PŘÍCHOD MNICHŮ

Cesta 12 cisterciáckých mnichů z Wilheringu do Vyššího Brodu, tedy od Dunaje k Vltavě, se vší pravděpodobností vedla kolem rakouského hradu Waxenberg, který je písemně připomínán od roku 1140. Když jsme tuto trasu hledali a procházeli, tak jsem byl překvapen, jak z věže hradu Waxenberg je vidět Dunaj i Leonfelden. Cesta mnichů z Wilheringu do Vyššího Brodu pravděpodobně trvala dva dny s noclehem na hradě Waxenberg. Po příchodu 12 mnichů z Wilheringu do Vyššího Brodu jim k prvním bohoslužbám pravděpodobně sloužila ona dřevěná kaple, o níž mluví pověst či nouzová dřevěná stavba z období před 1. červnem 1259.

Valentin Schmidt uvádí, že 1. června 1259, tedy před příchodem mnichů do Vyššího Brodu, byl „hlavní oltář z oltářního kamene s jednoduchým křížem.“ a Josef Stöckl píše: „Klášterní kostel, tehdy pouze dřevěná nouzová stavba.“ Dne 29. května 1261 byla vydána listina Voka I. z Rožmberka, v níž autor píše, že začíná nově zakládat a stavět v klášteře Vyšší Brod konvent, což je budova pro ubytování mnichů. Z této listiny je zřejmé, že v roce 1261 byli mniši ještě provizorně ubytováni zřejmě v dřevěné budově.

Mezi první kamenné stavby kláštera se považuje stavba dnešní sakristie, položená ve východním křídle konventu mezi kostelem a kapitulní síní. Její stavba měla původně dvě podlaží, takže šlo patrně o patrovou kapli podobného uspořádání jaké má kaple Apoštolů strážných ve Zlaté Koruně. Ve Vyšším Brodě se z původního stavu zachovalo jen přízemí této stavby. Je sklenuta 2 křížovými žebrovými klenbami a na východě je ukončena pětibokým paprsčitě sklenutým závěrem, který je z východního boku konventu vysunut do popředí. V této podobě patrová kaple zřejmě sloužila v počátcích jako provizorní modlitebna pro mnichy a v patře jako opatská kaple s příruční knihovnou a archivem.

Prvý opat kláštera Vyšší Brod byl Otto I. a byl opatem pravděpodobně plných 22 let od roku 1259 až do roku 1281. Někteří historici vyslovují domněnku, že opat Otto I. zemřel v roce 1261, ale německý klášterní kronikář a mnich Dominik Kaidl to logicky vyvrací. „Je nemyslitelné, že by opat z Wilheringu svěřil vedení nově založeného kláštera Vyšší Brod starému a nemocnému muži.“ V listině ze 4. listopadu 1261 se píše, že „opat jezdí na koni, je úplně zdráv a v nejlepší životní pohodě.“ O prvním opatovi Vyššího Brodu sděluje páter Martin Fiala ve svých dějinách kláštera, že to byl muž vynikající svátosti, který s velkou péčí pastýře chránil své stádo. „Jeho přáním bylo, aby od svých podřízených byl více milován než obáván.“

KLÁŠTER V LETECH

1260 AŽ 1281

V roce 1260 se Vok I. z Rožmberka vrátil k založení kláštera listinou, ve které znovu vypočetl, upřesnil a upravil původní nadaci a nově obdaroval klášter ve Vyšším Brodě 2 vinicemi v Rakousku. Následují 3 listiny z roku 1261, které jsou však padělky. Nejznámější je listina z 29. května 1261, která je chápána jako magna charta kláštera Vyšší Brod, která měla zajišťovat práva kláštera před případnými nároky dědiců Voka I. z Rožmberka. Saša Dušková jí pokládá za kancelářské falsum, které napsal ve prospěch kláštera notář Rudinger. Další 2 listiny se týkají údajného darování kostelů ve Veselí nad Lužnicí a vsi Ponědraž.

Kronikář Dominik Kaidl píše, že Vok I. z Rožmberka ve své závěti ze 4. června 1262 daroval klášteru Vyšší Brod 2 vesnice u Českých Budějovic, stříbrné nádobí a svého koně. Toto datum závěti je však v rozporu s knihou klášterních nekrologů, kdy je za úmrtní den Voka I. z Rožmberka uváděn již 3. červen 1262. Třetí červen uvádí i latinská kronika Jakuba Novohradského z roku 1279 a Václav Březan. Vok I. z Rožmberka byl převezen ze Štýrského Hradce, kde zemřel do Vyššího Brodu, kde byl pohřben v chrámovém kostele a jim začala řada pohřbů 10 generací tohoto předního šlechtického rodu v klášterním kostele. Václav Březan uvádí zmínku o rožmberském epitafu v levé boční stěně presbytáře klášterního kostela. Je jisté, že Vok I. nemohl být pohřben v rodové hrobce, protože v té době ještě neexistovala. Milan Hlinomaz se domnívá, že však později, po dostavění rodové hrobky byly do ní přesunuty i ostatky donátora, tedy Voka I. z Rožmberka.

Po smrti Voka I. z Rožmberka se stává na krátko představitelkou rodu vdova Hedvika ze Schaunberka protože syn Jindřich I. z Rožmberka byl nezletilý. Představitelem rodu Rožmberků se stal Jindřich I. až v červnu 1262. Dětství a mládí je zastřeno mlčením pramenů, stejně tak i jeho sňatek s Eliškou z Dobrušky.

Počáteční období kláštera Vyšší Brod symbolicky završuje potvrzení fundace králem Přemyslem Otakarem II. Listina je datována 17. července 1264. Listina je sepsána v klášteře Vyšší Brod, zřejmě po ústním jednání s panovníkem. Kateřina Charvátová předpokládá, že mniši přistoupili ke zlistinění v době, kdy synové Voka I. z Rožmberka byli ještě nezletilí a klášter hledal záštitu u krále. Toto je však nepřesné. V té době již byl nejméně Jindřich I. z Rožmberka zletilý. V  listině z 25. ledna 1264 chválí Přemysl Otakar II. mnichy z Vyššího Brodu za „mimořádnou zbožnost, pohostinství a přísné zachovávání pravidel řádu“. V této listině byly také potvrzeny výměny vesnic mezi králem a klášterem Vyšší Brod.

Nejisté postavení v době války mezi Vítkovci a panovníkem vedlo papeže Mikuláš III. k tomu, že 21. března 1278 potvrdil klášteru Vyšší Brod všechny jeho výsady, ochráncem kláštera Vyšší Brod pověřil pražského biskupa a povolil získat zpět zastavené statky. Jednalo se zřejmě o pokus kláštera vymanit se pomocí papežských listů z nejužší závislosti na donátorském rodu Rožmberků.

V listině z 12. listopadu 1281 se poprvé objevuje jako opat Adam. Je to zřejmě tentýž Adam, který do kláštera nastoupil jako převor. Prvý opat musel zemřít před tímto datem. Vlastimil Kolda uvádí, že opat Otto I. byl s velkou pravděpodobností pochován do podlahy v dokončené kapitulní síni.

Biskupové udělili pro návštěvníky klášterního kostela odpustky, které na základě prosby opata Otto I. potvrdil papežský legát, kardinál Quido z Vídně 12. května 1267. Ještě předtím, 30. dubna 1267, opat Otto I. sám udělil odpustky za pobožné návštěvy klášterního kostela. Totéž učinil biskup Jan z Prahy 16. června 1270. K udělení odpustků byly stanoveny pouze „obyčejné podmínky“, tedy důstojné přijímání svátosti a modlitby. Z udělování odpustků je zřejmé, že v letech 1267 až 1270 již kostel, či spíše kaple, ze které je dnes sakristie, v klášteře ve Vyšším Brodě již stál.

Třináctého července 1278 slíbil Jindřich I. z Rožmberka platit ročně na výstavbu kostela v klášteře ve Vyšším Brodě „až do dokončení“ deset marek. Oba synové Voka I. z Rožmberka, Jindřich a Vítek, darovali 19. března 1272 klášteru Vyšší Brod patronátní právo nad kostelem „zu Raabs“ v Dolním Rakousku. Toto patronátní právo však vydrželo jen do roku 1282, kdy Jindřich I. z Rožmberka podstoupil hrad Raab Albrechtovi Habsburskému. Darování učinili bratři Jindřich a Vítek „ze soustrasti nad nedostatkem,“ který tehdy v klášteře Vyšší Brod panoval.

Jak vysvítá z listiny z roku 1278, musel klášter Vyšší Brod dát některé své majetky do zástavy jistému Sipotovi z Sprinzensteinu. Teprve 20. srpna 1281 uložil papež Martin IV. pražskému biskupovi, aby vyplatil klášteru Vyšší Brod zastavěné majetky. Majetek kláštera se výrazně zvětšil v letech 1277 až 1279 různými dary Rožmberků, a to jak na české, tak i rakouské straně hranice. Valentin Schmidt i uvádí, že Vítek IV. z Krumlova věnoval klášteru vesnice Jílovice, Kleštín a Hradoví. Dne 13. července 1278 slíbil Jindřich II. z Rožmberka platit ročně na výstavbu kláštera Vyšší Brod „až do dokončení“ deset marek a dále slíbil, že klášteru má být předán městys Haid (Horní Dvořiště) a ves Herbertov v případě, že by byl usmrcen ve válce, která vypukla mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským.

Rozvoj kláštera Vyšší Brod byl od počátku zcela pod vlivem a „v režii“ rodu Rožmberků. Do osudů kláštera silně zasáhlo soupeření Vítkovců s králem Přemyslem Otakarem II., které narůstalo od roku 1260 a vyvrcholilo otevřeným nepřátelstvím. Nejisté postavení v době války mezi Vítkovci a panovníkem vedlo papeže Mikuláše III. k tomu, že 21. března 1278 potvrdil klášteru Vyšší Brod všechny jeho výsady. Ochráncem kláštera Vyšší Brod pověřil pražského biskupa a povolil získat zpět zastavené statky. Jednalo se zřejmě o pokus kláštera vymanit se pomocí papežských listů z úzké závislosti na donátorském rodu Rožmberků.

V listině z 12. listopadu 1281 se poprvé objevuje jako opat Adam. Je to zřejmě tentýž Adam, který do kláštera nastoupil jako převor. Prvý opat musel zemřít před tímto datem. Vlastimil Kolda uvádí, že opat Otto I. byl s velkou pravděpodobností pochován do podlahy v dokončené kapitulní síni roku 1276. Kateřina Charvátová píše, že „klášter doplatil patrně popleněním a zcizením svých statků i na královo trestné tažení do jižních Čech v roce 1277.“

Zdroj: archiv Františka Schussera