Německá kronika Horního Dvořiště sice začíná zápisy roku o silné severní záři, vichřici a jarním počasím na konci ledna. Také píše, že sběrem smrkových, borových a jedlových šišek byl „umožněn zdroj příjmů chudých a nezaměstnaných. Dřevo nebylo lehce k mání, a když tak bylo velmi drahé. Přímo z lesa stálo dřevo jako palivo 60 korun.“ Po připojení Rakouska k nacistickému Německu nastal ve smýšlení Němců v Horním Dvořišti „přímo totální převrat.“ Jak píše kronika české Masarykovy školy v Horním Dvořišti: „Připojení sousední říše k Německu vzbudilo u místního německého obyvatelstva nelíčenou radost.“ Člen finanční stráže Jan Justin vzpomínal: „V důsledku německé okupace Rakouska z března 1938, vykonávala se již v té době zvýšená pohotovost a hraniční služba i střežení celniště v hlídkách, nejméně dvoučlenných. Dovolené a volné dny byly zastaveny.“ Za necelý měsíc, 24. dubna 1938 na sjezdu sudetských Němců vyhlásil Konrád Henlein takzvaný „Karlovarský program“ rozbití republiky a připojení českého pohraničí k Německu.

Německý generální štáb nazval obsazení Sudet krycím názvem „Zelený“ a měl být uskutečněn 22. května 1938. Na prvého máje 1938 zorganizovali henleinovci ze soudního okresu Vyšší Brod, kam patřilo i Horní Dvořiště, ve Vyšším Brodě demonstraci proti Československé republice. Zfanatizovaní Němci křičeli, že příští první máj bude buď německý, nebo žádný.“ Policejní zpráva politického okresu Kaplice, kam Horní Dvořiště náleželo, mimo jiné říká: „Někteří mladší příslušníci SdP zdraví provokativně i policejní orgány zdvižením ruky a zvoláním Sieg Heil.“

Provokace henleinovců se však množily zejména po povolení německé polovojenské dobrovolné ochranné služby dne 17. května 1938 Ministerstvem vnitra ČSR. Tyto fašistické polovojenské jednotky se jmenovaly Freiwillinger Schutzzdienst (FS) a byly přímo řízeny henleinovskou sudetoněmeckou stranou SdP. Aby se předešlo henleinovskému puči, rozhodla se československá vláda 20. května vyhlásit částečnou mobilizaci. Částečná mobilizace zřídila velitelství obrany státní hranice ve Vyšším Brodě, kam patřil i úsek státní hranice v Horním Dvořišti. Již vzpomínaný Jan Justin o tom napsal: „Asi ve tři hodiny ráno 21. května přišel telefonický příkaz otevřít tajnou obálku, která obsahovala určité směrnice pro obranu. V několika minutách celá posádka oddělení, kromě těch, kteří právě byli ve službě, se shromáždila v kanceláři oddělení, kde obdržela od velitele Františka Dočekala příslušné rozkazy. Ze skladiště každému byla vydána dávka sto kusů ostrého střeliva a tři ruční granáty. V dopoledních hodinách byly vyslány hlídky, aby provedly, za pomoci místního obyvatelstva, na všech vedlejších cestách a přechodech překážky a záseky.“

V kronice Masarykovo školy v Horním Dvořišti se píše: „V sobotu dne 21. května byla vzrušena nemálo celá veřejnost, že o noci bylo náhle povoláno vojsko do zbraně a posíláno kvapně na státní hranice. I finančníci obdrželi jinou, polní výstroj a zesílení počtu. Obleky pro záložní vojíny i výzbroj byly rozděleny povolaným záložníkům v kanceláři finanční stráže. V Horním Dvořišti byli povoláni k vojenské službě výhradně čeští záložníci, živnostníci a železniční zaměstnanci. Někteří němečtí záložníci, ačkoliv nebyli nuceni nastoupit vojenskou službu, uprchli do sousedních Rakous. Z politické obce Horní Dvořiště učinilo jich tak devět. Podobně tomu bylo i v jiných německých obcích.“ Vojenské jednotky spolu se Stráží obrany státu (SOS), která byla složena z četníků a finanční stráže, obsadily hranice a začaly budovat zátarasy. Sudetští Němci si uvědomili, že československý stát se chce a bude bránit. O situaci, která byla na Vyšebrodsku, tedy i v Horním Dvořišti, se můžeme dočíst i z rozboru Zemského úřadu v Praze, ve kterém se mimo jiné píše: „Na vesnicích v bezprostřední blízkosti hranic v noci z 20. na 21. května obyvatelstvo německé nespalo a ve svátečních šatech očekávalo příchod Hitlera.“

Vraťme se však ke školní kronice Horního Dvořiště: „Radiový rozhlas ubezpečoval však o naprosté bezpečnosti, takže lidé byli vesměs bez starosti a bez obav. Teprve asi za týden přišlo ve známosti, že Německo shromáždilo na československých hranicích vojsko, a že mělo v úmyslu Československo náhle přepadnout, a že jen včasný zákrok Anglie a rychlé obsazení hranic vojskem naším zmařily tento podnik. Teprve potom uvědomilo si české obyvatelstvo vážnost situace, a německé bylo nemálo zklamáno. Ačkoliv vždy dříve vzájemný poměr mezi oběma národnostmi byl dost přátelský, nyní se velmi přiostřil. Němci nechtěli Čechům v ničem pomoci, přestali Čechy zdraviti a stranili se jich všemožně.“

Další zápis ve školní kronice psal ředitel František Kořenský již mimo Horní Dvořiště: „Národnostní napětí se postupně zvyšovalo. Němci v domnění, že je jim v Československu a zvláště v pohraničním území nesmírně křivděno, chovali se k Čechům přímo nenávistně. Nutno však přiznati, že i nyní někteří rozvážní Němci posuzovali věc kriticky, leč protičeské akce ujala se činorodá německá mládež, spojená dosavadními úspěchy Hitlerovými a propagandou Henleinovou. Češi zase u vědomí svého práva a ujišťováním vládních představitelů o naší bezpečnosti, mezinárodních smlouvách a vlastní vojenské výzbroji, jež byla při každé příležitosti zvlášť důrazně připomínána, neměli z Němců nejmenších obav a byli si plně jisti svou bezpečností.

V měsíci září se však napětí vůčihledně přiostřovalo. Na rakouských hranicích, nyní již říšskoněmeckých, bylo shromažďováno německé vojsko, tamní kopce byly prý opevněny, němečtí mladíci přebíhali ve značném počtu za hranice, kde tvořili celé vojenské útvary, jež za střelby činily vpády na české území. Ač české obyvatelstvo bylo nadále ujišťováno o bezpečnosti, přece prostým rozumem se pozastavovalo nad váhavostí vojenských opatření a tak se zabezpečovalo samo. Z počátku jen v noci, později všeobecně stěhovalo svůj majetek, především bytové zařízení, do vnitrozemí. Potom odjížděly do nově získaných bydlišť manželky s dětmi a v Horním Dvořišti zůstali jen zaměstnanci sami. Přitom úřední školní agenda docházela z vnitrozemí téměř pravidelně, poslední výnos zemského úřadu v Praze, došlý v pondělí dne 26. září 1938 nařizoval, aby byly půdy školní budovy posypány vrstvou písku, což ještě bylo správně učiněno. I ředitel školy odstěhoval své zařízení do Č. Budějovic, kde je měl nouzově přes celou zimu uskladněno ve sklepě v učitelském ústavu, konečně přesídlila i jeho rodina, manželka a 2 hoši.

Přestěhování a nakládání nábytku dělo se za prudké přestřelky opodál Českého Heršláku, kdy byl českými finančníky a četníky při obraně zastřelen jeden německý mladík a jeden zraněn. Ředitel školy dojížděl i potom každý den časně ráno od svých přátel, kde byl ubytován do ředitelny do školy. Při dvou takových cestách, vždy za prudké střelby, odnesl ze školy oba psací stroje a úřední knihy, jež odvedl panu inspektorovi státních škol národních v Č. Budějovicích. Leč později došlými nařízeními musely být oba tyto stroje vráceny na původní místo. Ostatní školní inventář hodlal ředitel školy odstěhovati dne 28. září, ačkoliv se mu nedostávalo naprosto žádných pokynů ani instrukcí od nadřízených úřadů. Avšak při této cestě dojel již jen do Certlova, dále vlak nejel, spojení bylo již přerušeno. V noci a ráno toho dne vtrhly německé oddíly do Českého Heršláku, strhla se větší střelba a bylo nařízeno vyklizení Horního Dvořiště. Odvezení školního nařízeny by bylo bývalo marné, neboť hned nato byly vyžádány seznamy zachráněného inventáře a konečně nařízeno přesné jeho vrácení. A tak přivezla i správa čsl. státních drah opětně na své místo veškeré rozsáhlé zařízení celého nádražního objektu v Horním Dvořišti přesto, že se jí podařilo pro příznivější okolnosti tento inventář zachrániti do bezpečí. Byla to doba pro všechny české hraničáře nesmírně těžká. Opuštěni, bezradní, v nejistých služebních poměrech a ponejvíce nevhodně ubytováni, při zhoršených drahotních podmínkách pohlíželi s vážností do budoucna. Z pohraničí byli zapuzeni, ve vnitrozemí pro nastalou soutěživost nevítáni. Poškozeni a pokořeni byli nuceni vpravovat se do nových prostředí.“

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: