O existenci hradu Rožmberk v roce 1250 nelze pochybovat. Eduard Bažant uvádí jako rok založení hradu Rožmberk rok 1246, což se zdá pravděpodobné. Bylo to určitě před 22. červnem 1250, neboť toho dne dává král Václav I. pražskému kostelu a tamním kanovníkům kapli svatého Bartoloměje na Pražském hradě. Mezi svědky je jmenován i „Vok z Rožmberka“. Je to první písemná zmínka o hradu Rožmberk i o pánech z Rožmberka. Věra Mixová píše, že „Vok vystavěl někdy ve druhé čtvrtině 13. století nedobytný hrad v nejjižnějším cípu Čech, na horní Vltavě, kde řeka tvoří úzkou smyčku, obtékajíc vysoký a dlouhá ostroh. Nebylo to v pustině, nýbrž nad malou osadou v pomezním hvozdě, jejíž kostel se připomíná již v roce 1150.“ Jak vypadal původní hrad, se můžeme jen domnívat. Pravděpodobně to byl srubový dřevěný hrad na kamenité podezdívce.

Až do poloviny 20. století se všichni domnívali, že jedinou kamennou stavbou byla hlásná věž, které se dnes říká Jakobínka. Nástavba nad touto kamennou hláskou byla s největší pravděpodobností ze dřeva. Dveře hlásky ve výšce jedenácti metrů nad terénem byly pravděpodobně spojeny se srubem chodbou či padací lávkou. Jakobínka má dole průměr 980 centimetrů a zeď je v dolní části silná 375 cm. Spodní část věže asi do tří metrů je původní z poloviny 13. století a je postavena z drobného pečlivě vrstveného lomového zdiva. Věž stojí na nejvyšším místě dvora uprostřed kličky hradební zdi, která patrně oddělovala předhradí a okružní široký parkán od vnitřního jádra na vrcholku. Rozsah i zařízení hradu prozrazují starší sídliště. Tomu by odpovídala i plebánie u Vltavy. 14,4 metrů hloubky od dnes zazděných dveří Jakobínky tehdy v 13. století zřejmě tvořilo vězení. V parku nad Jakobínkou byly nalezeny zbytky sklepů a zdí, které mohou být zbytky původního hradu.

Bezvládí v alpských zemích, způsobené smrtí Friedricha Bojovného a vzápětí i českého Vladislava, pobízelo a lákalo hned několik zájemců. Abych to neprodlužoval. Devatenáctiletý Přemysl Otakar II. se oženil s Markétou Bamberskou, sestrou mrtvého vévody Friedricha a vdovou po římském králi Jindřichovy, který byl synem Friedricha II. Dost dějepisu, to spíš něco z „červené knihovny“. V únoru 1252 opouští padesátiletá nevěsta klášter a je svatba. Přemysl před oltářem přijal panství nad osiřelým vévodstvím Rakouskem a Štýrskem, a protože zjistil, že Markéta nemůže již mít děti, vyřešil problém po svém. Nalezl rozptýlení po boku Anežky z Kuenringu, se kterou měl tři děti. Když však český král roku 1261 konečně dosáhl rozvodu a Markétu opět „pohltilo ticho klášterních zdí, pramálo ohleduplný Přemysl rychle zapomněl i na vřelé city k Anežce a našel si nevěstu docela jinou, lépe vyhovující jeho politickým ambicím“.

Důvody tohoto odbočení si ještě vysvětlíme. Vraťme se ale do roku 1252. V roce 1921 A. Cechner ve svém Soupisu o Horním Dvořišti napsal: „Kostel Sv. Michaela archanděla, farní, byl založen v roce 1252 panem Vokem z Rožmberka“. Také Schaller rozluštil nápis v kostele, který začíná slovem HoC…jako rok 1252. Stejné, ale v němčině, jsou tyto věty uvedeny v Krummauer Archipresbytera a tak lze s vysokou pravděpodobností říci, že rok 1252 je rokem sídelního založení Horního Dvořiště, pokud se tak již nestalo v letech 1250 či 1251, po založení hradu Rožmberk. Kostelík v dnešním Horním Dvořišti nemohl patřit vyšebrodským cisterciákům, ti přišli do kraje později. Zda patřil benediktinům v Zátoni či k některé blízké rakouské farnosti, to se jen můžeme domnívat. Skutečností je, že dřevěná kaple stála na nové odbočce od zemské stezky, která vedla k nově založenému hradu Rožmberk.

V minulosti se předpokládalo, že horní hrad, položený na vyšším severovýchodním místě ostrožny s  Jakobínkou, je starší. Výsledky stavebního průzkumu J. Muka však „přesvědčivě prokázaly“, že dolní hrad je přinejmenším stejně starý jako horní“. Tento dolní hrad zaujal nižší část ostrohu, po jehož hřebenu se k němu přichází. K zesílení obrany byl proto ostroh před vstupním průčelím dolního hradu přeťat hlubokým, ve skále vytesaným příkopem. Obdobný příkop byl vylámán i na opačné straně. Dolní hrad tvořily dvě věže a mezi nimi ležel dvůr. Poněkud staršího původu je patrně „zadní“ hranolová věž, jejíž vrchol dnes vroubí novogotické cimbuří. V jejím přízemku bylo zjištěno úzké, půlkruhovým obloukem sklenuté okénko s rozevřenou špaletou. Tato románská forma byla používána až do počátku druhé poloviny 13. století. Z toho lze uvažovat, že věž vznikla již před rokem 1250.

Jiří Kuthan píše, že „hrad nejspíše založil jeho první doložený majitel, Vok z Rožmberka, nelze však samozřejmě vyloučit, že zakladatelem hradu mohl být už Vokův otec“. Spodní věž dolního hradu vystupovala ze seskupení hradních budov do popředí. Na její dva boky navazovala obvodová hradba. Na straně k městečku byl gotický palác, jehož zdi jsou zachovány v úrovni sklepů a přízemí a nad obvodovou hradbou i ve výši patra. Tento gotický palác však vyrůstal postupně do konce 13. století. Je zde zachován rozměrný zazděný hrotitě vyklenutý oblouk, který mohl být triumfálním obloukem prvotní kaple. Druhá hranolová věž v čele hradu chránila patrně při založení hradu bok vstupní brány. K její do nitra hradu přivrácené straně se pojí prostor hlavního schodiště, jehož obvodové zdi přivrácené do dvora a do vstupního průjezdu jsou středověkého původu, jak prozrazuje v průjezdu odkrytý portálek s hrotitým záklenkem.

Nejstarší viditelnou částí „horního hradu“, jak jsem již uvedl, je jeho dominantní stavba, válcovitá věž zvaná Jakobínka. Je postavena z lomového kamene, přičemž její spodní část se charakterem použitého stavebního materiálu odlišuje od části horní. Její nitro bylo přístupno sedlovým portálkem, osazeným ve výši jedenácti metrů nad úrovní terénu. Horní okraj zdiva, v němž se dosud zachovaly krakorce, lemoval ochoz a věž vrcholí zděnou jehlancovou helmicí. Jak píše Jiří Kuthan, u Jakobínky na horním hradě „není patrný žádný architektonický prvek, který by připouštěl předpoklad, že věž vznikla už ve 13. století. Bude proto pravděpodobnější, že věž je dílem až následujícího období“. Tím současně odpovídám na otázku: který hrad je starší? Tedy, horní hrad na Rožmberku vytvářel předpolí co do rozlohy mnohem menšího hradu dolního a lze vyslovit předpoklad, že v něm ležely hospodářské budovy panského sídla.

Nejstarší podoba Rožmberka se asi příliš nelišila od dispozice Krumlova, který byl budován současně. Byl to typ hradu rozšířený po celé Evropě, který měl mimo vlastního panského sídla v dolním hradě i hospodářské budovy pro život panského sídla i centra panství v horním hradě, pro něž ve stísněném prostoru dolního hradu nebylo místa. Hned v prvních dobách po vystavění byl Rožmberk dějištěm schůzek všech Vítkovců. O soudržnosti tohoto rodu nepřímo vypovídá listina Vokových synů Jindřicha a Vítka z března 1274 pro klášter ve Vyšším Brodě, která byla napsána na hradu Rožmberk. Mezi svědky je na ní uvedena řada členů rodu, mezi jinými i Záviš, který o dva roky později stanul v čele vzpoury proti králi Přemyslu Otakaru II. Je možné, až pravděpodobné, že toto spiknutí se připravovalo na schůzce Vítkovců na Rožmberku v  březnu 1274. Jak brzo po smrti Voka z Rožmberka se změnila oddanost v nenávist Vítkovců vůči králi.

 

 

 

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: