POVSTÁNÍ PROTESTANTŮ
Posledního října 1517 vyvěsil německý mnich Martin Luther na dveře kostela ve Wittenberku v Sasku seznam pětadevadesáti pouček a stížností. Tento čin zažehl hnutí, kterému říkáme reformace, neboť jeho přívrženci chtěli reformovat katolickou církev. V roce 1521 byl Luther z církve vyobcován, a tak založil vlastní církev, které se později začalo říkat protestanská, protože protestovala proti Římu. Odsuzovala bohatství a prodávání odpustků římskokatolické církve.
První písemnou zprávu o rychle se rozšiřujícím protestantismu na panství kláštera nacházíme z 8. března 1540. V ní opat Paul II. Klötzer žádá spolu s konventem otce opata Petra z Wilheringu, zda by mohl proti tomu zakročit. Jak a zda vůbec bylo z Wilheringu odpovězeno, se neví. Po více než čtyřiceti letech, v roce 1584, požádal 23. opat Georg I. Taxel jezuitskou kolej v Krumlově, aby do kláštera ve Vyšším Brodě vyslala jezuitu, který by měl v klášteře pravidelné kázání. Jezuitští kazatelé však neměli větší úspěch a protestanské hnutí, rozšířené zejména v Německu, se na panství kláštera šířilo dál. V roce 1587 byl vyšebrodský opat Georg I. Taxel zvolen opatem dalšího cisterciáckého kláštera Sedlec, kam se také odstěhoval.
Novým opatem byl zvolen administrátor převor Johan III. Harzius, který si dal za svůj životní cíl potlačené protestanského hnutí na Vyšebrodsku. Podle seznamu z 27. dubna 1588 bylo ve Vyšším Brodě 35 protestanských majitelů domů a také v okolních vesnicích žilo hodně protestantů. Za vedoucí protestantů ve Vyšším Brodě byli označováni Wolf Ortner a Wolf Pfenninger. Radikální potlačení „povstání“ zahájil 3. srpna 1588 Vilém z Rožmberka, který v Krumlově nechal uvěznit devatenáct protestantů z rychty Vyšší Brod. V tomto počtu bylo jedenáct protestanských měšťanů z Vyššího Brodu a rychtáři protestanté z Mlýnců, Radvanova, Petřejova, Kamenné, Horní a dolní Bystré, z Valdova a Těchorazu. Při výslechu v krumlovském vězení 7. srpna 1588 byli všichni obviněni z toho, že podnikli proti Bohu a vrchnosti povstání, a za vůdce byl označen vyšebrodský měšťan Wolfgang Ortner.
Při kontrole měšťanů ve Vyšším Brodě jsem zjistil, že Wolfgang Ortner byl majitelem domu, kde je dnes čp. 81. Vlastníkem tohoto domu byl i v dalších letech 1591 a 1594. Zatčení požádali opata i Viléma z Rožmberka o milost. Rožmberská kancelář jim 9. srpna 1588 sdělila podmínky, za kterých mohli požádat o propuštění z vězení. Hlavní podmínkou bylo, že musí s konečnou platností znovu přijmout katolickou víru. V polovině září bylo z krumlovského vězení propuštěno osmnáct zatčených, Všichni mimo Wolfganga Ortnera podepsali, že „byli uznáni vinnými a drženi ve vězení po právu.“ V další části prohlášení stvrdili, „že v termínu mezi datem sepsání tohoto zápisu a počátkem příštího roku osmdesátého devátého doznáme, že napříště nechceme vyznávat žádnou jinou víru než pradávné katolické náboženství. A na dotvrzení tohoto přijmeme svátost oltářní. Jinak ale musíme veškerý svůj majetek, který je položen u kláštera Vyšší Brod, prodat a odejít z území kláštera Vyšší Brod, jehož jsme trvalými poddanými.“
O den později, 18. září 1588, po podepsání podobného reverzu, byl z krumlovského vězení propuštěn i „vůdce povstání“ Wolfgang Ortner. Jen text byl více ponížený. Když jsem prohlédl seznam vyšebrodských rychtářů, tak jsem zjistil, že Wolfgang Ortner byl v letech 1586 až 1588 vyšebrodským rychtářem. V roce 1588 jsou uváděni další dva rychtáři Vyššího Brodu: Georg Saurschläger a Hans Lachenwitzer. První z nich nebyl mezi zatčenými protestanskými měšťany, naproti tomu druhý ano. Také další rychtář Vyššího Brodu, uváděný v letech 1590 a 1593, Hans Holfeller, byl mezi zatčenými měšťany protestanty. Dne 20. září 1588 bylo pozváno zbývajících osmapadesát protestanských měšťanů z Vyššího Brodu k opatu Harziusovi, aby za přítomnosti soudce odpřísáhli návrat ke katolické víře.
Opat Harzius 3. listopadu 1588 umírá a správu kláštera přebírá administrátor Anton Flamming, který dokončuje protireformaci na panství kláštera. O Vánocích roku 1588 ve Vyšším Brodě pořádali jezuité misie, kdy stovky protestanských poddaných znovu přijalo katolickou víru. Ti, kteří na ni nechtěli přestoupit, se museli vystěhovat. Byl mezi nimi i rychtář z Kamenné Wolf Pfeminger, který byl někdy psán i Wolf Sfensinger. Ten přemluvil vesničany a tajně se uchýlil do tzv. „Waanderger Dominii,“ které bylo pravděpodobně ve skalách Vyklestilky, a odtud „škodili klášteru.“ Administrátor nechal zabavit jejich statky. Většina z nich se vrátila a po přijetí katolické víry dostali zpět svůj majetek. Rychtář z Kamenné Wolf Pfeninger byl mezi zatčenými, kteří byli 17. září 1588 na reverz propuštěni z vězení v Krumlově. Když se v Krumlově ujal vlády Petr Vok z Rožmberka, sympatizující s protestanty, hnutí se částečně obnovilo, ale opět brzo zaniklo. Ve dvacátých letech 17. století nejsou po protestantech ve Vyšším Brodě a okolí již žádné stopy.
