Císařskými robotními patenty z 28. června 1680 a 22. února 1717 byly stanoveny tři dny roboty týdně a současně zrušeny všechny úlevy na robotách „před českým povstáním“, to je před rokem 1618. Rychta Kapličky prohlásila, že listina z 20. prosince 1574 není žádná úleva, ale smlouva, kterou jejich předkové uzavřeli s vyšebrodským klášterem. Podle robotního patentu pouze smlouvy tohoto druhu nepozbyly platnost.

Druhého října 1723 požadovala rychta Kapličky od opata Candidusa Heinricha potvrzení listiny z roku 1574. Opat se však samozřejmě zdráhal snížit počet robotních dnů na úroveň roku 1574, neboť se bál podobných žádostí z ostatních rycht klášterního panství. Prohlásil proto, že listina není žádnou smlouvou, ale „úlevním dopisem.“ Dvacátého prosince 1723 žádala rychta Kapličky znovu opata o potvrzení listiny. Opat však 3. prosince 1723 znovu tento požadavek odmítl.

Rychta Kapličky si v Praze najala prokurátora, přísežného právníka Franze Leopolda Endera a 30. prosince 1723 mu vystavili plnou moc, aby jejich jménem jednal s Místodržitelstvím. Místo čtyř dnů roboty v týdnu museli robotovat v létě 1723 každý den a za zimní robotu platit 173 zlatých. Místodržitelství v Praze žádalo 11. ledna 1724 vyšebrodský klášter o vysvětlení. Opat Candidus Heindrich ve své odpovědi z 23. března 1724 píše, že se jedná o trestuhodnou pomluvu, což může dokázat ze zápisů robotní knihy. „V létě sice byly požadovány každodenní robotní práce, ale ne vždy od všech poddaných. Na jednoho sedláka přišlo týdně průměrně dva dny roboty, na kterou se posílala jedna osoba z každého stavení. Často přicházeli slabé děti nebo staří, kteří museli být posláni zpět domů. Přitom dostávali robotní chléb, což při letních robotách v roce 1723 činilo pro rychtu Kapličky 192 strychů obilí. V létě lidé přicházeli ráno teprve v osm nebo v devět hodin a domů šli za 4 až 5 hodin. Místo zimní roboty platili 134 zlatých, protože nemuseli orat a vláčet.“

Spor se táhl až do 24. července 1732, kdy Místodržitelství Praha rozhodlo, že cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě postupovalo v souladu se zákony a „dosavadní povinnost roboty zůstává v platnosti.“ Robotu prováděla rychta Kapličky na Kozím dvoře a na klášterním statku v Hrudkově.

Jisté uvolnění znamenal císařský patent z 12. srpna 1775 a robotní řád z 23. července 1777. Tento „nový pořádek roboty“ ukládal, že roboty se vyměřují podle výměry daně z roku 1773. Protože tento řád nebyl pro klášter výhodný, požádal opat Hermann Kurz o ponechání dosavadního nařízení o robotě. Žádosti nebylo vyhověno a tak poslal opat v září 1776 ředitele klášterních statků Christopha Reinitsche na budějovické hejtmanství, aby se zde pokusil zvrátit rozhodnutí krajského hejtmanství „za každou cenu.“ Tou cenou  bylo sto dukátů pro krajského hejtmana a další dukáty pro sekretáře a personál kanceláře. Opat slíbil, že pošle peníze toho dne, jakmile plán roboty bude vypracován a potvrzen císařem.

Druhého listopadu 1776 byla zaslána záloha padesát dukátů pro krajského hejtmana. Plán roboty byl vypracován a zaslán ke schválení císaři. Krátce nato, roku 1784, se ale tato aféra prozradila. Podle příkazu císaře se konaly v klášteře v srpnu 1784 vyšetřování. Na základě šetření byl 31. srpna 1786 propuštěn krajský hejtman a 11. října 1786 odvolán i vyšebrodský opat.

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: