Zdá se, že průjezd na jižním konci stavby nového zámku na místě Horního hradu vznikl v místech původní cesty na hrad, a je dokonce možné, že se v dnešním útvaru skrývá zdivo starší brány. Současně byly postaveny na západní straně ostrohu naproti novému sídlu hospodářské budovy. To vše se zachovalo bez zvláštních úprav až po dnešní dobu. Dolní hrad byl pak regotizován podle tehdejšího romantického vkusu. Zevnějšek se změnil zřízením arkýřů a nástavbou jižní věže. Při této adaptaci došlo i k vnitřním úpravám probouráním příček a snesením některých stropů. Bylo vybudováno i nové schodiště, tak zvaná „křižácká galerie, a zřízen pokoj, tak zvaný Rožmberský. Celá romantická přestavba, která se v interiérech protáhla až do roku 1870, byla vedena snahou, aby byl obnoven středověký ráz hradu, i když byly ponechány uvnitř některé pozdější úpravy z dob po gotických.

Rožmberk se měl od té chvíle stát především památníkem buquoyského rodu. Proto byla zřízena i ona křižácká galérie s otevřeným krovem, s novogotickou výzdobou a s fiktivními podobiznami křižáků, mezi nimiž se uplatňují i příslušníci buquoyského rodu, počínajíc zakladatelem, jímž byl sir Alexander Longueval (1080). Tyto portréty jsou však jen kopiemi nevalné ceny od B. Strobla z let 1857 až 1860 podle originálů ve Versailles. Táž oslavná snaha vedla i k pojmenování dalších místností podle jednotlivých předků. Na četných místech visí tam staré i novější kopie jejich podobizen, jejichž originály jsou v jiných buquoyských zámcích. Aby byla přitom dokumentována i starobylost hradního sídla, byl také Rožmberkům věnován jeden pokoj, s polygonálním arkýřem, v němž jsou umístěny obrazy Viléma, Petra Voka i smyšlené podobizny prvého Voka a pověstné Bílé paní rožmberské.

Vnitřní prostory hradu zůstaly nicméně i po této romantické úpravě ve svém útvaru i výzdobě svědectvím starších věků, jejich života, zvyků a zálib a obsahují skutečně památkové hodnoty ve svém vybavení, třeba bylo různého původu a také velmi různé umělecké ceny. Tak patrně z prvé poloviny 17. století pocházejí dřevěné kazetové stropy, z nichž nejozdobnější je v Rytířské síni, s malířskou výzdobou grotesem. Stejného stáří je dřevěný táflový strop ve zbrojnici s masivními průvlaky, spočívající na středním osmibokém pilíři. Ze staré nástěnné výzdoby se zachovaly manýristické malby v Rytířském sále, spadající do stejné doby jako předchozí úprava stropů. Z doby kole 1600 je patrně i pěkná kovaná mříž uzavírající výklenek muzikantů, rovněž v Rytířské síni. K původní výzdobě této místnosti se řadí bohatě plasticky členěná kachlová kamna s postavami rytířů a andílků, datovaná rokem 1594. Podobná kamna - nepochybně téže ruky - zůstala v pokoji Karla Alberta.

V umělecké náplni rožmberských vnitřků se uplatňují některé významné malby. Nejcennější jsou soustředěny v tzv. galerii. Portrét dámy se právem připisuje vynikajícímu českému malíři raného baroku Karlu Škrétovi, který žil v letech 1610 až 1674. Spadá do prvního období jeho tvorby čtyřicátých let 17. století a upoutává pro Škrétu příznačným realistickým podáním osobnosti, které se neomezuje na vnějšek. Klidný záběr, střídmá barevnost teplých tónů a pevná modelace objemů v temnosvitné malbě jsou dalšími znaky malby Škrétovy. Je tu dál zastoupeno umění proslulého českého portrétisty Jana Kupeckého, který žil v letech 1667 až 1740, který žil a tvořil mimo svou vlast. Kupeckého podobizny zpravidla vystihují charakter modelu nejen výrazem tváře, ale i pohybem, jak o tom svědčí i rožmberský obraz Muže s loutnou.

Muž s loutnou není přímo práce Kupeckého atelieru, je to dílo některého z jeho následovníků. Mimo obrazy je v zámeckých sbírkách krajina Jakuba Crimera z roku 1559, znázorňující zázračné nasycení Kristových posluchačů, portréty císaře Karla V., Maxmiliána II. a jeho choti od neznámých německých umělců z druhé poloviny 16. století. Nizozemského původu je snad jezdecká podobizna Karla Bonaventury Buquoye jako vítěze na Bílé Hoře s fantastickým zobrazením Prahy v pozadí a posléze kopie Rubensova portrétu téhož šlechtice, podle originálu v Harrachovské galerii ve Vídni. Za zmínku stojí ještě soubor alegorických maleb z doby kolem roku 1600 v chodbě před Rožmberským pokojem.

Většina nábytku gotických a barokních tvarů jsou kopie 19. století, práce truhlářů a řezbářů z Nových Hradů, Volar a Dobré Vody. Z původního zařízení je třeba zvláště upozornit na vykládaný stůl z druhé poloviny 17. století patrně německého původu v pokoji Karla Bonaventury nebo na trojdílné klekátko s bohatou reliéfní výzdobou, datované rokem 1674 v pokoji Maxmiliánově. Významnějším dílem je tu také ebenová skříňka chebského původu z poloviny 17. století. Z drobnějších prací uměleckých řemesel má Rožmberk početný soubor cínových příborů, zvláště talířů ze 17. a 18. století, většinou slavkovského původu a z Nového města pražského. Nechybí tu ani pravidelný výzdobný doplněk šlechtických sídel, sbírka porcelánu známých domácích i cizích výroben. Je zde i několik cenných kusů keramiky habánské a holičské. Jsou to nádoby v podobě zvířat, mnoho německých kameninových džbánků s plastickou výzdobou a malované sklo, většinou z prvé poloviny 17. století.

V dnešním stavu a zařízení, zachovávajícím romantickou úpravu 19. století, je tedy Rožmberk zajímavým dokladem starožitnických zálib šlechty a příkladem rodového muzea, které spojuje originální památky s napodobeninami starých slohů, je muzeem, které je charakteristické spíše pro dobu své instalace než pro ony doby, jichž obraz mělo podávat. Proto také byla tato instalace 19. století ponechána beze změn.

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

 

Naši partneři: