Stanislav Jagr i německá kronika Horní Plané jsou na události na počátku 19. století skoupé. Tomuto období se hlouběji věnoval Jiří Záloha v souvislosti s dětstvím Adalberta Stiftera. Horní Planá měla na počátku 19. století zhruba sto domů a tisíc obyvatel. Jiří Záloha poznamenal, že „dějinami Horní Plané na počátku 19. století se jako bílá nit táhnou vleklé spory o řízení správy obce.“ Rychtářem mezi léty 1799 až 1804 byl Josef Tripes z měšťanského domu číslo 27. Josef Tripes byl prvorozeným synem Lorentze Tripese a měšťanské dcery Kathariny Reiff. Po smrti otce byl připsán dům číslo 27 Josefu Tripesovi za tisíc zlatých. Oženil se s měšťanskou dcerou Margarethou Stifter a měli dvě dcery, Obě se provdaly 4. února 1799 za bratry Friepesovi z domu číslo 18.

Část měšťanů si stěžovala v roce 1803 v Krumlově na starostu Josefa Tripese u knížete Josefa ze Schwarzenbergu. Odpůrci Josefa Tripese uváděli, že starosta neřeší místní spory na radnici, „ale doma v přítomnosti své rodiny a zejména již tři roky nebyly veřejně čteny a vysvětleny obecní účty.“ Dle Josefa Tripese se veřejné vyúčtování dělalo každý rok na svátek svatého Jiří a on jako starosta „nemůže za to, že se na něj nedostaví všichni měšťané.“ Stížnosti na starostu Josefa Tripese však pokračovaly tím, že se v hostinci Jana Holzingera opil tak, že ztratil rychtářské právo a ve svém bytě potrestal opilého Vavřince Mayera tak, že mu „uštědřil několik ran přes záda.“ Při opakovaných volbách však byl Josef Tripes znovu zvolen rychtářem. Z dokladů je jasné, že Josef Tripes byl rychtářem do jara 1804, kdy si koupil dům v Krumlově a z Horní Plané se odstěhoval.

Volba nového rychtáře se konala 2. května 1804 a „všichni měšťané Horní Plané byli vyzváni, aby v ten den zůstali v obci a dostavili se na radnici. Většinou hlasů byl zvolen měšťan a hostinský Johann Holzinger z domu číslo 57. Německá kronika Horní Plané uvádí mezi Josefem Tripesem a  Johannem Holzingerem ještě Lorenze Reiningera z domů číslo 17, ale to musel být jen zastupující rychtář po velmi krátkou dobu. Johann Holzinger se narodil v roce 1771, byl třikrát ženatý, když prvé dvě manželky mu zemřely a měšťanský dům převzal za 900 zlatých 4. května 1803. Rychtář v Horní Plané dostával za výkon funkce roční odměnu 29 zlatých a za účast na každém jednání 24 krejcarů. Po uplynutí tříletého volebního období byl 13. března 1807 znovu zvolen rychtářem Horní Plané Johann Holzinger. V té době bylo rychtáři 36 let a jeho třetí manželka, Maria Anna Stifter měla 24 let.


Fotogalerie:


Druhé zvolení za rychtáře se Johannu Holzingerovi zřejmě nelíbilo a tak opakovaně žádal o zproštění funkce v Krumlově. Svou žádost z 24. července a 26. srpna 1807 zdůvodňoval tím, že nemůže vykonávat funkci o žních, ale hospodářské ředitelství v Krumlově rezignace nepřijalo, neboť „obecní příjmy jsou dobře spravovány, peníze vybírány a vyúčtovávány“ a tak Johann Holzinger musel zůstat ve funkci rychtáře až do řádných voleb v roce 1811, kdy byl rychtářem zvolen Franz Stifter z domu číslo 58.

Franz Stifter nechtěl volbu rychtáře přijmout a „nakonec ji přijal na kratší dobu jako výraz poslušnosti vůči vrchnosti.“ Franz Stifter se narodil v roce 1773, 16. prosince 1794 koupil dům číslo 58 s pozemky za 1.900 zlatých. V domě byla palírna kořalky. V roce 1797 se oženil se sedmnáctiletou dcerou revírního myslivce Therezií Rieggerovou a spolu měli 7 dětí. Někteří měšťané útočili i na rychtáře Franze Stiftera tak, že musel jako rychtář vyžádat na pomoc vojáky, „ale nebylo to nic platné. Stalo se, že měšťané odmítli nastoupit uložený trest vězení a nikdo je k tomu nepřinutil.“ Rychtář Franz Stifter žádal několikráte o zproštění funkce v Krumlově, ale nikdy mu nebylo vyhověno. K největšímu překvapení došlo při řádných volbách v březnu 1816, kdy byl Franz Stifter opět zvolen rychtářem.

Na počátku 19. století byla radnice ve velmi špatném stavu. Opravy však nemohly být prováděny bez souhlasu „ochranné schwarzenbergské vrchnosti“ v Krumlově. Rozpočet na opravu radnice byl 700 zlatých a pro získání této částky bylo nutno prodat pozemek jako stavební místo a jeden ze tří obecních domků. Konečné náklady na opravu radnice se nakonec vyšplhaly na 1.143 zlatých. 

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: