Filipojakubská noc je noc mezi 30. dubnem a 1. květnem. „Již týden dopředu musela hospodyně bedlivě opatrovat všechna košťata. Jinak by se ztratila, jako když je do vody  hodí.“ Třicátého dubna každý hospodář prohlížel a čistil sýpky, komory, koňský chlév a stodolu. Hospodyně prohlížely a čistili kravíny, kurníky a sklepy a vymetaly světnice. Vymetené smetí se pálilo nebo vyhodilo na hnůj. Děvečky zametaly vyšebrodské náměstí  hlavně před vraty a před okny“, na dvorech se uklízel rozházený hnůj a do hnoje děvečky kladly březové ratolesti. Chlévy se zavíraly na závoru. „Před prahy chlívů nakladou zelených drnů, popelem dřevěným posypají předpraží, tříkrálovou vodou vykropí dveře, aby jim čarodějnice na dobytku a v hospodářství nemohli škoditi.“

Po západu slunce 30. dubna vyšli mládenci na vyšebrodské náměstí s biči a všichni společně práskali biči. „Chlapci tlukou, cinkají na želízka, na kosy, na kropáče, srpy, jiní počnou na ploty, na vrata, na škopky, vědra a obrácené kádě tlouci. Toto sezvánění nebo svolávání trvá půl i hodinu.“ Poté se všichni, mladí i staří vydali za kostel, na stráň ke Studánkám. Zde mládenci smolili ukradená košťata a rovnali do hranice dřevo na oheň. Nejstarší ze svobodných mládenců měl právo zapálit smolou napuštěné koště a tímto koštětem zapálit připravený oheň. „Chasa začala výskati, každý uchvátil nasmolené koště, od ohně zapálil a jak vysoko mohl, do povětří vymrštil křiče: Leť čarodějnice, leť. Chasníci soutěžili, kdo vyhodí koště nejvýše, protože pak prý se nejsnáze trefí čarodějnice, letící v povětří. Pak seřadili se a začali s hořícími pochodněmi tance provádět. Děvčata držíce se za ruce a zpívajíce točily se kolem hořící hranice. Když hranice shořela, rozházely oheň a začaly přes něj skákat, jak daleko která mohla. Bylo již pozdě, když se děvčata vracela domů.“ Tu noc mnozí lidé vystupovali na vrchol Kraví hory, neboť věřili, že čím více ohňů uvidí, tím déle budou živi.

Když dodoutnal poslední oharek, vzali chasníci přichystané sekerky, aby v blízkém březovém háji „uchystali máje, které zasadili svým dívkám pod okénko nebo před dům. Pilně hledí toho, aby stromek byl rovný, hezky rostlý a košatý. Z křivého měla by dívka, které by se ho dostalo, jen posměch. Břízkám se větve osekají do poloviny větve a nahoře se nechá věník.“ Tedy koruna. Na věník dal každý mládenec červené pentle. Před chalupami, kde bydlelo několik svobodných děvčat, se věšel na každou májku lístek se jménem, komu je májka určena. „Májemi vzpomenuto i na kostel, takže Vyšší Brod podobal se druhého dne z rána malému hájku.“

Ve Vyšším Brodě bývalo zvykem, že k muzice na prvého máje přinesli chasníci „máječek.“ Břízku okrášlenou pentlemi a cukrovím. Stromek byl na muzice  „dražen“ a která dívka jej získala, tu po zábavě všichni doprovodili s muzikou domů. To byla pro každou dívku velká čest. Vydražení „máječku“ byla nákladná záležitost a mohla si ji dovolit jen dívka měšťana z bohatého statku.

Zdroj: archiv Františka Schussera