Zvýšené politické napětí mezi Němci a Čechy v pohraničí chtěl utlumit prezident Edvard Beneš svou návštěvou na území, kde národnostně převažovali Němci. Do Vyššího Brodu přijel prezident sedmého května 1937 od Rožmberka. Z oficiálních dokumentů té doby se dovídáme podrobnosti, které se týkají celého soudního okresu Vyšší Brod, tedy i Loučovic. V Okresním věstníku Kaplickém číslo sedm se můžeme dočíst, že: „Zde již z daleka ohlašovaly rány z hmoždíře, že průvod hlavy státu se blíží k městu. Náměstí, kde měl být pan prezident přivítán, bylo zaplaveno státními a městskými prapory. Nepřehledný zástup lidu se dostavil, aby pozdravil prezidenta republiky. V pozadí tribuny, která byla postavena z bříz a podávala takto pravý šumavský pozdrav, stály osobnosti, jež byly později představeny panu prezidentovi.“

V roce 1636 kupuje dům číslo popisné 82 klášter od předchozího majitele Georga Hammermüllera za 900 zlatých. Zprvu klášter zřejmě koupil dům z rozumné investice do nemovitosti a nebyl zde dříve žádný hostinec. Až německý kronikář Valentin Schmidt na straně 117 a 118 německé kroniky Vyššího Brodu píše, že „dům byl přeměněn v hostinec a stále pronajímán.“ Tato věta jednoznačně naznačuje, že hospoda v domě číslo 82 byla až po roce 1636. Prvním písemně doloženým hospodským zde byl Michel Schulz, který byl nájemce a je přirozené, že se zde čepovalo „klášterní pivo.“

Chmurný podzim roku 1938 začíná po 12. září, kdy Adolf Hitler řečnil v Norimberku a kde velice štvavě napadl Československo a prezidenta Edvarda Beneše. Dal tím impuls k povstáním a bojovným akcím, které měli provádět henleinovci (neformální označení pro členy Sudetoněmecké strany) a příznivci nacistického Německa. Největší baštou henleinovců na jihu Čech byli Český Krumlov a právě Vyšší Brod. Situace se ještě přiostřila po 17. září 1938, kdy vznikla v Německu organizace Freikorps, do které vstupovali henleinovci, kteří utekli z Československa. Jednalo se vesměs o teroristickou organizaci, která měla za úkol v pohraničí vyvolávat chaos a zmatek i pomocí násilných akcí proti jednotkám bránícím české území. Mezi největší nepřítele Freikorpsu patřili jednotky SOS (Stráž obrany státu).

V roce 1806 žádá papírník Josef Pascher Nejvyšší správní zemský úřad v Praze o povolení zřízení ruční papírny ve městě Rožmberk. Po zprávě Krajského úřadu v Č. Budějovicích, že se  Pascher řádně vyučil papírenskému řemeslu u Pachnerů v Č. Krumlově a 18 let pracoval v ruční papírně Blansko u Kaplice, mu je povolení uděleno. Pascher zřizuje ruční papírnu na levém břehu Vltavy u dnes již zaniklého jezu v domě čp. 21. Patřil k ní také dům čp. 22, ve kterém se nacházel sklad hadrů, ze kterých se vyráběl ruční papír.

„Za mírným oním předhořím, zdobícím úrodné, široké krajiny, výš a výše vystupují vlnité hřbety šumavské; čím dále k jihozápadu, tím hustěji se kupí vrchol k vrcholu, tím bujnějším lesem černají se temena, tím báječnější jaro pokrývá luka dolin zelení tou zářivou, zlatými svity hrající a věčně zrosenou, jaké neuzříš mimo Šumavu. Čím dále tím řidčeji spatříme městečka, tím menšími se vísky stávají, tím častěji se zabělají samotné chaloupky vysoko nad lesy až u nebes, až po těch stupních výšin dospějeme na obrovské hřbety, kde příroda na trůně prahorstva panuje původní svou samovládou, odpuzujíc člověka pustými, bezednými blaty, bráníc mu vstup v houšti a bludiště svých pralesů, stavíc mu krok skalními útesy a hledíc

Naši partneři: