DOSTAVBA GOTICKÉHO JÁDRA KLÁŠTERA

 

Mezi nejstarší stavby kláštera se slohově řadí zejména východní část konventního kostela, která je tvořena pětibokým závěrem, příčnou lodí a síňovým trojlodím. Základní osnova východní části kostela vychází z půdorysného řešení, které bylo u cisterciáckých klášterů velmi časté již v 12. století. Varianta ve Vyšším Brodě je v evropském měřítku zvláštní zejména klínovým dvojbokým uzavřením vnějších kaplí. S obdobnou formou ukončení presbytáře se setkáváme v Lašovicích u Milevska, které odborníci také kladou do druhé poloviny 13. století.

Výška příčné lodi i presbytáře je v poměru k šířce větší, než tomu bylo v českém prostředí u starších staveb. Výšková dimenze se zde začala výrazněji prosazovat a dosáhla již poměru 1:2,5. Celý prostor tak získal větší dynamiku. K jejímu zvýraznění přispěly svazkové klenební přípory, které jsou nejnápadnější složkou vnitřního členění příčné lodi a presbytáře. Podle těchto přípor můžeme i rozlišit i postup stavby klášterního kostela.

Užití klenebního systému s válcovými příporami dokládá, že do architektury klášterního kostela ve Vyšším Brodě výrazně pronikla odezva severofrancouzské klasické gotiky. O jejím vlivu na utváření příčné lodi a presbytáře klášterního kostela ve Vyšším Brodě neodpovídá však jen klenební systém, půdorysná formy polygonálně uzavřeného presbytáře či prostorová proporcionalita. Odezva klasické gotiky je zde patrná i ve formách okenních kružeb. V jednotlivých bocích závěru presbytáře jsou značně vysoká štíhlá okna s hrotitými záklenky, jejichž tvar určily výškově vypjaté proporce celé stavby. Podobné vzorce kružeb mají například okna pařížské Sainte-Chapelle a katedrály v Amiens.

Kružby v oknech presbytáře klášterního kostela ve Vyšším Brodě byly obnoveny při restaurování kostela v 19. století. Ve 2 oknech zůstaly původní, ve 3 se nacházejí nové. Okny se vlévalo světlo do presbytáře. Byl tedy naplněn světlem bohatěji než ostatní části kostela, což zdůrazňovalo jeho význam jako kultovního centra chrámu. Jeho dnešní prosvětlení je ovšem mnohem menší, než zamýšlel gotický stavitel, protože větší část oken zakrývá rozměrný raně barokní oltář.

Zatím co v presbytáři a v příčné lodi vládnou formy z výrazového rejstříku klasické gotiky, poněkud jiný svět tvarů spatřujeme v chórových kopulích, do nichž se obě ramena příčné lodi na východě otevírají. Členění architektury tu vzniká pouhým odebráním hmoty z bloku zdiva. Takové myšlení však není ve shodě s principy klasické gotiky. Vnitřní, do kaplí obrácené hrany zmíněných oblouků, člení pozoruhodný vlnitý profil. Tento prvek patří k identifikačním znakům práce mistra.

Milan Hlinomaz napsal: „Svými rozměry není vyšebrodský klášter veliký, ale jeho komornost a výstavnost ve všech fázích gotického slohu jej řadí k pozoruhodným lokalitám, jejichž genius loci zasáhne každého vnímavějšího návštěvníka. Po architektonické stránce zde najdeme raně a vrcholně gotické prvky přejímající hlavně francouzské vlivy, ale i ryze ojedinělá řešení nebo i prvky ukazující stejný program výzdoby v regionu působící kamenické huti. Další pozoruhodnou zajímavostí je skutečnost, že jádro kláštera. Tedy kostel s kvadraturou, zůstaly gotické a byly rovněž, na rozdíl od ostatních klášterů, ušetřeny barokních přestaveb.“

V období let 1281 až 1286, kdy byl druhým opatem v klášteře Vyšší Brod Adam, se pravděpodobně započalo se stavbou „většího kostela“. To odpovídá mé domněnce, že v roce 1259 přišel Adam do Vyššího Brodu z Wilheringu jako mladý zdravý mnich. Tento druhý opat kláštera ve Vyšším Brodě se zasloužil nejen o zahájení stavby „většího kostela,“ ale byl i svědkem odboje Vítkovců proti králi. Poprvé se objevuje opat Adam v listině z 12. listopadu 1281, kdy Jindřich z Rožmberka daroval klášteru Vyšší Brod vesnice Studené, Kobylnice, Zahrádka a Přední Kruhová. Vesnice byly darovány „na postavení kostela.“

V letech 1286 až 1309 byl třetím opatem v klášteře Vyšší Brod Otto II. Rok 1286 se objevuje u Kaidla i u Schmidta, pouze Charvátová uvádí až rok 1290. V té době zřejmě nebyl ve Vyšším Brodě žádný mnich, který by byl schopen řídit a dokončit stavbu chrámu a tak opat Otto II. přišel do Vyššího Brodu z Wilheringu. Pod jeho vedením byl nejen dostavěn chrám, ale klášter i hospodářsky značně rostl. Když svou misi Otto II. ve Vyšším Brodě úspěšně dokončil tak byl povolán, zřejmě na počátku roku 1309, do Wilheringu, kde byl v období od 13. ledna do 21. března 1309 opatem.

V letech 1292 až 1293 se v klášterních listinách poprvé píše o odpustcích udělovaných na stavbu klášterního kostela. Jedenáctého června 1292 píší biskupové Friedrich a Heindrich z Lavan, že stavba vzhledem k velkoleposti, s kterou byla započata, nemůže být bez pomoci věřících dokončena. Dále se zde píše: „Tento kostel bude velkým nákladem vybudován, co prostředky stačí, aby toto chválihodné dílo, započaté ku cti Nejsvětější Panny Marie, dokončeno bylo.“

Dne 22. dubna 1293 udělil biskup Tomáš z Prahy věřícím odpustky, protože si přál, „aby k dílu kostela slavné Panny Marie kláštera Vyšší Brod stavěného velkým nákladem, přispěli k jeho dokončení“. Další odpustky byly uděleny 15. června 1293. Již v roce 1292 byl vysvěcen hlavní oltář a 15. června 1293 udělili biskupové Heindrich z Merseburku a Bernard z Melsseu věřícím odpustky za příspěvky „na zhotovení svícnů a ornátů kláštera Vyšší Bod.“ Antonín Cechner píše: „Stavba velkolepě založeného kostela pokračovala pomalu. Ku konci 13. století postižena byla požárem, jenž jí zdržel.“ Já sám jsem nikde jinde dosud zprávu o požáru nenašel.

V roce 1305 byly dokončeny jižní kaple mezi kněžištěm a sakristií s přiléhajícími částmi příčné lodi. Čtyři oltáře byly svěceny biskupem Rudgerem z Bozamu. Stalo se tak 23. června 1305 a jednotlivé kaple byly zasvěceny Panně Marii, svatým Apoštolům, Janu Křtiteli a Všem svatým. Za vzor při stavbě vyšebrodského kláštera sloužil klášter ve francouzském Fontenay. V tu dobu byly vystavěny i jídelna, ložnice a ohřívárna, správně nazývané refektář, dormitář a kalefaktorium. Materiálem pro stavbu kláštera byla jemnozrnná žula z blízké Kraví hory. První kameníci byli cizí, snad také laičtí bratři z kláštera.

 

 

MANUÁLNÍK JANA STAICZE

 

Jádro písemností, které se zachovaly v manuálníku Jana Staicze a které tvoří nejstarší český urbář, vzniklo na konci sedmdesátých let 13. století. Většina z nich pochází podle donačních listin z roku 1278, zbývající jsou z období mezi lety 1259 až 1278. Významné jsou tři papežské listiny z 31. března 1278, které dávají nahlédnout do vnitřní situace kláštera a jeho hospodářského postavení. V prvé listině potvrdil papež Mikuláš III. klášteru všechna privilegia. S vyjímkou fundační listiny vydané pražským biskupem Janem III. se jednalo vesměs o Vokovo písemnosti. Ve druhé listině nařídil pražskému biskupovi Janu III. z Dražic, aby ochránil statky kláštera proti škůdcům. Ve třetí listině povolil papež Vyššímu Brodu získat zpět zastavené statky. Jednalo se zřejmě o pokus kláštera vymanit se pomocí papežských listů z nejužší závislosti na Vítkovcích. Nejstarší český urbář byl vnitřní pomůckou, která registrovala skutečný rozsah klášterního majetku.

U jednotlivých lokalit je uvedena lánová výměra a dávky vajec a sýrů, které mají být odevzdány z každého lánu. Lán představoval pozemek, jehož velikost se určovala buď podle času potřebného k obdělání, nebo podle objemu výsevku. Základní jednotkou se měl stát, ale nestal, lán královský o výměře asi 45 až 50 hektarů. Pražský lán měl asi 18 hektarů, selský lán asi 23 hektarů a kněžský nebo také klášterní lán měřil 25,6 hektaru. Zda jsou v tomto nejstarším urbáři uváděny klášterní lány nelze tvrdit, ale je to pravděpodobné.

Město Vyšší Brod (forum) mělo tehdy 16 lánů a vyšebrodskému klášteru mělo odevzdávat ročně 320 vajec a 16 sýrů. U Ruckendorfu (dnešního Hrudkova) to bylo deset lánů, 200 vajec a 10 sýrů. Dále je uváděn Janův mlýn, Horní a Dolní Přísahov, Lachovice, Horní a Dolní Drkolná, Rejty a Kapličky. Jestliže vydělíme počet odevzdaných vajec a sýrů lány, vychází vždy 20 vajec a jeden sýr z  lánu. Uvedené údaje o naturálních dávkách je možné interpretovat jako redukovanou formu renty z nově založených vsí, které nevznikly kolonizační aktivitou kláštera. V době sepsání urbáře byly „na lhotě,“ tedy osvobozeny od placení peněžních dávek, aby se mohly rozvíjet. Z charakteru lokalit v držbě vyšebrodského kláštera lze usuzovat, že role nového kláštera nebyla spatřována v zakládání vsí „na zeleném drnu,“ ale v zúrodňování nově osídlené krajiny pod přímým dohledem fundátorského vítkovského rodu.

V urbáři je poprvé zachycena „Capella“, tedy Kapličky. Ze skutečnosti, že lokality nejsou jmenovitě uvedeny, ani jejich souhrnná lánová výměra, lze usuzovat, že samotné vysazení bylo kolem roku 1278 teprve v počáteční fázi realizace.Tomu by odpovídal i fakt, že stanovený počet vajec a sýrů, pokud se nejedná o písařovu chybu, je 780 ku 60, což nedává poměr 20 : 1 mezi těmito produkty zjištěný z ostatních lokalit kolem kláštera. Z etymologie názvu „Capella“ vyplývá, že zakladatelem kaple jako centra budoucího osídlení mohl být nejspíše Vok z Rožmberka.

 

Vzhledem k bonitě půdy a členité zalesněné krajině se pravděpodobně nelze domnívat, že by klášterní poddaní odevzdávali ještě další naturální dávky. Vztah ke vsím kolem Českých Budějovic, které kolem roku 1290 patřily po popravě Záviše z Falkenštejna k vyšebrodskému klášteru, řešila kompromisem listina Václava II. z 3. července 1292. Součástí statků, které Václav II. potvrdil klášteru Vyšší Brod, bylo i Záboří. Naturální dávky z oblasti Č.Budějovic pobíral vyšebrodský klášter z Plavu, Boršova a Heřmaně, která se tehdy uváděla jako Lhotka. Dle manuálníku Jana Staicze, zejména z urbáře, lze hovořit spíše o enklávě klášterních statků uvnitř rožmberského dominia. 

 

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: