Prudký, sedm kilometrů dlouhý, spáditý úsek Vltavy mezi dnešní přehradní hrází Lipno a místem, kdy z levé strany přitéká u bývalé buquoyské hájenky Kyselovský potok, se již „od nepaměti“ nazývá „Čertovy proudy“. Celý úsek je dobře přístupný na levém břehu pěšky po zelené turistické značce E 10 a na kole, kde cyklostezka téměř kopíruje tuto turistickou trasu. V době třetihorní zde bylo velké šumavské jezero, které se u dnešní Čertovy stěny protrhlo a vytvořilo hluboký kaňon ukončený „kamennými moři“ na obou březích Vltavy, které má nejen prudký spád, ale i řečiště plné „obřích hrnců“. Naše putování vychází od hráze lipenské přehrady, která byla vybudována v letech 1951 až 1959 spolu s podzemní hydrocentrálou, která odvedla téměř všechnu vltavskou vodu do podzemí a jako špičková vodní elektrárna vyrobila za čtyřicet let nepřetržitého provozu téměř šest tisíc GWh. Mne však více fascinuje údaj, že „z každého půl litru se vyrobí jedna kilowatthodina“. Někoho snad bude i zajímat, že hráz je vysoká 25 a dlouhá 296 metrů, a při maximálním vzdutí hladiny je lipenské jezero dlouhé 48 a široké až 14 kilometrů. Přehradní nádrž je svou plochou 4 870 hektarů největším umělým jezerem v České republice a má objem 306 milionů kubíků vody. Vodní hydrocentrála je v hloubce téměř 170 metrů a vytěžený prostor je tak velký, že by se do něj vešla pražská katedrála svatého Víta. Z podzemí elektrárny vede odpadní tunel, který odvádí vltavskou vodu pod vrcholem hory Luč tunelem, který má délku více než tři kilometry a ústí ve vyrovnávací nádrži u Vyššího Brodu.

V roce 1220 povolal Vítek z Prčic benediktinského faráře Bohuslava ze Zátoně u „Nižního brodu“ na prastaré zemské stezce. Žádal jej, aby mu poskytl rady při osidlování krajiny. Zátoňská fara patřila ke klášteru Sázava, který byl založen před rokem 1053 poustevníkem Prokopem, který se později stal svatým. Za radu a službu dal Vítek faráři Bohuslavovi „kapli ve Frymburku a les Drahun“, který ještě ve dvacátém století patřil k zátoňské faře. A právě v lese Drahun, na levém břehu Vltavy, postavil před rokem 1250 páter Pisker dřevěný kostelík, či spíše kapli svatého Prokopa, aby „držel čerty a ďábly na řetězu“. Kostelík zde stojí dodnes, i když byl později několikráte přestavěn. Prvého června 1259 v zakládací listině vyšebrodského cisterciáckého kláštera je dnešní „Kazatelna Čertovy stěny“ nazývána Strašidelník a teprve pozdějším překladem do němčiny a zpětným překladem do češtiny vznikla Čertova stěna a Čertovy proudy.

Ladislav Stehlík ve své Zemi zamyšlené popisuje svou cestu z Lipna k Vyššímu Brodu takto: “..Od Lipna k Loučovicím kráčí řeka Vltava ještě vážnou chůzí Stifterova Lesního poutníka, ale sotva mine Cikánskou horu, stane se z ní dívčina toužením posedlá, která se divoce roztančí po kamenech hladších úhořího vazu, a její hadí stříbrnou nahotu stěží zakryje oslnivé krajkoví pěn. Ó peřeje Smetanovy hudby, ó slunce! Škádlivá krůpěj probudila kapradí a to vyslalo na břeh zvědavou hlídku užovčinu, ploník vystrčil červené paraplíčko muchomůrky, a jelen, královský vyslanec lesů, vyšňořil se zlatým parožím a troubí tak zvučně, tak táhle, že ozvěna sotva popadá dech“. Největší překážkou v plavbě dříví na Vltavě byly v minulosti Čertovy proudy. Již za Rožmberků byl v roce 1530 vyslán stavitel Zlaté stoky, Štěpánek Netolický, aby vypracoval návrh na splavnění Čertových proudů. Navrhl odstřelit a odklidit 300 balvanů přímo pod dnešní lipenskou hází a dalších 630 balvanů v dnešní národní přírodní rezervaci Čertova stěna-Luč. Při tom určil náklad na 4.850 kop míšenských grošů. K částečné realizaci došlo v roce 1549, ale přesto zůstala Čertova stěna nesplavná.

Zdroj: archiv Františka Schussera