Leopold Wackarž se narodil 3. května 1810 jako syn váženého měšťana v Horní Plané. Ve svých 23 letech, 23. srpna 1833, vstoupil jako novic do vyšebrodského cisterciáckého kláštera, prvého března 1835 složil řádový slib a 25. července 1836 byl vysvěcen na kněze. O rok později dokončil svá teologická studia a až do roku 1844 zastával v klášteře funkci kantora a regenschoriho. V roce 1843, při zachování regenschoriho, jej jmenoval opat Valentin Schopper klášterním duchovním a v roce 1846 tajemníkem, kde ekonomickou zdatností pomohl překonat problémy klášteru v roce 1848, kdy zanikalo nevolnictví a rušila se robota. Není proti divu, že byl Leopold Wackarž 11. listopadu 1857 zvolen 41. vyšebrodským opatem.

Svou činnost jako opat začal Leopold Wackarž důkladnou opravou a rekonstrukcí klášterního kostela. Hlavním důvodem bylo blížící se šestisté výročí založení kláštera. Nová věž byla vystavěna podle návrhu architekta Bernharda Grusbera v letech 1860 až 1862 a byla vybavena třemi novými zvony, které zhotovila zvonařská firma F. Holledera z Lince. Největší z nich byly zasvěceny svatému Františku Serafínskému a měl ctihodné rozměry. Měly výšku 104 cm a průměr 150 cm. Současně byla střecha chrámu nově pokryta anglickou břidlicí. Další stavební přestavby se týkaly i klášterních budov, zejména konventu. Po restauraci chrámu zvenčí přišly na řadu vnitřní úpravy. V roc e 1863 byly postaveny tři gotické oltáře v kaplích sv. Benedikta, sv. Bernharda a v křížové kapli a v roce 1867 provedl laický bratr Peregrin Ritter výzdobu presbytáře.

Mohutných osmidenních oslav šestistého výročí založení kláštera v roce 1859 se zúčastnil nejen českobudějovický biskup, řada opatů, mnichů a kněží, ale především šestnáct tisíc křesťanů, kteří do vyšebrodského kláštera přišli v téměř stovce procesí. Procesí přišla ze všech klášterních farností pod vedením svých farářů.  Tato čísla již jen těžko mohou být někdy v budoucnu překonána.

V přestavbě kláštera pokračoval opat Leopold Wackarž i po oslavách. V letech 1880 až 1882 byly navráceny dva staré křídlové oltáře z let 1524 a 1525. Oba staré oltáře byly pečlivě a s citem restaurovány klášterním řezbářem páterem Františkem Peregrinem, truhlářem Vojtěchem Sonnbergerem a pozlacovačem Janem Wolfschlägrem. Vyšebrodský mnich a řezbář F.Perengin zhotovil již v roce 1867 jižní obložení a křesla v kněžišti a v roce 1881 pak dokončil i severní stěnu. Ve stejné době bylo pořízeno i čtrnáct obrazů Křížové cesty. Každý polychromovaný reliéf má velikost 150 krát 117 cm v dobových rámech a pochází z Mayerova ústavu v Mnichově. Dlouhé okna klášterního kostela, které do té doby byly holé, dostaly v letech 1878 až 1882 výplně z katedrálního skla s půvabnými figurálními výjevy, které zhotovila Neuhauserova firma z Inomostí.

Okna východních kaplí jsou většinou opatřena kružbami, které podle zbytků navrhl v roce 1878 vyšebrodský stavitel inženýr František Karel. V presbytáři byly pověšeny dva velké obrazy, které vypráví o záchraně Petra z Rožmberka a svěcení klášterního kostela na počest Matky Boží. Celý kostel byl vydlážděn a v kapitulní síni v roce 1882 byla všechna tři okna opatřena novými malbami na skle, kapitulní síň předlážděna a také křížová chodba byla renovována. Kamenické práce prováděl převážně další vyšebrodský mnich - kameník Václav Lepší. Mříže, které původně oddělovaly kněžský chór od kostelních lodí, byly v roce 1879 zasazeny na nynější místo v zadní části lodí.

Již v roce 1840 namaloval Josef Hellich z Prahy pro jižní zeď kněžiště velký obraz, který představuje zachránění Petra Voka z Rožmberka z vln Vltavy. V roce 1879 nechal opat Leopold Wačkarž zhotovit malířem Bartolomějem Čurnem z Č. Budějovic obraz stejné velikosti, tedy 350x400 cm, který představuje zakladatele kláštera Petra I. z Rožmberka s chotí, obětující kostel Panně Marii a uvedení mnichů do nově postaveného kláštera. Obraz visí na severní zdi kněžiště. Bartoloměj Čurn namaloval pro hlavní oltář obraz ukřižovaného Krista, který nahradil původní obraz Josephause Haiinze z roku 1654, který měl stejný námět. Je to jeden ze čtyř obrazů, které se během církevního roku na hlavním oltáři vyměňují a Čurnův obraz zde visí v postě až po vzkříšení.

Stavební úpravy se týkaly i klášterních budov. Na úpatí Kraví hory byl již v roce 1862 vystavěn klášterní dvůr „Kühhof“ ve stylu švýcarského domu, odkud byl a je krásný pohled na klášter i město. Pivovar byl zvětšen o polovinu, postavena nová velká lednice a sladovna. Opat Leopold Wackarž zřídil vlastní pracoviště na zhotovování cementových tašek, dílny pro kováře, koláře a bednáře včetně obydlí těchto řemeslníků. Byla nově zřízena drůbežárna a postaveny sádky na ryby a velkým pokrokem bylo zavedení vodovodu v klášteře roku 1887. Stavební ruch se přenesl i na klášterní statky, myslivny, farní dvory a kostely. Roku 1888 vysvětil opat nově postavenou kapli „Maria Rast am Stein“.

Tyto nákladné stavby mohl klášter pod vedením opata Leopolda Wackarže realizovat jen proto, že opat zavedl nejnovější metody hospodaření, zlepšoval půdu, zaokrouhloval pozemky a zakládal lesní školky. Když v roce 1865 vstoupil v život nový institut zastoupení okresů, byl až do své smrti předsedou okresního zastupitelstva a předsedal Spolku polního a lesního hospodářství ve Vyšším Brodě, který sám založil. Jeho zásluhou byl Vyšší Brod v roce 1870 povýšen na město a v roce 1884 se stal až do své smrti vyšebrodským starostou. Zemřel 13. prosince 1901 ve stáří nedožitých 92. let.

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

 

Naši partneři: