Rok 1938 přinesl pro pohraničí Československé republiky osudový zlom. Tisíce českých obyvatel, Židů a německých antifašistů opouštěli Hitlerem zabrané území, do tzv. Sudet přicházeli vojáci wehrmachtu a za nimi noví obyvatelé z Říše. Nacistická nadvláda zde trvala téměř 7 let. Na jaře 1945 přišel konec II. světové války, obnova Československého státu a s prvními poválečnými roky další velký zlom ve vývoji českého pohraničí. Tento zlom zasáhl rovněž obec Kapličky, včetně jejích přifařených osad. Podle dekretu prezidenta republiky ze dne 20. července 1945 dochází Vyhláškou okresní správní komise v Kaplici ze dne 19. listopadu 1945 ke konfiskaci zemědělského majetku osobám německé národnosti ve správní obci Schönfelden (Krásná Pole), pod kterou Kapličky s dalšími osadami spadají. Výjimka byla učiněna u osob, které se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky.

Další ranou této a dalším obcím je vysídlení původního německého obyvatelstva z jejich domovů v následujícím roce 1946. Zde k němu došlo konkrétně v období od 9. dubna do 22. října 1946. Obyvatelé byli z příkazu Místní správní komise v Kapličkách nejprve dopraveni do sběrného střediska v Kaplici a pak následně odtransportováni do různých oblastí v tehdejším Německu. Tím byl započat celkový zánik obce Kapličky. Po odsunu německých obyvatel byly následně některé z osad alespoň částečně dosídleny (např. Krásná Pole) obyvatelstvem z vnitrozemí nebo rumunskými reemigranty. U jiných osad Místní správní komise rozhodla, že již dosídleny nebudou (např. Adámky).

Pak přišel únor 1948 a oblastem sousedícím s Bavorskem a Rakouskem nebylo dopřáno dalšího vývoje. Zásadním úkolem komunistického režimu se stala ostraha státní hranice. K vytvoření neprostupnosti hranic byla učiněna nejrůznější opatření, mezi nimi zřízení hraničních a zakázaných pásem (v okrese Kaplice uváděn vůbec největší počet obcí v zakázaném pásmu – 30). Rokem 1952 pak dochází v pohraničí k rozsáhlé demoliční akci, která trvala 8 let. Začíná v zakázaném pásmu ležícím při rakouské a bavorské hranici a nakonec zasahuje i do širšího pásu českého pohraničí (v okrese Kaplice více jak 3000 budov). Důvody k tak rozsáhlé likvidaci byly tři. Vyčistit pohraniční oblasti od zbořenišť, které kazily vzhled obcí a krajiny, získat stavební materiál z demolic a zpřehlednit terén k usnadnění práce Pohraniční stráže. Samotná práce na demolicích byla organizována tak, že nejprve byla snesena krytina ze střech bouraných domů, pak byl rozebrán krov a jiné dřevěné součásti. Poté byl objekt pyrotechnicky nebo mechanicky rozrušen. Nakonec bylo nepotřebné zdivo odsunuto rypadlem nebo buldozerem a zarovnáno s okolním terénem. Přes to, že byla použita k provedení těchto úkolů těžká technika, nebyly výsledky vždy zcela uspokojující. Do dnešní doby tak i v samotných Kapličkách dochází k nebezpečným propadům klenutých stropů neaplanovaných sklepních nebo přízemních prostor zbořených domů.

Zvláštní ustanovení se týkalo církevních objektů a jejich zařízení. Po dohodě s příslušným farním úřadem měl být zajištěn převoz varhan, zvonů a všeho bohoslužebného zařízení na bezpečné místo. I další kulturně a historicky cenné památky měly být převezeny na místo určené příslušným KNV. V případě kostela Sv. Jana a Pavla v Kapličkách se zatím osud jeho zvonů, varhan ani oltáře nepodařilo dopátrat.