Loučovice na počátku dvacátého století, to byla především celulózka a papírna Arnošta Poráka. Chodili sem denně pěšky do práce i lidé z Frymburka, Malšína a Přední Výtoně. Továrna vyrobila za rok 1900 téměř pět tisíc tun papíru z vlastní celulózy a 13. prosince 1900 byl dán do provozu další papírenský stroj na výrobu levného balicího papíru. Arnošt Porák od založení továrny používal značky „Vltavský mlýn Loučovice.“ Tato značka si za krátkou dobu našla uplatnění i na světových trzích a podnik měl své sklady a zastoupení ve Vídni, v Praze, Budapešti, Hamburku a v Londýně.

Osmého května 1901 v půl čtvrté odpoledne vypukl v čistírně dřeva továrny A. Poráka v Loučovicích požár, kterému padla za oběť velká část závodu a požár si vyžádal i čtyři lidské životy. Okamžitě začala obnova závodu a 12. září 1901 byl obnoven provoz celulózky a papírny. Dávný úmysl A. Poráka, postavit na místě bývalé lopatárny ve Svatém Prokopu další papírenský závod, se stává aktuální. Stavba byla zahájena v červnu 1901 a řídil ji vyšebrodský stavitel František Karel.

Bylo nutno vybudovat kotelnu, komín, čistírnu dřeva, hydrocentrálu s brusírnou, jez, přívodní a odpadní kanál včetně dvou dřevěných mostů přes Vltavu, holandrovnu, kanceláře, provozní budovu, kalandrovnu, truhlářské a zámečnické dílny, budovu pomocných výrobních zařízení a zachycování odpadních vláken. Hydrocentrála byla vybavena třemi horizontálními Francisovými turbínami firmy Ganz. Tyto energetické zdroje plně zajišťovaly pohon brusírny dřeva, pohon generátoru na osvětlení a menší elektrické pohony.

Vybavení brusírny dřeva bylo na tehdejší dobu velmi moderní. Tři komorové brusy, diskový rafiner, ploché lapače třísek, tři třídiče dřevoviny a čtyři odvodňovací stroje. Zařízení brusírny doplňovala příslušná pístová čerpadla na látku a tlakovou vodu. Pohon pomocných zařízení byl odvozen od vodních turbín prostřednictvím ocelových pasů a transmisí až do prostoru haly lepenkových strojů. Současně byl postaven lepenkový stroj s kulatými síty od firmy Füllner. Šlo o velmi moderní stroj, jediný svého druhu v českých zemích. Nový závod byl uveden do provozu v květnu 1903. Současně v novém závodě, který dostal název podle nedalekého kostelíka Svatý Prokop, byla zahájena i výroba ruční lepenky.


Papírna Prokop:


Dvacátého června 1903 dostali od pana továrníka Arnošta Poráka výpověď z práce František Reiter a strojvedoucí Arnošt Springer. Proč byli z práce vyhozeni, není známo, ale víme, že téhož dne zastavilo práci 48 zaměstnanců papírny a požadovali znovupřijetí obou vypovězených zaměstnanců. Vedení závodu tento požadavek odmítlo, načež, jak píše tehdejší kronikář závodu: „...všech 48 zaměstnanců opustilo závod. Rovněž se připojili někteří zaměstnanci lepenkárny, takže povstání se zúčastnilo celkem 84 zaměstnanců...“

Vedení podniku reagovalo pro tehdejší dobu obvyklým způsobem. Všech 84 zaměstnanců bylo propuštěno. Dělníci vydrželi ve stávce plných čtrnáct dní, načež „čtyřicet zaměstnanců bylo po prohlášení znovu přijato.“ Nedivme se, že po 14 dnech skončila stávka neúspěšně. Vždyť žena a děti chtěly jíst. Co se stalo se zbývajícími 44 stávkujícími, to se můžeme jen domýšlet.

Rok 1903 neznamenal v Loučovicích jen výstavbu nového závodu ve Svatém Prokopu a „velkou stávku“, ale i výstavbu hotelu Waldschenke v alpském stylu a obytných domů v blízkosti nové lepenkárny. Dobová pohlednice z roku 1907 ukazuje dnešní Lesní krčmu, tehdy „Gasthof zur Waldschänke“ v plné kráse i s věžičkou, ve které je zvon a mladé zasázené lípy, které zde rostou i dnes. Stavbu domů číslo popisné 54 až 58 prováděl v letech 1902 a 1903 vyšebrodský stavitel František Karel. Ke stavbě továrny, hotelu i domů převážně používal místní suroviny, tedy kámen a dřevo. Uvědomme si, že každý kámen bylo třeba vylámat a opracovat.

Zdroj: archiv Františka Schussera (rok 2009)

 

 

 

Naši partneři: