Vánocům předcházel advent, v němž se měli lidé po celoročním pracovním shonu věnovat podle příkazů církve více péče o svou duši. Po večerech se celá rodina i s čeledí modlila růženec, někdy však nechávali tuto společenskou chvilku jen na pátek. Během adventu se od svátku svaté Kateřiny, tedy od 25. listopadu, nekonaly žádné taneční zábavy a za nevhodné se považovala i návštěva šenku. Tehdy se říkalo, že „svatá Kateřina zavírá muzikanty do chléva“.

Noc z 30. listopadu na prvního prosince byla nocí osudovou. Byla to Ondřejská noc, kdy se lilo olovo, házel se za sebe střevíc a vdavek chtivá děvčata si stoupla na postel a prosila svatého Ondřeje, aby jim poslal ženicha.

V předvečer svaté Barbory, 4. prosince, obcházeli domy „Barborky.“ Byly to ženy a dívky zahalené bílými prostěradly, s rouškou přes obličej. V rukách nesly košíky s různými pamlsky, které rozdávaly dětem. Součástí jejich obchůzek byly také písně a říkánky, které se vyvinuly z barokních obchůzkových her. Na  svatou Barboru se dodnes řežou „barborky,“ které se doma dávají do vody, aby do Vánoc rozkvetly. Před sto lety to byly výhradně větvičky třešní. Na počátku 20. století však ve Vyšším Brodě, na rozdíl od okolních vesnic, již začínal chodit Mikuláš s čertem a andělem, kterým muselo každé dítě před obdarováním přednést básničku nebo zazpívat písničku. Někdy s touto trojicí chodil i „bahenní duch“. Děti byly chváleny nebo kárány a byly odměňovány malým pohlazením prutem čerta nebo obdarováni malým dárkem od Mikuláše.

Rozpustilou slavností byla obchůzka Lucek večer před svátkem svaté Lucie. Tedy 13. prosince večer. Mladé dívky se oblékly do bílých košil a tváře si začernily sazemi. Postupně vtrhly do všech vyšebrodských domů. Ve světnici se rozběhly na všechny strany, rozházely peřiny, zpřevracely šaty a boty, přeházely hrnce a nádobí a na podlahu rozsypaly popel. Po zpřevracení celé místnosti naruby zazpívaly vinč, za který dostaly od hospodáře dárek. V tento den bylo zakázáno příst a každá hospodyně, která byla u kolovratu přistižena, musela Luckám zaplatit pokutu.

Ještě před Štědrým dnem  chodilo po domech v kostýmech pět zpěváků, kteří představovali svatého Petra, Pannu Marii, svatého Josefa, ovčáka a ovčačku a zpívali o Jezulátku. Této obchůzce se zpěvem se německy říkalo Christkindlsingen. Navštívené rodiny neobdarovávali zpěváky, ale místní faru a to penězi.

V klášteře i ve farním kostele sv. Bartoloměje byly o Vánocích vždy vystaveny „betlémy“  a ve farním kostele se o Vánocích vždy hrála hra o narození Krista, která se jmenovala Christkindlspiel. Jeho obsahem bylo nejen narození Krista a jeho zvěstování, adorace pastýřů, ale také cesta tří mudrců za betlémskou hvězdou a Herodesovo povraždění neviňátek. Tuto vánoční hru upravil A. Pargerl  a nazval jí v českém překladu „Duchovní veselá hra o posvátném vánočním čase. Ve Vyšším Brodě jí každoročně nastudovali s dětmi i dospělými kantoři a farář. Tedy Adolf Tietz a páter Felix Dick.

Vánoce se před sto lety ve Vyšším Brodě neslavily tak okázale jako nyní. Vánoční stromek před sto lety ve Vyšším Brodě byl vzácností, a pokud vím, měl jej jen pan doktor Karl Wesselý a prý byl i v městském pivovaře. O Štědrém dnu se lidé postili. Dětem se slibovalo, že pokud dodrží půst, uvidí večer zlaté prasátko. Hospodyně připravovala na Štědrý večer sice postní jídla, ale muselo jich být dostatek. Štědrovečerní stůl zdobilo chvojí, na stole stály ošatky a mísy jablek a ořechů.

Tradičním jídlem bývala hrachová polévka a kuba, což byly omaštěné a v troubě upečené kroupy promíchané sušenými houbami. Ke kubovi se podávaly uvařené sušené švestky a hrušky. Na závěr štědrovečerní večeře bývala na plátky nakrájená vánočka, proložená plátky másla a celé to bylo přelito medem nebo sirupem. Část jídla od štědrovečerního stolu dostával nejen dobytek, ale i drůbež, drobty přišly do ohně v peci. Svůj díl dostala studna a ovocné stromy v sadu, kam se dával kousek housky a jablka.

Po večeři chodila celá rodina na slavnostní půlnoční mši. Po návratu z půlnoční mše se jedly rorátní vuřty. Se Štědrým dnem bylo spojeno spousta zvyků a pověr, z nichž nejznámější bývalo hádání budoucnosti nad rozkrojeným jablkem, nebo nad olovem vlitým do vody. Svobodná děvčata znala řadu způsobů jak předpovědět, zda se v příštím roce vdají. Jasná štědrovečerní noc znamenala plné stodoly, tedy dobrou úrodu.

První vánoční svátek byl největším svátkem roku a návštěva mše svaté byla samozřejmostí. K obědu bývala vepřová kýta, upečená do zlatova. Na svatého Štěpána, tedy 26. prosince, chodili po Vyšším Brodě koledníci s bukačem. To byl soudek, který měl místo dna napjatou kůži. Ve středu kůže byl upevněn svazek žíní, který třen navlhčenými prsty vydával zvuk podobný hlasu ptáka bukače. Koledníci popřáli hospodáři i hospodyni zdraví a štěstí v novém roce a za to dostali ovoce a různé pamlsky. V tento den si hospodáři nechávali v kostele posvětit oves a mladí muži po sobě s oblibou házeli ovsem a tento zvyk připomínal ukamenování svatého Štěpána. Na svatého Štěpána bývala ve všech vyšebrodských hospodách prvá taneční zábava od svátku svaté Kateřiny

Začínat rok prvním lednovým dnem je uměle vytvořená nelogická dohoda. Pro naše předky býval zlomem zimní rovnodennost a kolem tohoto dne se soustředila řada pohanských obřadů. V zemích severně od Alp, tedy i ve Vyšším Brodě a okolí, se tradičně za počátek roku považoval až do doby husitské 25. prosinec. Trvalo až do 17. století, než byl prvý leden přijat za stálý termín pro Nový rok.

Nový rok býval pro některé skupiny lidí vítanou příležitostí pro finanční přilepšení. Od renesance dostávali duchovní dárky od věřících farníků, učitelé peníze za zpěv a hospodáři odměňovali čeledíny a děvečky. Na Nový rok se také chodilo koledovat. Pekařští tovaryši v maškarách obcházeli domácnosti, zpívali a  peroutkami od křídel husí ometali prahy domů, nábytek a zejména obrázky.  Koledovat chodili i mládenci, převlečení za báby. V jedné ruce drželi husí křídlo a v druhé ruce měli hrnek s kolomazí. Přistoupili k okénku a volali „Dejte holky nebo vdolky!“ Děti se jich bály, a tak maminky odpovídaly „Dáme raději vdolky než holky.“ Při podávání vdolku však selka musela dávat pozor, aby namočené křídlo s kolomazí jí nenačernilo ruku, či dokonce obličej. Mimo vdolků se koledníkům na Nový rok dával i hrách a vejce. Přát chodil na Nový rok i ponocný. „U křesťanů jest starý obyčej, že na Nový rok vinčuje přítel příteli a známý známému šťastný začátek roku, který přichází. Půlnoc vítali hlaholem zvonů a zpěvem ponocného. “

Svátkem Tří králů 6. ledna končí vánoční čas a u křesťanů se tento den odstrojuje vánoční stromeček. Hodně dlouho, až do odsunu Němců, se 7. ledna slavnostně rozsekal vánoční stromek, jeho dřevem se zatopilo a na jeho ohni se uvařila bílá káva. Tří králové se poprvé objevují v evangeliu sv. Matouše a jmenovali se Caspar, Melichar a Baltazar. Počáteční písmena C+M+B se po celá staletí psala spolu s příslušným rokem svěcenou křídou na dveře. Někteří badatelé tvrdí, že C+M+B znamená Christis mansionem benedical, což česky znamená Kristus nechť požehná tento příbytek.

Tříkrálovou koledu původně vykonával učitel se svými žáky. Později je vystřídal farář s ministranty a s kostelníkem. Přišli do domu, modlili se a zpívali, vykuřovali kadidlem a kropili svěcenou vodou, kterou před koledou spolu s křídou kněz posvětil. Na dveře nebo na trám nad dveřmi napsali křídou K+M+B a letopočet. Tato obchůzka měla slavnostní ráz a jejím smyslem bylo požehnat všem navštíveným domům i lidem, kteří v nich bydleli a uchránit je tak od neštěstí a nemocí. Děti jako koledníci se objevují až později. Jejich masky tvořily dlouhé bílé košile, přepásané provazem, na hlavách měly papírové koruny zdobené malováním a vousy z koudele. Jeden z králů měl obličej pomazán sazemi a představoval „černého vzadu.“ Za napsání „tří králů se koledníkům  dával drobný peníz, groš. „Dávat groš koledníkům se stalo povinností každého hospodáře.“

Svátek Tří králů, nazývaný také Den světel, byl plný pranostik a obyčejů. V bytě zapaloval každý obyvatel svíčky a sledoval, kam jde kouř. Když šel kouř nahoru, tak po smrti přijde do nebe a když šel kouř dolů, tak přijde do pekla. Tomu, komu dohořela svíce jako první, ten z rodiny zemře nejdříve. Svěcenou vodou vykropil hospodář proti myším a otravnému hmyzu celý dům a stáje. Věřilo se, že večer na Tři krále se voda ve studni přeměňuje na víno. Na svátek Tří králů nemohl v domě chybět mazanec „z medu a z mouky, do kterého se přidává zázvor.“

Zdroj: archiv Františka Schussera