V průběhu třicátých let se dotýká celosvětová krize i loučovických papíren a tak v papírně Vltavský mlýn je v roce 1933 jen 8.408 tun zabaleného papíru, což je v porovnání s rokem 1930 pokles o plnou čtvrtinu. Po překonání krize dochází k oživení a tak v roce 1937 je dosaženo rekordní výroby 13.618 tun zabaleného papíru. Na papírenském strojí číslo šest je například dosaženo roční výroby 3.284 tun zabalené pergamenové náhrady.
V roce 1938 dochází k výstavbě posledního papírenského stroje v papírně. Směrem k Vltavě je postavena nová moderní hala papírenského stroje a nový papírenský stroj dostal číslo po zrušeném papírenském stroji, tedy “trojka“. Nový papírenský stroj staví opět firma Füllner a stroj měl pracovní šíři 2.600 milimetrů. Byl to otevřený papírenský stroj s podélným sítem, nátokem látky, ždímacím lisem, třemi mokrými lisy a předsoušecí partií se sedmi sušícími válci. Hladicí válec měl průměr 4.000 milimetrů. Za ním následoval dosoušecí válec a hladicí stolice. Vyráběly se zde dřevité papíry od 40 do 200 g/m2. Konstrukční rychlost stroje byla 20 až 160 m/min, praktická od 32 do 120 m/min. Nejvyšších výkonů bylo dosaženo při 100 g/m2 a to dvacet tun za 24 hodin.
V roce 1930 bylo v lepenkárně Prokop dosaženo roční výroby dvanácti tisíc tun zabaleného zboží. Tento objem se zde udržel i v roce 1931, ale od roku 1932 dochází i zde k podstatnému snížení výroby. Nejnižší výroby bylo dosaženo již v roce 1932, kdy objem zabaleného zboží dosáhl v celé lepenkárně pouze 7.604 tun. Úrovně roku 1930 bylo dosaženo až v roce 1936 a v roce 1937 bylo již zabaleno 14.827 tun prodejného zboží, z toho na papírenském stroji číslo sedm 4.233 tun.
Po roce 1930 bránila dalšímu rozšiřování lepenkárny pila, která byla v zadní části lepenkárny a měla dvě rámové pily, které v roce 1930 vyrobily 7.941 m3 řeziva. V době krize tento výkon klesl až na 5.304 m3. Stálá potřeba rozšiřování lepenkárny Svatý Prokop přinutila E. Poráka přemístit pilu mimo areál lepenkárny. A tak v roce 1936 bylo na pravém břehu Vltavy u kostelíka svatého Oldřicha započato s výstavbou nové moderní pily. Stavba nového betonového mostu umožnila dopravovat dlouhé dříví z krátící stanice Lipno úzkokolejkou na skládku nové pily i odvoz řeziva k nakládce na železniční vlečku.
Nový pilařský provoz byl postaven dle nejmodernějších poznatků té doby. Středem skladu pilařských výřezů procházel řetězový dopravník, na který byly výřezy navalovány do pilnice. Rámové pily byly na stejné příčné ose a středové řezivo bylo dopravováno od rámových pil řetězovým dopravníkem do třídírny. Boční řezivo bylo vykráceno a omítnuto. Odpad byl vytříděn na pilařské odřezky a palivo. V pilnici byla i pásová rozmítací pila a hoblovací stroj na výrobu palubek. Rámové pily byly poháněny parní lokomobilou, v níž jako palivo byl využíván pilařský odpad. Lokomobila sloužila i k vytápění budov a sušárny dřeva. Výkon této nové pily byl téměř patnáct tisíc kubíků řeziva za rok.
Zdroj: archiv Františka Schussera
