Císařovna Marie Terezie vydala 13. srpna 1775 „robotní patent,“ který upravoval nevolnické vztahy vůči vrchnosti. Poněkud zmírňoval roboty a odstraňoval panskou svévoli v určování jejich výše. Jiří Záloha napsal: „Snad více než kde jinde v jižních Čechách zasáhla tato úprava klášter ve Vyšším Brodě“. Panství vyšebrodského kláštera mělo v té době rozlohu 20.438 hektarů, z nichž 15.180 hektarů patřilo poddaným a žilo zde 10.812 lidí. Robotní patent nařizoval, že poddaní jsou povinni robotovat jen určitý počet dní v roce a se stanoveným počtem potahů. Protože tato úprava roboty byla pro klášter krajně nepříznivá, žádal opat Hermann Kurz, aby zůstalo při starém. Tedy, aby poddaní robotovali sice jen tehdy, když to klášter potřeboval, ale s takovým počtem potahů, kolik jich bylo třeba k zvládnutí prací.

To v praxi znamenalo, že zůstávalo na libovůli kláštera, kolik se bude prakticky robotovat. Žádosti nebylo vyhověno. V září 1778 zaslal opat Herman Kurz prostřednictvím svého správce dvorů Christopha Reinische dopis hejtmanovi budějovického kraje, kterým byl Otto von Ottenthal, aby společně vypracovali „třetí robotní řád“ pro klášterní území. 28. října 1778 žádal Reinisch od opata sto dukátů pro krajského hejtmana, dvanáct dukátů pro sekretáře a deset dukátů pro kancelář krajského hejtmana. Opat slíbil, že pošle peníze toho dne, jakmile bude plán roboty potvrzen císařem. Přesto žádal 31. října Reinisch peníze ihned, „jinak že zůstane v posměchu a nebude moci pro klášter velmi výhodný plán roboty prosaditi“. Opat Herman Kurz proto poslal 2. listopadu 1778 padesát dukátů v hotovosti a zbývající část v naturáliích „jako uznání pro krajského hejtmana, u kterého již čtyři týdny byl klášterní ředitel zadarmo hoštěn“.

Nový plán robot byl potom vypracován, zástupcům jednotlivých vesnic dán na vědomí a „když s ním byli skoro všichni srozuměni, byl předložen císaři k potvrzení“. Vše by bylo „v nejlepším pořádku,“ kdyby 16. července 1784 nebyl Reinisch propuštěn ze služby v klášteře kvůli, mě neznámému, provinění. Reinisch již 29. července 1784 poslal císaři stížnost, ve které uvedl, že byl propuštěn proto, že „zastával přísné dodržování nového císařského nařízení týkající se správy kláštera a tím způsobil nenávist mnichů“. Christoph Reinisch uváděl ve své stížnosti, že opat Hermann Kurz je nespravedlivý vůči poddaným a spolu s mnichy „mají hlad po penězích“. Poslední příčinou jeho propuštění měla být obava, že při zrušení kláštera císařem by mohl být potvrzen do funkce ředitele kláštera.

Císař Josef II. nařídil ve vyšebrodském klášteře vyšetřování, která se konala 23. srpna a 22. září 1784 za účasti Reinische. V roce 1786 podal Reinisch u císaře novou žalobu na vyšebrodského opata, která zejména uváděla, že opat podplatil krajského hejtmana Otto von Ottenthala, „aby prošel plán roboty“, který byl příznivý pro klášter, „ale pro poddané utiskující“. Na základě této stížnosti byl „bez výslechu“ propuštěn 31. srpna 1786 krajský hejtman a 11. října 1786 sesazen také opat Hermann Kurz. Krajský komisař hrabě von Dobratský osobně předal opatovi Kurzovi rozhodnutí o sesazení 25. října 1786 odpoledne.

„Poté se opat ihned odebral mezi obyčejné mnichy do konventu, kde mu přikázali pokoj 11 a 12 v horním patře“. Klášter, který v té době měl 18 mnichů, s okamžitou platností nesměl přijímat žádné novice a konvent vedl převor Isidor Tentschmann. 11. listopadu 1786 podal sesazený opat Hermann Kurz u místodržitelství v Praze odvolání, ve kterém se snažil dokázat svou nevinu při podplácení. „Plán roboty byl vypracován samotným Reinischem  a peníze poslal na naléhavou prosbu Reinische“. Následovalo ještě několik Kurzových pokusů o očištění svého jména včetně osobní prosební žádosti při audienci 30. ledna 1788. „Císař přijal opata sice laskavě, ale přesto přešetření neposkytl“. Proti vůli vyšebrodských mnichů byl do kláštera dosazen 15. dubna 1788 jako správce Aquilin Hrdliczka ze zrušeného třeboňského kláštera. Sesazený opat Hermann Kurz zaslal prvého prosince 1788 novou žádost císaři o přešetření. Tentokrát úspěšně.

Devátého srpna 1789 byl Hermann Kurz jmenován sice do hodnosti opata, ale stále ještě nebyl pověřen vedením kláštera. Když 20. února 1790 zemřel císař Josef II., zaslal vyšebrodský opat Kurz 26. dubna 1790 prosebnou žádost novému císaři Leopoldu II. o navrácení úřadu. Císař Leopold II. nakonec žádosti vyhověl a 28. října 1790 byl opat Hermann Kurz „za velkolepých oslav znovu uveden v úřad 37. vyšebrodského opata“. Zemřel o pět let později, 10. dubna 1795.

Zdroj: archiv Františka Schussera