Dnes tvoří bývalá rychta a obec hranice mezi Vyšším Brodem a obcí Malšín, kam patřila farností. Poprvé je sice uváděna až ve farním urbáři vyšebrodských cisterciáků na přelomu 14. a 15. století, ale vše nasvědčuje tomu, že zde bylo trvalé osídlení při zemské stezce již mnohem dříve. Jméno Bolechy označuje, že zde bydlel rod Bolechů a Bolech byla domácká zkratka jména Boleslav. O tom, že Bolechy byly již mnohem dříve osídleny, svědčí i poznámka v německé farní kronice, kde je uvedeno, že Bolechy byly již v roce 1277 věnovány Rožmberky vyšebrodskému klášteru. V klášterním vyšebrodském urbáři z přelomu 14. a 15. století je uvedeno „In Castlays et in Wollech.“ V roce 1530 nechává vyšebrodský opat Paul II. zpracovat soupis domů, které patřily k vyšebrodskému klášteru a Bolechy zde mají dva osedlé, tedy dva domy. Zde známe i jméno majitele jednoho statku - Jakob Piringer. Zdá se, že se zde nikdy statky „nedrobily,“ neboť se jménem Piringer se zde setkávám nepřetržitě až do 22. ledna 1822. V Tereziánském katastru mají Bolechy pod číslem 272 Budějovického kraje pouze tři domy a ve fasi je uveden mlýn „o jednom kole na nestálé vodě.“ Robota je zde uváděna jak pěší, tak i s potahem. Zda je v tomto tereziánském katastru uveden i majetek českokrumlovských klarisek, které v Bolechách měly malou pobočku kláštera se dvěma až čtyřmi jeptiškami, si nejsem jist, či spíše pochybuji. Na počátku dvacátého století měly Bolechy čtyři domy a 29 obyvatel. Přesto však byly i nadále sídlem obce, kam až do roku 1951 patřily i Loučovice. Tehdy, v roce 1906, měla obec Bolechy 175 domů a 1222 obyvatel. Před odsunem v roce 1946 zde bydlelo ve čtyřech domech 25 obyvatel, z toho 12 dětí. Do dnešních dní se zachovaly jako rekreační objekty čísla popisná jedna a tři. V bývalém domě čp. 3 se zachoval kamenný vítězný oblouk z kaple českokrumlovských klarisek.