V době dokončení lepenkárny zaměstnává továrníka Arnošta Poráka další myšlenka. V tu dobu šedesát párů koní dopravovalo suroviny i hotové zboží po silnici mezi Certlovem (dnešním Rybníkem) a Loučovicemi na vzdálenost dvaceti kilometrů. Jedenáctého září 1909 byla založena společnost s názvem „Hohenfurther elektrische Lokalbahngessellschaft“ se sídlem ve Vyšším Brodě. Jejími hlavními podílníky byli Cisterciácký řád vyšebrodského kláštera, zastoupený opatem Bruno Pammerem a majitel loučovických papíren Arnošt Porák.

Společnost “Vyšebrodská elektrická místní dráha“ sehnala investiční kapitál ve výši téměř čtyři miliony korun a tak se mohlo započít se stavbou již v roce 1909. Trať se svým průběhem s velkým množstvím oblouků a značnými sklony se přizpůsobila složitému terénu. Musela překonat  dvakrát Vltavu a to ve Vyšším Brodě a nad továrnou Svatý Prokop. Rozpětí mostu ve Vyšším Brodě je 52 metrů a zrušený most nad Svatým Prokopem měl rozpětí 42 metrů. Vyšebrodská elektrická místní dráha začínala ve stanici Zartlesdorf (Certlov, od roku 1953 Rybník), na státní dráze České Budějovice - Linec a končila po 22.742 metrech na pravém břehu Vltavy v Lippnerschwebe (Lipenský zdvih, později Lipno).

Nejnáročnější úsek trati byl mezi železničními stanicemi Čertova stěna a Loučovice, kde bylo na délce tří kilometrů stoupání 30 promile. Na trati v dubnu 1910 pracovalo 180 dělníků a postupně se jejich počet zvětšil až na tisíc pět set.  Ve stanicích Rožmberk, Vyšší Brod, Vyšší Brod klášter, Čertova stěna, Loučovice a Lipno byly postaveny zděné přijímací budovy. Rozchod kolejí byl od počátku 1435 mm, kolejnice měly hmotnost 26,3 kg na metr délky. K oběma loučovickým závodům byly postaveny vlečky. Nejmenší poloměr oblouků byl 125 metrů a na vlečkových kolejích sto metrů.

Napájení trati zajišťovala vodní elektrárna Obermühl (Horní mlýn), která byla majetkem vyšebrodského kláštera. V elektrárně byla jedna Francisova turbína, výrobek firmy Leobersdorf, s maximálním výkonem 143,5 kW při 80 otáčkách za minutu. Turbína měla ruční a automatickou regulaci a pracovala s vodním spádem 3.650 mm při 950 otáčkách za minutu a jmenovitým napětím 1280 V. Zajímavostí této elektrárny byla paralelní baterie s 577 články o kapacitě 148 Ah pro vyrovnávání proudových nárazů. Byla použita stejnosměrná trakční soustava s napětím 1200 V s jedním proudovým vodičem a zpětným vedením v kolejích.

Výstavba pokračovala velmi rychle a tak ve středu 18. října 1911 přišel do Loučovic první vagon s uhlím a 17. prosince téhož roku byla zahájena pravidelná přeprava osob. Provoz zajišťovaly tři elektrické  hnací vozy. Byly to dvounápravové elektrické vozy stejnosměrné trakční proudové soupravy 1200 V a nesly označení 22. 001 až 22.003. Mechanickou část vozů vyrobila vagonka František Ringhoffer na Smíchově a elektrickou výzbroj, stejně jako veškeré elektrické zařízení tratě dodala firma Österreichische Siemens -Schuckert-Werke. Každý ze tří osobních dvounápravových vozů měl 25 míst k sezení ve třetí vozové třídě a  osm míst k sezení ve druhé vozové třídě. Každý den bylo z Loučovic sedm vlakových spojů do Certlova a stejný počet na Lipno.

Zdroj: archiv Františka Schussera