Archivář Karel Veselý objevil v okresním archivu v Českém Krumlově papírový originál, kde 7. července 1674 potvrzuje Ferdinand z Longuevalu, hrabě z Buquoye a pán na Nových Hradech městečku Horní Dvořiště mýto neboli clo. O tom, že to nebylo prvé mýto pro Horní Dvořiště, svědčí věta: „Před nepamětnými roky králové čeští s povolením veškerých zemských stavů zřídili pro projíždějící lidi v jeho městečku Horní Dvořiště mýto neboli clo, a že každý naložený vůz či kolesku, k prodeji tam anebo sem projíždějící nutno clíti.“ Královské privilegium cla pro Horní Dvořiště nebylo dosud nalezeno.

Povinnost cla v Horním Dvořišti v období po třicetileté válce se vztahovalo i na dobytek a k vybírání cla byly „povolány přítomné osoby, které se zavázaly tělesnou přísahou.“ Z tohoto slovního obratu je zřejmé, že celníci v Horním Dvořišti byli v té době pod přísahou pána panství, tj. Ferdinanda Buquoye. V listině je uveden jakýsi „tarif“ celních poplatků na zboží celní stanicí Horní Dvořiště provážené. Za vůz byl poplatek 5 krejcarů, z jedné kopy zboží 6 krejcarů, ze žoku chmele 3 krejcary, za kopu pluhových želez 2 krejcary, za cent či bochník sýra nebo másla 2 denáry, za balík sukna 2 krejcary. O tom, že v Horním Dvořišti byl silný cech tkalců, svědčí i zdůvodněný tarif „za každý kus hrubého anebo bílého plátna, které bylo v městečku anebo jeho okolí vykoupeno, sem dopraveno a tudy proneseno či provezeno je clo jeden denár.“ Za centýř vlny či bednu slanečků činilo clo 2 denáry. Snad musím dodat, že centýř bylo 56 kg. Za sud vína nebo sud piva bylo clo 1 krejcar a za jeden provrtaný mlýnský kámen 3 krejcary. Zajímavé byly i ceny dobytka. Vcelku byly jednotné. Za koně, za hříbě, za krávu nebo za dva voly 2 denáry, za berana, tele či vepře 1 denár. Mnohem větší clo, 4 denáry, se platilo za vůz naložený solí, sladem, pšenicí, žitem, ječmenem, ovsem a hrachem. Od lejty kaprů stanovila vrchnost v Nových Hradech celní poplatek 1 denár a od naložených saní 2 denáry.

Kdyby se někdo zdráhal celní poplatek zaplatit anebo jel mimo celnici v Horním Dvořišti a byl dopaden, „ať už je to kdokoliv, všechno, vůz, koně, dobytek, plátno a vůbec všechno to, co by u sebe měl a co by se u něho našlo, to by připadlo městečku a bylo zkonfiskováno a odebráno. Tím nechť se každý řídí, chce-li se škody a neštěstí uvarovat.“

Zdroj: archiv Františka Schussera