Spirova elektrárna ve Vyšším Brodě uváděla v údiv širokou, nejen odbornou, veřejnost. Na svou dobu to bylo nevídané dílo a díky modernizaci ve dvacátých letech výkon dosahoval téměř 17 MW, čímž byla jednoznačně největší hydrocentrálou nejen v Čechách, ale také v Rakousko-Uherské monarchii. Vznik tohoto dokonalého vodního díla bezpochyby také ovlivnil brzkou elektrifikaci Vyššího Brodu, Českého Krumlova a širokého území jihovýchodní Šumavy. Zároveň se také podařilo konečně vyřešit otázku plavení dřeva v nesplavném úseku Čertových proudů. Dřevo se plavilo z Loučovic otevřeným přívodním kanálem až k vodním uzávěrům, kde se hromadilo u jeden a půl metru dlouhé hrany vodního přepadu. Odtud bylo za pomoci přívalové vlny přehazováno přes hranu do polenového žlabu, který vedl souběžně s tlakovým potrubím a který ústil do Vltavy v místech odpadního kanálu elektrárny.

Vodní dílo bylo pracovní příležitostí pro mnoho obyvatel z okolí. Dle statistik toto vodní dílo zaměstnávalo před modernizací 21 dělníků a dva úředníky. V padesátých letech to bylo dokonce 70 zaměstnanců. Mimo pracovníků zařazených do nepřetržité obsluhy a dozoru na celém vodním díle, tedy hydrocentrále, vodním uzávěru a jezu, bylo třeba také opravárenských a údržbových čet. Mezi profesemi byly strojníci, zámečníci, elektrikáři, zedníci, truhláři a dokonce i zahradník. Spolu s výstavbou elektrárny v roce 1903 byl v blízkosti postaven třípodlažní činžovní dům pro zaměstnance. Ve dvacátých letech přibyla ještě vícebytová vila, která byla nejspíše určena výhradně pro úředníky. Další zaměstnanci docházeli především z Vyššího Brodu a blízkého okolí.

Stavbou přehrady na Lipně v padesátých letech a tím i svedení vltavské vody do podzemního kanálu ztrácí vodní dílo svého významu. Ale protože většina papírenských soustrojí v papírně ve Větřní byla stavěna na kmitočet 42 Hz, bylo nutno z Lipna nadále upouštět dostatek vody pro fungování Spirovo elektrárny do té doby, než se vymění zařízení v papírnách ve Větřní. V tu dobu ale hydrocentrála pracovala na snížený výkon a starší zařízení bylo dokonce postupně rozebíráno. V sedmdesátých letech dochází k definitivnímu ukončení provozu vodního díla a veškeré zbylé strojní zařízení bylo zlikvidováno. Budova hydrocentrály byla poté předána tehdejším Jihočeským dřevařským závodům jako výrobní hala. Došlo také k požáru této budovy, který zničil i poslední pozůstatky toho, čím budova původně byla. Další části vodního díla nejsou využívány a postupně chátrají. Starší tlakové potrubí bylo demontováno, přívodní kanály včetně usazovací a vyrovnávací nádrže u vodního uzávěru byly zavezeny odpadem z loučovické papírny.

 

Jelikož se jednalo o soukromou podnikovou elektrárnu, která byla navíc zcela v rukách „nečeského“ podnikatele, byl často její význam úmyslně zamlčován a opomíjen. A to dokonce již od prvorepublikové doby.

Naši partneři: