BAGRISTA, ZEDNÍK A DISPEČER

Bagrista Stanislav Kofroň dostal svůj bagr čtvrtého září 1951. Bagr přišel na Lipno z okolí Soběslavi a Standa Kofroň od Milevska. Bagr měl označení Md2. A do jeho lžíce se vejde rovný kubík lipenské zeminy, balvanů, skály i pařezů. Začínali oba, tedy bagr i Standa, na úpravě komunikací a pak spolu srovnávali prostranství. Přesně za rok, 4. září 1952 zvládli šedesát tisíc kubíků balvanů, skály, pařezů a zeminy naložit na nákladní Tatry. Na každou Tatru se vešly tři lžíce, za rok to bylo tedy dvacet tisíc naložených nákladních aut. Když na podzim 1952 dokončili zedníci první domy budoucího lipenského sídliště, dostal Stanislav Kofroň jeden z prvních bytů a tak se za ním na Lipno přistěhovala jeho žena s dvouletou dcerkou. Obě se jmenovaly Jarmilky. Když odešel bagristovi Kofroňovi „šmírák" Kořánek, vystřídala jej Jarmila Kofroňová.

Starý Filip Lukeš byl zedník, co táhl každé jaro za stavbou a vždy brával s sebou i své housle. Na jaře 1952 se vypravil na stavbu Lipna a každý večer po šichtě hrával v hospodě u piva. Zdálo se, že neznal vůbec noty, alespoň podle nich nikdy nehrál. Dovedl na svých houslích napodobit všechny zvuky od zívnutí slona až po tlukot slavíka a vrčení bagru. Především však uměl zahrát každou písničku. Jak již to v hospodě chodí, přišel opilý frajer, který mrštil housle starého Filipa na zem a doslova je rozdupal. Filip Lukeš jen stál, měl smutné oči plné slz a ještě v noci odjel domů. Za několik dní mu však pošťák přinesl dva balíky a v nich byly dvoje housle. Dvoje nové housle. Jedny od kamarádů a druhé od opilého frajera. A tak se starý Filip Lukeš zase vrátil na Lipno.

Dispečer Vodních staveb Josef Hron zhodnotil končící rok 1952 takto: „Věnovali jsme se převážně zařizování staveniště a teprve v posledním období jsme mohli zahájit práce na vlastní přehradě. Roční úkol podle plánu jsme splnili 20. prosince. Vyhloubili jsme tři šachty pro těsnící clonu přehrady a injektovali je betonem. Další dvě šachty těsnící clony jsou rozpracovány. Také jsme započali práce na šachtách tlačných, jimiž bude přiváděna voda na turbíny hydroelektrárny. Pro odvod této vody u Vyššího Brodu vylamujeme tunel se směrovou štolou, kde jsme postoupili již na 280 metrů do nitra šumavských skal. Ve větší části jsme také dokončili výlom pro gravitační blok. Zabetonovali jsme základy kabelového jeřábu a pokračovaly práce na komunikacích, které jsou z části hotové."

 

PŘÍPAD DOKTOR ZENÁHLÍK

V roce 1953 zjistili pracovníci komunistické tajné policie StB, že v prostoru Lipno, Loučovice, Vyšší Brod a Rožmberk je v provozu ilegální imperialistická protistátní vysílačka. Vytipovali si osoby, které mohly připadat v úvahu jako obsluha „nepřátelské vysílačky" a postupně je vojenská správa povolávala na mimořádná vojenská cvičení. Státní bezpečnost čekala, kdy se vysílačka odmlčí. Když povolali na vojenské cvičení MUDr. Josefa Zenáhlíka, obvodního lékaře z Vyššího Brodu a současně i závodního lékaře stavby Lipna, vysílání ustalo. Při následné domovní prohlídce StB skutečně našla v ordinaci vysílačku, která byla zahrabána v zemině kbelíku s palmou. Při výslechu, vedeném tehdy obvyklými metodami StB, se MUDr. Zenáhlík přiznal, že spolupracoval s francouzskou rozvědkou. Nastalo velké zatýkání všech, kteří se s doktorem Zenáhlíkem stýkali. A podle pamětníků to bylo nejméně šedesát osob. Dvacátého šestého června 1953 byl zatčen a odvezen do Českých Budějovic i hlavní inženýr Lipna A. Behemský. Jeho jméno nalezla StB v kartotéce pacientů doktora Zenáhlíka. Podle mínění pracovníků StB to byl ten pravý člověk, který vzhledem ke svému postavení, mohl Zenáhlíkovi předávat podrobné důležité zprávy o stavbě i o vedoucích pracovnících Lipna. Největší ironie na celém zatčení ing. A. Behemského je skutečnost, že v té době rozhlas i tisk přímo hýřily podrobnými technickými i osobními údaji o této „první stavbě socialismu v jižních Čechách" a „prvním Gottwaldovým stupněm míru." Soudní přelíčení u Krajského soudu v Českých Budějovicích se konalo v dubnu 1954 a MUDr. Josef Zenáhlík byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení. Hlavní inženýr stavby Lipna, ing. Antonín Behemský, byl pro trestný čin ohrožení státního tajemství odsouzen ke dvěma letům vězení. Tentýž Krajský soud v roce 1968 znovu přezkoumal soudní spisy a rozsudek z roku 1954 v plném rozsahu zrušil.

 

VITISKŮV MOST

Tak se při stavbě přehrady jmenoval most, který je dnes u brány Lipenské vodní elektrárny. Stavěla jej parta Josefa Vitisky, který přišel na stavbu přehrady již v listopadu 1951. Byl jedním z pěti sourozenců, školu nedochodil, protože ve třinácti letech šel sloužit k sedlákovi. Potom dělal nádeníka na stavbě silnic a po druhé světové válce dostal domek v pohraničí. Odtud přišel na Lipno a vzpomíná: „Tu a tam stálo několik dřevěných baráků a stavba sídliště byla v začátcích. Voda na opláchnutí se nosila i za třeskutých mrazů z blízké studánky, skulinami dřevěných baráků pronikal ostrý šumavský vítr." Říkalo se mu starý Vitiska, i když mu tehdy bylo sotva 45 let. V jeho partě totiž pracoval i jeho syn, mladý Vitiska. Most začali stavět v únoru 1953 a po každém jarním dešti byly vykopané jímky pro základy mostních pilířů zaneseny a muselo se začínat znovu. A tak nebylo lehké přesvědčit Cacha, Kubeše, Šafáře, Holšana a Kašpera, že je třeba hloubit základy znovu. Nakonec se mu to ale podařilo a tak prefabrikovaný most byl do konce roku 1953 přece jen dokončen.

 

PSÍ BOUDA

V době, kdy ještě nebylo dostavěno sídliště na Lipně, byla část techniků ubytována v hotelu Šumava ve Vyšším Brodě. Ubytování to nebylo špatné. Stačilo sejít ze schodů restaurace na večeři či na pivo. U hotelu Šumava byl i velký taneční sál. Není však růže bez trní a tím trním byl statný vlčák usídlený ve velké psí boudě na dvoře hotelu. Když někdo vešel do dvora, vyšebrodská bestie se trhala ze řetězu, cenila tesáky a zuřivě štěkala.

Bylo to v zimě a v sále hotelu byla tancovačka. Bylo po výplatě v sobotu, a tak barabové z tunelu si udělali na tancovačce pré. Barabové bydleli na Hrudkově v ubytovně na kopci nad Vyšším Brodem a dojít tam, to byl pro mnohé nadlidský výkon. Bylo po tancovačce, kuchyně opuštěná, sál zavřený a také hoteliér šel již spát. Mnoho toho ale nenaspal. Probudilo jej srdcervoucí vytí. Po několikerém pokřikování na psa hoteliér vstal, natáhl kalhoty a vyšel na dvůr. Když na dvoře rozsvítil světlo, naskytl se mu neuvěřitelný pohled. Ačkoliv mrzlo, jen praštělo, zlý pes, celý prokřehlý, seděl před boudou a vyl na celé kolo. Podivil se pan hoteliér a pochopil, až když si posvítil baterkou do psí boudy. V boudě ležel nacpaný, celý pokroucený a chrápající baraba. Tady v psí boudě vyspával všechny ty upité plzně a štamprle slivovice. Jak dostal hoteliér tuneláře ze psí boudy, to se ani jeden z nich nepochlubil. Vím jen tolik, že tato noční příhoda vyšebrodského psa baskervilského zcela šokovala a od toho dne už jako hlídač byl k ničemu. Sotva se někdo přiblížil ke dvoru, zalezl hluboko do boudy a čekal, až vetřelec přejde.

 

Zdroj: František Schusser - 40 let elektrárny a vodního díla Lipno

 

 

Naši partneři: