Nejstarší privilegium města Rožmberk je z 8. února 1362. Bylo vydáno v Krumlově a bratři Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka dávají městu Rožmberk tak řečené „právo královské.“ Město se řídí právními zvyklostmi píseckými. To znamená, čím jsou písečtí povinni králi, tím jsou rožmberští měšťané povinni rožmberské vrchnosti. Měšťané si mohou kupovat majetek v okolních vesnicích, ale z takto získaného majetku musí robotovat. Do války táhnou jen tehdy, je-li nepřítel v zemi. Odvolání od místního soudu jd
e do Krumlova, posledním místem je vrchnost. K listině jsou na pergamenových proužcích přivěšeny čtyři kulaté pečeti bratří z červeného vosku.

Devatenáctého března 1488, tedy po 126 letech, potvrzuje Vok z Rožmberka obyvatelům města Rožmberk listinu Petra, Jošta, Oldřicha a Jana z 8. února 1362. Toto opakované potvrzení privilegií bylo běžné a dávalo jistotu, že ani po 126 letech nezaniklo. Také k tomuto privilegiu je na pergamenovém proužku přivěšena pečeť Voka z Rožmberku z červeného vosku. Třetí zde vzpomínané privilegium bylo vydáno 29. prosince 1514 v Budíně a král Vladislav uděluje „na prosbu Petra z Rožmberka a na Krumlově jeho městu Rožmberku a obyvatelům jeho trh týdenní každou sobotu a dva jarmarky roční v délce osmi dní. Jeden tu neděli po Početí Panny Marie a druhý na den svatých Fabiána a Šebestiána. Nadto témuž městu Rožmberku tuto milost zvláštní činíme, aby vůkol téhož města všudy šíř i zdáli v míli žádných sladů nedělali ani která piva vařili k překážce téhož města.“ K tomuto privilegiu přivěšena královská pečeť.

První cech se sídlem v Rožmberku byl povolen v roce 1506 za Petra IV. z Rožmberka. Byl to cech tkalcovský. Jeho privilegia znovu potvrdil Vilém z Rožmberka v roce 1553. Tento rožmberský vladař ve stejném roce 1533 vydal cechová privilegia i krejčím a pekařům, v roce 1554 ševcům a v roce 1588 koželuhům. Poslední privilegium rožmberskému cechu, řezníkům, vydal v roce 1597 Petr Vok z Rožmberka. U všech privilegií cechům v městě Rožmberk byl kladen důraz na vnitřní mechanismus fungování cechu. Podrobně byly vždy stanoveny podmínky přijetí do cechu, jeho schůze, upřesněno kdo stojí v čele cechu, rozveden způsob zprávy financí, problémy spojené s učedníky a tovaryši. Poměrně značná pozornost byla věnována i náboženským záležitostem v cechu a důležitou složkou cechového privilegia v souvislosti s odbytem bylo „mílové právo“, tedy zákaz prodeje jiných řemeslníků v Rožmberku.

Rožmberské cechy sloužily z počátku celému Rožmberskému panství a teprve později jednotlivá městečka panství a vyšebrodského cisterciáckého kláštera si vytvářela své vlastní cechy. Tak například u tkalců došlo ke zřízení samostatného cechu tkalců ve Vyšším Brodě v roce 1568 a ve Frymburku v roce 1556. Jejich cechovní privilegia byla odvozena od rožmberských, i když zejména při vstupu do cechu v těchto nových místech se platilo mnohem více. Mistři vedeni v cechu Rožmberk přecházeli do nových cechů automaticky bez dalších poplatků. Zajímavý je údaj u pekařů, kdy byl cech zřízen současně v Rožmberku i ve Frymburku. Podrobně v nich byla rozlišena kvalita bílého a režného druhu chleba. Bylo určeno, kdy má být chléb pečen a dbalo se na poctivou váhu. K dozoru nad pekaři byl určen i radní a každý přestupek byl trestán zabavením celé várky chleba, který se věnoval do škol a chudině.

Zdroj: archiv Františka Schussera