Životní podmínky v Loučovicích a okolí vystihl moc hezky ve své knize o Loučovicích pan Michael Wollner. Píše: „Když sem přišli první osídlenci, zalekli se, neboť bylo mnoho kamení, ale málo chleba.“ Jako u lidí na prvním kulturním stupni tu byli lovci a rybáři, uhlíři a vařiči smůly, kteří využívali to, co daly řeka a les. Obdělávání půdy, které k tomu přibylo a mnohé tak pozměnilo, znamenalo tvrdou a skoro nevděčnou práci. Zdálo se, že je tato oblast prokletá. Avšak právě toto zdánlivé prokletí se stává požehnáním. Lidé poznali sílu vody, která nejen ničila, ale dokázala i budovat a v důsledku propojení vody a lesa, nechalo zde vzniknout dvě velké továrny, jež v tomto prostoru zaměstnaly stovky lidí a živily je. A vskutku pro historii a pozdější celkový rozvoj Loučovic bylo rozhodující, že si tuto oblast vybral za účelem podnikání pan Arnošt Porák.

Narodil se jako syn lékaře a dcery velkotovárníka v roce 1849. Po absolvování obchodní školy odešel do Ameriky, kde vykonával různá zaměstnání. Po návratu z Ameriky se stal spolupodílníkem grafitových dolů v Českém Krumlově, odkud se vydal prozkoumat horní tok Vltavy. Roku 1871 se poprvé žení a to s Otilií Mayer z Č. Krumlova, se kterou měl syna Richarda (* 1874) a dceru, která však brzo zemřela. Po smrti prvé manželky v r. 1888 se žení po druhé a bere si paní Emilii Gärtner se kterou měl syna Evžena (* únor 1892) a dceru Annu (* prosinec 1892).

V září 1884 poprvé přichází pan Arnošt Porák spolu s inženýrem Wolfem od Horní Plané do oblasti Loučovic při hledání vhodného místa pro výstavbu továrny na výrobu celulózy, která byla v té době v papírnách velmi žádaným zbožím. Celulóza byla teprve několik let známa a tudíž velice lukrativním zbožím. Dravá síla a spád Vltavy v oblasti Loučovic byly pro jeho záměry to pravé a tak započal s odkupováním pozemků od místních obyvatel. Byl to především mlýn stojící v místě dnešní továrny v Prokopě z r. 1850, který odkoupil od majitele pana Mathiase Scherhaufera včetně vodní síly, jehož předek v Loučovicích žil již kolem roku 1750. Dále mu klášter ve Vyšším Brodě prodává hamr v dolních Loučovicích. Od majitele domku s hospodou (stál vedle dnešní hasičárny) pana Gotfrieda Wiltschka, jehož rodiče byli obyvatelé Loučovic již v první polovině 19. století, odkoupil pozemky, na kterých donedávna stála dolní továrna. Od dalšího majitele získal pozemky v místě Lipenské zdviže. S prvními pracemi týkajících se úpravy terénu pro výstavbu továrny se tak mohlo již začít na přelomu ledna a února 1885. Nejdříve bylo třeba vymýtit zalesněný terén v místě, kde měla stát továrna a dále pak bylo třeba postavit velkou kantýnu, rozlehlou ubytovnu, obchod a kanceláře. Všechny tyto stavby byly dřevěné. V březnu 1885 se započalo s výstavbou cesty táhnoucí se od dnešního mostu k později postavenému rodinnému domu pana Arnošta Poráka (dům stojící u továrny naproti mostu) a zde se rozdělující na obě strany. Práce trvaly 3 týdny.  V roce 1885 bylo průměrně na pracích zaměstnáno 1000 dělníků a z toho bylo 70 kameníků. Dělníci byli především německé národnosti, ale i Češi, Italové a Slovinci. Na zplanýrování kamenitého a zalesněného území bylo uskutečněno mnoho odstřelů dynamitem tak, aby se z kamenitého moře vytvořila pro stavbu hrubá rovina. Taktéž v roce 1885 následovala ještě výstavba domů a to vrátnice č. 36 v místě tzv. Bílého domu (bývalé kanceláře), dnešní podoba však spadá do pozdější doby, dělnický a úřednický dům spojující 4 domy č. 37-40 (dnes tzv. čtyřicítka vedle obecního úřadu), stáje č. 41 (dnes jsou na tomto místě ještě stále stojící garáže v areálu dolní továrny), panský dům č. 42, což byl rodinný dům Poráků (později znám jako ROH) a objekt továrny č. 43. Provoz továrny byl započat již v roce 1886 s 80 dělníky. Po úmrtí matky pana Poráka v roce 1885, která společně s Arnoštem Porákem výstavbu financovala, byli spoluvlastníky továrny kromě Arnošta i jeho čtyři bratři. V roce 1895 je však z firmy vyplatil a tím se stal výlučným vlastníkem. Jelikož se výroba stále více rozšiřovala a bylo třeba více zaměstnanců, byl v r. 1890 vystavěn pro zaměstnance další dům, který spojoval dva domy č. 46 a 47. Stál severně přímo v areálu továrny. Jako další byl v r. 1892 vystavěn obchod se smíšeným zbožím dům č. 48 (stál přímo naproti továrně, kde dnes stojí bývalá závodní jídelna) a byla též zřízena pošta a telegraf. V roce 1895 je cena celulózy však již tak nízká, že se výroba rozšiřuje se zaměřením na výrobu papíru. To sebou přináší opět více zaměstnanců a tak se buduje pro ně další dvojitý dům č. 49-50 / stál mezi továrnou a dvojitým domem 46-47. V té době bylo zaměstnáno 17 úředníků a 350 dělníků. Ne všichni dělníci, kteří tu pracovali, též v Loučovicích bydleli, mnoho jich docházelo za prací z širokého okolí.  Pro děti z Loučovic a okolí pak bylo velmi důležité založení dvoutřídky, kterou financoval sám pan Porák. V roce 1898 byl V Loučovicích založen též první dobrovolný hasičský sbor, který zasahoval při požárech jak v továrně, tak v okolí. Na tehdejší dobu měl nejmodernější vybavení, které dal k dispozici též pan Porák.

Jistě pak stojí i za zmínku, že ve všech domech, které patřili panu Porákovi, a též v továrně byla zavedena elektrická energie a tudíž se svítilo obloukovými lampami. Na tehdejší dobu to bylo  velmi pokrokové.

Poznámka: Všechny údaje, které se zde uvádí týkající se období let 1884 až 1898, jsou součástí vzpomínek, které sepsal sám zakladatel pan Arnošt Porák a jeho syn pan Evžen Porák tyto zápisky dal panu Wolnerovi k dispozici, aby je mohl použít do své knihy o historii Loučovic.