KLÁŠTER ZA VILÉMA Z ROŽMBERKA
Za vlády Viléma z Rožmberka, v letech 1551 až 1592, byly ve vyšebrodském cisterciáckém klášteře čtyři opati a jeden administrátor. Opat Johann I. Ulrichsberger byl zvolen 21. prosince 1549 a zemřel 13. června 1562. Tento opat například v roce 1554 udělil privilegium vyšebrodskému cechu hrnčířů. Tento opat se vyznačoval i tím, že koupil z Pasova mnoho knih pro klášterní knihovnu. Václav Březan uvádí, že od 2. února 1552 byla matka Viléma z Rožmberka se svými dcerami v klášteře.
Zemřelého opata Johanna I. Ulrichsbergera vystřídal již 22. opat v řadě, který se jmenoval Johann II. Hayder. Narodil se v nedalekém Horním Dvořišti a především osvobodil téměř všechny vesnice rychty Vyšší Brod od „odúmrtí,“ což můžeme z dnešního pohledu nazvat „dědickou daní.“ Dále udělil vyšebrodským tkalcům cechovní privilegia. Když v roce 1562 vypukl na Krumlově mor, „po svatém Havlu pan vladař s paní kněžnou ráčili býti před morem v klášteře vyšebrodským.“ Pražský arcibiskup Anton Brus z Mohelnice o něm píše 4. listopadu 1569 císaři Maxmiliínovi: „Je to vzdělaný muž, také jinak počestný, vede bohabojný život a tak se chová, ve svém klášteře má opravdu křesťanskou disciplinu a pořádek...“
V roce 1576 žádal Vilém z Rožmberka na opatovi Johannu II. Hayderovi přenechání výčepního práva na mnohých vesnicích kláštera na doživotí. To mělo zlepšit příjmy Viléma z Rožmberka. Jak se píše v klášterních spisech, „tento rožmberský pán byl při všech svých dobrých vlastnostech nádhery milovný muž, který trpěl trvalým nedostatkem peněz.“ Opat Johann II. Hayder „zlomen stářím, složil svůj úřad 16. července 1576 a ukončil svůj zbožný život v úplném klášterním ústraní 31. května 1578.“ Bez prodlení, jak říká Chronikon Rosense, byl zlatokorunský opat Georg I. Taxer dosazen Vilémem z Rožmberka za 23. vyšebrodského opata.
Stal se tak prvním a také jediným vyšebrodským opatem, který nebyl zvolen klášterní kapitulou. Georg I. Taxer byl již jednou Vilémem z Rožmberka jmenován opatem. Jako vyšebrodský převor byl 15. ledna 1568 jmenován opatem ve Zlaté Koruně. V roce 1576 jmenoval Vilém z Rožmberka zlatokorunského opata Georga I. Taxera 23. opatem vyšebrodského kláštera. Jako opat Vyššího Brodu nechal v roce 1578 nové opatství spojit krytou chodbou, spojenou s budovou konventu a v roce 1584 vystavěl pro konvent klášterní jídelnu. V roce 1583 obdržel Georg I. Taxer na vlastní žádost od císaře Rudolfa II. pro klášter „velké zvýhodnění.“ Vyšebrodský klášter směl odebírati každoročně 40 soudků soli bezplatně z c.k. solné komory v Gmündenu. Tyto bezplatné dodávky soli pro klášter zrušil až císař Josef II. v roce 1786. Víme, že 21. května 1585 nocoval ve vyšebrodském klášteře arcikníže Ferdinand Tyrolský se svou manželkou při cestě za císařem Rudolfem II. Vánoce 1585 ve vyšebrodském klášteře strávil i Vilém z Rožmberka.
Johann III. Harzius byl rodilý Frank, bakalář teologie na krakovské univerzitě a převor v holandském Advertu. V roce 1584 přišel do vyšebrodského kláštera a v roce 1586 se zde již stal převorem. Po odchodu Georga I. Taxera byl zvolen administrátorem kláštera a v květnu 1588 24. opatem. Za svůj životní cíl si vzal potlačení protestanského hnutí na území kláštera. Opat Johann III. Harzius posledního října 1588 umírá a třetího listopadu 1588 byl pohřben v klášterním kostele před schody presbytáře.
Po předčasné smrti opata Harziuse byl klášter spravován opatem Antonnem Flammingem z Königssalu a jako spolu správci světští kněží Nikolaus Jamson a Franz Petzelins. Společně uspořádali na území vyšebrodského kláštera jezuitskou misii a „720 poddaných protestantů kláštera dovedli k přijetí katolické víry. Ti, kteří nechtěli přestoupit na katolickou víru, museli se vystěhovat.“ Administrátor Flamming nechal zabavit jejich majetek a statky. Anton Flaming odešel z vyšebrodského kláštera jako opat kláštera Randensis ve Slezku v roce 1589.
Již 22. července 1589 žádá převor Michal Fabritius Viléma z Rožmberka o novou volbu opata. Z neznámých důvodů došlo k volbě 25. vyšebrodského opata až v roce 1591 a opatem byl zvolen právě Michal Fabritius. „Posledního srpna 1592 zemřel Vilém z Rožmberka a opat Fabritius se zúčastnil jeho pohřbu.“
Zdroj: archiv Františka Schussera