Komu patřila původně plebánie v Rožmberku, to se můžeme jen dohadovat, ale nejspíše patřila pod Zátoň, kterou prý věnoval kníže Břetislav v polovině 11. století klášteru v Ostrově, „který zde postavil malý klášter“. Jaroslav Čechura píše: „Je známo, že součástí dosti rozptýleného pozemkového majetku benediktinského kláštera Ostrov (Insula) byla již od doby Břetislava I. (1037 - 1055) jihočeská Zátoň. Původně darovaná kaple s lesním újezdem se konstituovala ve správní centrum kláštera - probošství na jihu Čech“. V roce 1220 povolal Vítek z Prčice do Přídolí benediktinského faráře Bohuslava ze Zátoně. Žádal jej, aby mu poskytl rady při osidlování krajiny. Za radu a službu dal Vítek faráři Bohuslavovi „kapli ve Frymburku a les Drahun, který patřil k zátoňské faře. V lese Drahun, na levém břehu Vltavy postavil páter Pisker dřevěný kostelík či spíše kapli svatého Prokopa, „aby v Čertových proudech držel čerty na řetězu“.

V těsné blízkosti hradu Rožmberk stával již v polovině 12. století dřevěný kostelík, či spíše kaple, která pravděpodobně patřila benediktinům v nedaleké Zátoni. U kaple na levém břehu vltavského údolí stávalo pravděpodobně i několik zemědělských stavení. Při stavbě hradu Rožmberk byla tato stavení přirozeným místem, odkud bylo staveniště a vznikající hrad zásobovány. Jiří Veselý píše, že osídlení pod hradem, které dostalo název podle hradu Rožmberk, bylo rozděleno Vltavou, když na pravém břehu byl menší Latráň. „Leželo mimo veškeré dálkové cesty, což bylo pro jeho rozvoj určitou nevýhodou“. Tuto nevýhodu měly odstranit dvě odbočky ze zemských cest. Ta první, delší, byla vybudována z Freistadtu přes Heršlák a Horní Dvořiště do Rožmberka. Druhá, kratší odbočka, byla vybudována z Vyššího Brodu přes Hrudkov do Rožmberka. Spojení mezi Rožmberkem a Krumlovem bylo po pravém břehu Vltavy od Zátoně.

Nejstarší zachovalá písemná zmínka o Rožmberku je z roku 1271, kdy pražský biskup Jan potvrdil nadání Vokovo manželky pro místní farní kostel. Farní kostel byl v té době vždy jen tam, kde bylo již větší, trvalé osídlení se spádovou oblastí okolních vesnic. Víme, že kostel nejméně od roku 1259 nepatřil vyšebrodským cisterciákům prostě proto, že ještě v krajině nebyli. Teprve v roce 1279 zaznamenává cisterciácký klášter Vyšší Brod, že Jindřich z Rožmberka „předal kostel v Rožmberku včetně všech důchodů klášteru“. V té době již pravděpodobně býval Rožmberk nazýván městečkem. Alespoň to z klášterních zápisů vyplývá. Tento můj předpoklad podporuje i Jiří Veselý, který uvádí, že v letech 1281 a 1282 je zde znám rychtář Sipota. Anna Kubíková považuje Sipotu z Rožmberka za totožnou osobu se Sypotou, který byl krumlovským rychtářem v roce 1274.

Rožmberk pod hradem byl zřejmě na počátku svého vývoje trhovou osadou. Již vzpomínaný Sipota či Sypota ukazuje, že pravděpodobně brzo po založení hradu Rožmberk získává trhová osada Rožmberk charakter poddanského městečka s týdenním trhem. O existenci trhové osady Rožmberk, ještě před založením hradu, svědčí také stavební uspořádání, které mluví proti založení plánovitým vyměřením, jak tomu bylo u města Český Krumlov. Jiří Veselý nevylučuje, že počátky přeměny městečka v město Rožmberk jsou již mezi roky 1274 až 1281. Píše: „Sipotův rychtářský úřad v Rožmberku dává tušit záměr pána tohoto města (šlechtického rodu Rožmberků), aby dosavadní městečko pod sídelním hradem sloužilo lépe jeho potřebám“. Lze vyslovit oprávněnou domněnku, že snad již na konci 13. století získal Rožmberk charakter středověkého poddanského města.

