MNICHOVSKÉ DNY VE VYŠŠÍM BRODĚ

Josef Sípal píše v kronice Hrudkova, že v pátek 23. září 1938 v osm hodin večer odjeli autem do Českých Budějovic, protože ve Vyšším Brodě byla pro Čechy „situace nejistá.“ Josef Sípal byl nejen vorař, ale i radní ve Vyšším Brodě za českou menšinu. On se však do Vyššího Brodu vrátil, aby „porazil vepře, zabil husy a spolu s otomanem vše poslal za manželkou do Týna nad Vltavou.“ Při přestřelce poblíž Vyššího Brodu 23. září 1938 henleinovci prostřelili ruku vojínovi v záloze Janu Kaňkovi. V následující den 24. září na Vyšebrodsku již opět pracovaly všechny československé úřady. Vyšší Brod vypadal jako po vymření. Němečtí obchodníci nechali stažené rolety svých krámů, lidé nevycházeli ze zabarikádovaných domů, na nichž vlály prapory s hákovým křížem.

Velitel „létajícího oddílu“ páté divize československé armády psal štábnímu kapitánu Uhlíkovi: „Po příjezdu do Vyššího Brodu vypadalo město jako Norimberk při sjezdu nacistů, v záplavě praporů s hákovým křížem různých velikostí na všech domech a ve všech oknech. Třebaže byl ve městě silný policejní oddíl, měl jsem dojem, že si Němci dělají, co chtějí a nikdo si jich nevšímá. Při rozhovoru s velitelem smíšeného policejního oddílu mi tento řekl, že mají rozkaz zakročit jenom v případě osobního nebezpečí, v sebeobraně. Šel jsem na četnickou stanici, nechal jsem si zavolat starostu města, jímž byl jakýsi doktor, Němec...“ Za asistence tří československých tančíků a těžkých kulometů se podařilo, aby henleinovci sundali všechny prapory s hákovým křížem. Ve stejný den, 24. září 1938, přepadlo osm henleinovců bojové stanoviště SOS Kapličky již krátce po čtvrté hodině ráno palbou z třiceti metrů. Naše československá jednotka palbu opětovala, sedm mužů uprchlo zpět do lesa a osmý zůstal ležet mrtvý na místě přestřelky. Velitel družstva podle legitimace SdP zjistil, že zastřeleným henleinovcem byl Matyáš Klimský z loučovické papírny.

V neděli 25. září v půl páté ráno se střetl dozorce finanční stráže Zahradník s henleinovcem Franzem Soukupem, který přecházel hranici od Guglwaldu. Nejen že neuposlechl Zahradníkovy výzvy k zastavení, ale naopak vystřelil po něm z pušky. Dozorce finanční stráže Zahradník palbu opětoval a třetí ranou henleinovce zasáhl. Soukup měl u sebe automatickou pušku Schanzer, dvě automatické pistole a větší množství nábojů. S prostřeleným hrudníkem byl dopraven do českokrumlovské nemocnice, kde vypověděl, že zbraně dostal v Guglwaldu od německých vojáků.

Vyzbrojení Němci ze Sudet byli soustřeďováni u hranic a podnikali odtud útoky na československé pohraniční hlídky. Franz Soukup uvedl, že mají spoustu zbraní, zejména strojních pušek. Po vyhlášení stanného práva ve Vyšším Brodě a okolí nacisté znovu hromadně utíkali za hranice a Adolf Hitler ustanovil z řad fašistických uprchlíků sudetoněmecký sbor, který byl nazván freikorps. Velitelem těchto nacistických bojůvek byl jmenován Henlein a jejich úkolem bylo napadat v pohraničí „všechno české“.

V pondělí 26. září freikorps obsadil osadu Mülterberg a na přímý rozkaz československých vojenských a policejních orgánů zastavil ředitel české školy ve Vyšším Brodě Zdeněk Jirásek vyučování. Jak píše profesor Otakar Kaplan, nebylo ve Vyšším Brodě „řídkým zjevem případy urážlivých inzultací některých nacistů, kteří si odplivli před českými učiteli na veřejné ulici.“ Ten den N. Chamberlain vyslal svého poradce k jednání s Hitlerem do Berlína. Večer pak Hitler v berlínském Sportpalastu znovu vyhrožoval Československu a sliboval, že sudetoněmecká otázka bude v nejbližších dnech „definitivně vyřešena.“

Ve středu 28. září 1938 majitelé Lomského Dvora, česká rodina Klimešových, naložili nejnutnější potřeby, tedy šatstvo, prádlo, peřiny, postel a šatník na koňský potah a odjížděli k příbuzným do Chmelné u Křemže. Ten den odjížděl i vlak, který odvážel na trase Lipno, Vyšší Brod, Certlov (dnešní Rybník) a Kaplice do Českých Budějovic české děti, matky a starce. Zůstali jen čeští zaměstnanci pošt a železnice. Po odjezdu Čechů tímto vlakem přepadl freikorps družstva Stráže obrany státu pozorovacího sledu na hranici a zanedlouho se přestřelka přenesla i do Vyššího Brodu. Ze střech a oken stříleli němečtí záškodníci. Čeští obránci ztratili přehled o situaci a opustili Vyšší Brod. Teprve na shromaždišti, kde obvazovali těžce raněného štábního strážmistra Ludvíka Vindru, jež měl prostřelený krk, začali postrádat vojína v záloze Petra Sládka. Kamarádi z jeho družstva ho naposledy spatřili, jak při přestřelce klesl k zemi. „Snad byl jenom zraněn,“ utěšovali se a „při nejhorším padl do zajetí.“ Bohužel se mýlili. Druhého října 1938 byl na vyšebrodském hřbitově pochován zastřelený československý voják, kterého henleinovci svlékli z uniformy. Teprve později podle vojenské knížky bylo potvrzeno, že zastřeleným byl československý vojín v záloze Petr Sládek.


Tančík vz. 33. Uhlíkův oddíl měl 3 kusy

Ve středu 28. září 1938 N. Chamberlain upozornil v dopise A. Hitlera, že „vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu.“ Na Musoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie a Francie v Mnichově. Ve čtvrtek 29. září 1938 se situace zhoršila. Vyčerpané československé jednotky již nemohly udržet svá bojová stanoviště. Freikorps útočil na Přední Výtoň a Frymburk, vlaky již nejezdily a také telefonické spojení bylo přerušeno. Velitel praporu Stráže ochrany státu se obával, že během noci z 29. na 30. září se henleinovcům podaří obsadit celý pravý břeh Vltavy.

Velitel 31. hraniční oblasti však nemínil ponechat fašistům iniciativu a rozhodl se proti freikorpsu rázně zasáhnout. Neměl však dostatek vojska, aby mohl zakročit proti všem prostorům obsazeným freikorpsem. ale pro celkové uklidnění se rozhodl provést zásah proti Vyššímu Brodu. Věděl, že budou-li zde nacističtí henleinovci poraženi, změní se situace na celém pravém břehu Vltavy.

Události, k nimž došlo po půlnoci 29. září, jsou však nejasné. Ve zprávě o činnosti 5. divize v hlášení Armáda 38 je pouze uvedeno: „Obrněného vlaku bylo použito při dobývání Vyššího Brodu, kde pomohl cyklistické rotě zdolat odpor a dobýt město.“ Opat vyšebrodského kláštera Tecelin Jaksch 19. října 1938 psal budějovickému okresnímu hejtmanovi a v opise veliteli divize dopis, ve kterém se mimo jiné zmínil o události, která se stala v pátek 30. září 1938. Z Němci obsazeného území do Čech mimo jiné psal: „Především se tvrdí, že bylo z věže klášterního kostela a z bytů zdejších konventuálů na československé vojáky a četníky stříleno dokonce kulometem. Proti tomu se co nejrozhodněji ohrazuji... Dále vypovídám pod přísahou, že ani cizím nebyl poskytnut úkryt v kostele nebo ve věži nebo v kterékoli budově klášterní, a že se o to ani nikdo nepokusil. Pravda je, že 30. září ráno byli viděni dva ozbrojení příslušníci freinkorpsu, kteří jak bylo zjištěno, asi dvakrát nebo třikrát z nádvoří vystřelili. Byli žádáni, aby střílení zanechali a klášter opustili.“ Opat T. Jaksch se dovolává svědectví inspektora finanční stráže Mayera, vyšebrodského velitele SOS, který společně s několika vojáky klášter prohlédl a nic závažného nenalezl.

Profesor Kaplan po druhé světové válce napsal: „Pokud je známo, byli řeholníci i opat T. Jaksch v kladném poměru s představiteli českého živlu ve Vyšším Brodě... Z členů konventu byl snad nacisticky založen páter Vincens Pils, tehdy důchodní a správce pivovaru. Opat sám již v květnu 1938 tušil nebezpečí pro klášter, a proto dal odvésti do Prahy se souhlasem ministerstva školství a památkového úřadu nejcennější obrazy, jako Passionál Mistra vyšebrodského, Madonu vyšebrodskou, Závišův kříž a řadu jiných cenných děl - aby byly v bezpečí. Proto také opat později byl stíhán Gestapem a vězněn... Je proto vyloučeno, že mniši počátkem okupace stříleli z kláštera na československou posádku, ježto koncem září 1938 přišli již orneři z Rakous a odstřelovali skupinu československé posádky ze skalního útesu za klášterem, z tzv. Seidelhöhe.“ Generál Neumann podle služebního hlášení uvedl, že „na vojsko bylo stříleno z kláštera.“ Střelba podle Neumanna počala až po policejní prohlídce budov. Střelbou byl údajně jeden muž zabit a dva zraněni a střelba umlkla až po účinném odstřelování československým vojskem. V dalších materiálech páté divize ani v situačních zprávách „C“ oddělení ministerstva vnitra není o „dobytí Vyššího Brodu 30. září 1938“ uvedeno jediné slovo. A tak se naskýtá domněnka, zda mrtvým nebyl vojín v záloze Petr Sládek a zraněnými vojín Jan Kaňka a štábní strážmistr Ludvík Vindra.

 

VYŠŠÍ BROD PO "MNICHOVU"

Dne 29. září 1938 podepsali Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier v Mnichově pro naši zemi potupný diktát o odtržení českého pohraničí a připojení Sudet k německé Říši. O den později, 30. září 1938, československá vláda mnichovský diktát přijala. Francie a Anglie se domnívaly, že zachránily mír, Hitler a sudetští Němci jásali nad snadno dosaženým cílem bez boje a Češi, zvláště vojáci a ti, co museli utéct z pohraničí, byli plni smutku, zklamání a nejistoty. Území vydané Mnichovskou dohodou mělo být Němci zabíráno postupně od 1. do 7. října 1938. Vyšší Brod byl však v „prvém úseku“ a úřední zpráva z Prahy z 1. října 1938 zněla: „Vyklizování prvého území…se provádí dnes v sobotu 1. října a zítra 2. října. Toto prvé území obsahuje prostor na jižní Šumavě, ve kterém jsou mimo jiné obce Volary a Vyšší Brod.“

V sobotu 1. října 1938 odchází z Vyššího Brodu a okolí československá armáda i Stráž obrany státu (SOS) a přesunuje se na levý břeh Vltavy, která tvoří tříkilometrové „neutrální pásmo“. A jak dopadla jednotka SOS, v níž byl Jan Justin? „Prvého října 1938 nám povoz dovezl zavazadla až do Zátoně, kde jsme si koupili občerstvení a sjednali další povoz, který nám naše věci odvezl až do Přídolí, poslední německé vesnice. Po odchodu z Přídolí tamní Němci ihned všude vystrčili prapory s hákovým křížem. Další povoz nám odvezl tlumoky do první české vesnice Mirkovice, kde se nám dostalo radostného uvítání a pohoštění od místního obyvatelstva…“ Ústřední československá zpráva z 2. října 1938 mimo jiné informuje, že „dne 1. října ve dvě hodiny odpoledne obsazování skutečně začalo. Německá vojska vtáhla do Čech jednak směrem od Lince k Vyššímu Brodu…“ Vrchní velitelství wehrmachtu oznámilo, že „německé oddíly 1. října za vedení generálporučíka Leeba překročily ve 14,00 hodin hranice a začaly s obsazováním prvního úseku, přičemž postoupily asi 150 metrů k Vltavě. Dne 2. října ve 13,00 tyto oddíly překročily Vltavu a svůj postup zastavily. Byly zabrány obce Frymburk a Vyšší Brod.“ A jak líčil německý kronikář ve Vyšším Brodě ten tolik očekávaný „Es kommt der Tag?“ „Pochod německého vojska městem 1. října 1938 trval od 13 hodin do 18,45 za stálého provolávání nadšených davů Wir danken unseren Fühler ! Gott schütre unseren viel geliebhen Fühler! Heil Hitler…“ Všimněme si malé nepřesnosti. České i německé úřední zprávy udávají, že německá vojska překročila státní hranice ve 14,00 hodin. Vyšebrodský německý kronikář, tedy ten, který byl u toho, píše, že německá vojska pochodovala Vyšším Brodem již ve třináct hodin. Nedivme se. Mezinárodní komise určila hodinu překročení státní hranice na čtrnáct hodin. Německý vyšebrodský kronikář to nevěděl, a tak nemohl dodržet ve svém zápisu úřední hodinu.

Linecké noviny Volksstimme třetího října 1938 mimo jiné píší: „Všechna místa, kudy měly německé jednotky procházet, byla zaplavena prapory s hákovými kříži a občané vítali nacistické vojáky. Ve Vyšším Brodě umístili na Panském domě tabuli s nápisem, že v budoucnosti bude tato budova hnědým domem Vyššího Brodu!“ Tedy společenským a politickým střediskem vyšebrodských nacistů. Když německé oddíly procházely Vyšším Brodem, doprovázela je na cestě zejména děvčata. Za německými vojáky jela nákladní auta NSV s polními kuchyněmi a zásobami potravin pro „osvobozené soukmenovce“. Předáci tzv. sudetských Němců při návštěvách v Německu tvrdili, že Němci v Československu mají hlad a tím více je třeba je „osvobodit z českého jařma.“

Jaké však bylo překvapení německých vojáků při příchodu na naše území, když si lacino mohli nakoupit jídla a všeho ostatního, čehož v Německu byl dávno již nedostatek. Kromě potravin se rozdával i petrolej, cigarety a zápalky. Samotnému redaktorovi nacistických novin Volksstimme se zdálo, že Němci dělají ze sebe větší chudáky, než jakými ve skutečnosti byli. Vyšebrodskou školu v horní části náměstí obsadila vojenská posádka, 14. října 1938 projížděl Vyšším Brodem generál Brauchitsche, avšak „vyvrcholením“ byl 20. říjen 1938. Pan profesor Kaplan ve své kronice Vyššího Brodu zachoval zápis z německé kroniky vyšebrodské školy. Mimo jiné se v něm píše: „Den po osvobození naší drahé vlasti a vstup vojska do našeho městečka na Vltavě byl zajisté tím nejšťastnějším v celém našem životě…Ale štěstí nebylo úplné, když jsme nemohli vidět osobně svého velice milovaného Vůdce a projeviti mu náš nejvřelejší dík. Tento historický okamžik velké naší doby přinesl nám den 20. října 1938. Ráno ve 4:15 náhle zazněla sirény… a my zaslechli radostné poselství. Vůdce přijede dnes dopoledne. Jakmile svítalo, započalo se s výzdobou domů a ulic. Naší školu zdobil říšský orel, koberce s hákovým křížem, dva obrazy našeho osvoboditele a na zdech nápisy: Zdravíme Tě Německo z hloubi srdce! Jeden národ, jedna říše, jeden vůdce ! Chraň Bože našeho milovaného Vůdce ! Sláva našemu Vůdci ! a Děkujeme našemu Vůdci !“ Poté následuje líčení hustých špalírů žactva, učitelů, vojska, vrátivších se uprchlíků, uniformované stráže Freiskops a nesčetných davů z celého okolí. Příjezd Hitlera od Lince v deset hodin ohlašovalo houkání sirény, znění zvonů a volání slávy. Jak píše německá školní kronika Vyššího Brodu „Fühler prohlíží výzdobu školy a tiše děkuje starostovi Hansi Sonnbergerovi za výzdobu města. Pomalu projíždí městem a přes Rožmberk jede do Krumlova. Odpoledne se za týchž ovací vrací se do Lince, doprovázen generálem oberstem von Leebem, říšským komisařem Konrádem Henleinem, místodržitelem Seys Inguartem a župním správcem Eigrubrem“.


Vítání německé armády na vyšebrodském náměstí 1. 10. 1938

Ještě předtím, 11. října 1938, vydal říšský ministr vnitra nařízení pro tzv. Sudety. Vlajka s hákovým křížem se tu stala oficiální státní vlajkou a soudy začaly vynášet své rozsudky jménem „německého lidu“. Za správu zodpovídali velitelé příslušných vojenských jednotek. Říšským komisařem byl jmenován Konrád Henlein, který podléhal přímo Hitlerovi. Takzvané Sudety se „vrátily“ do svazku německé říše. Problémem se stalo vyrovnání cen některého zboží, zejména potravin, které byly ve Vyšším Brodě lacinější než v Německu. Vyšší Brod byl začleněn k hornorakouské župě Öberdonau, spadal pod Krumlov. Župním vedoucím NSDAP byl esesák August Eigruber, který přijel 17. října 1938 do Vyššího Brodu, kde na tamním velitelství převzal okresy Krumlov a Kaplice do civilní správy. Blížila se zima, slavnosti skončily a všední život musel jít dál. Uklidnění poměrů však přineslo i nutnost řešení problému co henleinovskou stranou SdP. Oficiálně byla SdP převedena do nacistické NSDAP ve Vyšším Brodě po 5. listopadu 1938. Vybudováním organizace NSDAP byl pověřen vedoucí strany v rakouském Wellsu a služebnám bylo nařízeno, aby se postaraly o zajištění všech dokumentů z období „boje za odtržení Sudet“.

Jednotky SA (Sturmabteilung) byly vojenským způsobem organizované útvary nacistické strany NSDAP. Ve Vyšším Brodě byla utvořena čtvrtá rota 91. standarty „Šumava,“ která měla sídlo v Krumlově. V organizaci SA byla koncem roku 1938 vytvořeny pohotovostní čety nazývané  Marschblock. Byly to skupiny mladých mužů po vyřazení z Hitlerovy mládeže, schopných okamžitých vojensky organizovaných akcí. Pokud se týkalo oddílů SS, bylo jejich vedení pro župu ‚Oberdonau v Linci a jeho část byla umístěna i ve Vyšším Brodě. Neměli žádná čísla ani jiné vnější znaky, určující příslušnost k brigádě Öberdonau. Pouze na rukávě měly stříbrné pásky s označením SD. Od prvého listopadu 1938 byla vyhlášena povinná branná služba pro ty Němce, kteří do podzimu 1938 aktivně sloužili v československé armádě.

Před doplňovacími volbami do říšského sněmu vystoupil ve Vyšším Brodě 1. prosince 1938 župní vedoucí a státní ministr Wagner z Mnichova. Mimo jiné zde i řekl: „Nedovedu si vůbec představit, že by někdo z nás nehlasoval ano, a kdyby, tak je to darebák!“ Volby se konaly 4. prosince 1938. Na volebním lístku stálo: „Hlásíš se k našemu vůdci Adolfu Hitlerovi, osvoboditeli Sudet, a dáváš svůj hlas volebnímu návrhu nacionálně socialistické německé dělnické straně?“ Pod tím dva kroužky. Větší ano a menší ne. Snahou vyšebrodských nacistů bylo, aby volební lístek se svým „ano“ odevzdali všichni občané a tak nemocné a přestárlé vozili k volební místnosti v Hauptschule osobními auty. Město bylo plné hákových křížů, volebních plakátů, hesel a transparentů. A výsledek voleb ve Vyšším Brodě ve třech volebních obvodech bylo: „gab es ein 100 % iges „Ja“ für den Fühler u das Reich“. Myslím, že to ani nemusím překládat. Volební maškaráda skončila, nacisté byli spokojeni a cizina přesvědčena, že v Sudetech je všechno v pořádku.

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

 

Naši partneři: