Karel Čapek napsal: „Světová popularita Masarykova není aktuální, protože je trvalá. Není v tom, že se o něm svět často doslýchá, nýbrž v tom, že Masarykova osobnost přešla s jakousi tichou samozřejmostí v samu zkušenost i samu obraznost vzdělaného světa… Váš Masaryk se bude říkat i za sto let, zatímco 999 státníků a vladařů z tisíce budou jen jmény pro historiky“. Dne 14. listopadu 1918 se sešlo revoluční Národní shromáždění v Praze ke své prvé schůzi. Ministerský předseda doktor Karel Kramář zde mimo jiné řekl: „Všechna pouta, která nás vázala k dynastii habsbursko-lotrinské, jsou přervána! Dynastie habsbursko-lotrinská ztratila všechna práva na trůn český. A my svobodni a volni prohlašujeme, že náš stát československý je svobodnou Československou republikou. A abychom doplnili všechno to, prosím vás, abyste prvním presidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka.“ Všichni povstali a nekonečný potlesk zabouřil zasedací síní a tak doktor Karel Kramář mohl říci památnou větu: „Prohlašuji tedy profesora Masaryka jednomyslně zvoleným presidentem československé republiky.“

V sobotu 16. listopadu 1918 uveřejnili newyorské noviny zprávu o zvolení T. G. Masaryka presidentem Československé republiky a 20. listopadu 1918 nastoupil president Masaryk na palubu lodi Carmenia v newyorském přístavu. Do svobodné vlasti se vracel přes Londýn a Paříž do Itálie. Po celou cestu T. G. Masaryka doprovázela jeho dcera Olga. Šestnáctého prosince 1918 v italské Battaglii ve tři hodiny odpoledne nastoupil ve zvláštním vojenském vlaku president Masaryk cestu do Prahy. Vlak jel přes Vicencu, Veronu, Allu, Trento, Bolzano, Brixen, Franzensfeste, Toblach, Lienz, Svatý Michael, Selztal, Svatý Valentin a Gaisbach k novým československo - rakouským hranicím. Ve čtvrtek 19. prosince 1918 dopoledne přijeli zvláštním vlakem členové Národního shromáždění a ministři do Českých Budějovic a odpoledne projeli celou trať až ke hranicím, kde byla umístěna slavobrána. V Horním Dvořišti již čekali na presidenta T. G. Masaryka i vojáci 3. setniny 33. pluku našich legionářů z Itálie.

Národní listy 21. prosince 1918 mimo jiné napsaly: „Bylo to 20. prosince krátce před jednou hodinou po poledni, když první president československé republiky přejel hranici československých zemí, které opustil právě před čtyřmi lety 19. prosince 1914, a to právě na tomto místě jako politický vystěhovalec…Po jedné hodině vjížděla za velkého napětí všech přítomných ověnčená lokomotiva presidenta doktora Masaryka do nádraží. Zde se seřadilo české Národní shromáždění dle příslušnosti politické. Sokolové, konající čestnou stráž, zaujali své místo a stejně i setnina vojínů našich a již hudba hrála při objevení se vlaku národní hymnu Kde domov můj! …Vlak presidenta sestával ze dvou vozů služebních, dále tří vozů salonních, čtyř vozů prvé třídy, pěti vozů osobních a posléze tří vozů nákladních, celkem ze 17 vozů. …Po uvítání řekl president T. G. Masaryk mimo jiné: „Vše, co jsme podnikli, čeho jsme dosáhli, dosáhli jsme skutečnou prací. Jsem si jist, že co jsme dosáhli, též udržíme, doplníme a zdokonalíme. Čeká nás ještě mnoho práce, snad těžší práce než dosud a já každého zvu k této práci, jež nám musí být společnou“. … President Masaryk prohlédl si čestnou setninu, načež vstoupil opět do svého vlaku, kam ho následovali přítomní členové Národního shromáždění, aby ho doprovodili do Českých Budějovic…“

Tím, že se stala železniční stanice Horní Dvořiště po vzniku samostatné Československé republiky hraniční s Rakouskem, „nabyla dosud malá stanička zdejší velkého významu.“ Došlo k zřízení celnice, k přestavbě nádraží a k intenzivní výstavbě nových bytů pro české zaměstnance. Na počátku roku 1920 zde byla založena Národní jednota Pošumavská a Sokol a 21. září 1920 zde bylo zahájeno vyučování v české jednotřídní škole. Po roce byla česká škola rozšířena o další třídu a 9. září 1923 byl položen základní kámen nové české školy. Již o rok později, 7. září 1924 byla škola, která dostala název Škola T. G. Masaryka, otevřena. Tento název jí byl propůjčen přímo presidentem jako jeho vzpomínka na jeho vstup na půdu Československé republiky. Tento název školy byl trnem v oku dvěma diktaturám: fašistické a komunistické. Po listopadu 1989 se škole v Horním Dvořišti vrátil tento název, stejně jako na nádraží pamětní tabule, která připomíná, že president T. G. Masaryk vstoupil na půdu Československé republiky právě zde v Horním Dvořišti.

Zdroj: archiv Františka Schussera