Tento prudký rozvoj byl však přibržděn v roce 1302, kdy po vyhasnutí krumlovské větve Vítkovců získávají Český Krumlov Rožmberkové, kam se i stěhují. Přestěhování Jindřicha z Rožmberka z hradu Rožmberk na hrad Krumlov mělo nesporně negativní vliv na hrad, městečko i panství Rožmberk. Československá akademie vydala tři svazky Codex iuris palis 1232 až 1526, což jsou opisy a výpisy více než devíti set privilegií nekrálovských českých měst. Všimněme si zde privilegia číslo 83. Jeho originál je uložen ve Státním okresním archivu v Českém Krumlově. Listina z 8. února 1362 uvádí, že před Rožmberky osobně předstoupili měšťané, přísežní a všechna obec města Rožmberk a žádali o udělení „práva královského“. K rožmberské vrchnosti se dostavila většina všech měšťanů Rožmberka, což svědčí o důležitosti. Městský rychtář mezi žadateli nebyl, neboť byl představitelem vrchnosti ve městě a nikoliv měšťanů.

Bratří Petr, Jošt, Oldřich a Jan z Rožmberka udělili městu Rožmberk „právo královské, jaké mělo město Písek“. Pojem tohoto privilegia se rozuměl tak, že všechna práva a závazky, které město Písek vůči králi mělo, měl Rožmberk vůči Rožmberkům. Měšťané z Rožmberka mohli volně nakládat se svým majetkem a bylo jim dovoleno vlastnit movitý a nemovitý majetek i mimo město. Toto právo měšťanů bylo však vázáno na robotní povinnost na statcích pánů z Rožmberka. Měšťané z Rožmberka byli z části osvobozeni od účasti ve válce a jejich povinností bylo účastnit se válečných akcí jen v případě potřeby své vrchnosti v zemi nebo na pomezí Čech, a to „se svými vozy i za hranicemi stejně, jak jiná města a městečka rožmberská“. Kdo byl nespokojen s výrokem městského soudu v Rožmberku, mohl se obrátiti k soudu města Krumlova a poslední instancí byla určena rožmberská vrchnost.

Adalbert Stifter ve své Kronice rodu napsal: „Kdysi se rozprostíral na všech kopcích a ve všech údolích, které jsou dnes mým domovem, velký neproniknutelný les. Časem se však tu a tam objevily mýtiny a mýtinky, podle toho, dostal-li nějaký nový vojevůdce nebo jiný pán velké části lesa do vlastnictví a poslal tam lidi, aby mu na nejpřístupnějších místech rubali a srovnávali dřevo, které mu přineslo užitek“. Do kraje přicházeli extirpátoři, lidé, kteří řídili klučení lesa nebo likvidaci spálených porostů a přeměňovali takto odlesněné plochy na pastviny a ornou půdu. Po nich přišel lokátor, který byl pověřen založením nové osady, obstaráním osídlenců a rozdělením půdy mezi ně. Za svou práci dostával lokátor peněžitou odměnu a v případě, že v nové osadě zůstal, stával se nejčastěji rychtářem. O osídlení levého břehu Vltavy v blízkosti Rožmberka do konce 13. století nejlépe vypovídá dnes již zaniklá obec Žumberk a „starý Hrudkov“.

Vesnice Žumberk je připomínána již v roce 1259, tedy v době založení kláštera. Její německý název Sunnenberg znamená „slunečné místo“. Ležela v závětří Kraví hory na náhorní vršině, kde je opravdu stále slunečno. Vesnice Žumberk patřila k rožmberskému hradu a 13. července 1278 ji předal Jindřich z Rožmberka spolu s oběma Přísahovy a Hrudkovem vyšebrodskému klášteru. Zatímco Hrudkov a oba Přísahovy jsem v urbáři Jana Staicze ve vyšebrodském klášteře našel, Žumberk zde chybí. O sto let později, v roce 1379 se Žumberk znovu objevuje v rožmberském urbáři na panství Rožmberk. Klášterní kronikář Dominik Kaidl píše, že „Sonnberg byl opatem Otto I. ztracen“. Kdy a za jakých okolností se zde neuvádí. Vesnice Hrudkov leží uprostřed staré cesty, která spojuje Rožmberk s Vyšším Brodem. Byla založena v období let 1250 až 1260, tehdy jako spojnice nového hradu a nového kláštera.

Zdroj: archiv Františka Schussera