchu, který se nazývá Šibeničník a leží na pravé straně silnice z Rožmberka do Hrudkova. Mapa prvního vojenského mapování, která byla zhotovena kolem roku 1760, uvádí toto místo pod názvem „Galgen Berg,“ což v češtině znamená Šibeniční vrch. Tehdy ještě stálo na temeni výrazného vrchu popraviště se zděným základem a sloupy, které nesly vodorovné trámy. Název vrchu Galgenberg užívali němečtí obyvatelé města Rožmberk až do odsunu v roce 1946. Hans Waltenberger ve své knize z roku 1906 uvádí pověst o studánce na úpatí kopce Galgenberg v Rožmberku, ve které si kat umýval svůj popravčí meč.

Dnes zalesněný vrchol měl popraviště na svahu s pohledem na město Rožmberk. V tomto místě se nachází zbytek spodní části šibenice. Lícované lomové zdivo silné 90 cm, které je v rozích zpevněné mohutnějšími kameny, uzavírá obdélník o rozměrech 575x590 centimetrů. Ve spárách jsou vidět zbytky vápenné malty. Na západní straně je výška zdiva až 130 cm nad terén a odborníci určili i pravděpodobné místo vstupu do popraviště a Daniel Kovář se domnívá, že se jednalo o šibenici „studničního typu.“ Obezděný spodní prostor nemusel být nahoře zaklopen, „takže do něj mohly odpadávat části oběšencova těla a kat sem také mohl odkládat již nepotřebné náčiní.“ Na koruně zdiva, vysokého kolem dvou metrů, byly v rozích vztyčeny sloupy, na jejichž vrcholech spočívaly příčné trámy. Pravděpodobně, dle tvaru zbytků zdiva, zde byly 4 sloupy. Šlo o nejrozšířenější typ šibenice v Čechách.

Zdroj: archiv Františka Schussera