KLÁŠTERNÍ DONÁTOR VOK I. Z ROŽMBERKA

 

Vok I., psaný „z Rožmberka“, byl synem Vítka z Blankenberga, či také z Prčic, a jeho blíže neznámé manželky z rodu Schönhering-Blankenberg z rakouského Mühlviertlu. Tento otec Voka I. z Rožmberka se v písemných pramenech vyskytuje v letech 1194 až 1236. V roce 1194 byl již nepochybně dospělým mužem, který vlastnil léna pasovského biskupství až k Dunaji. Držel majetek nejen na pasovském biskupství, ale i na na území českého státu. Je tedy více než pravděpodobné, že Vítkovi z Blankenberga patřila před jeho smrtí i tržní osada Vyšší Brod. Roku 1231 znamenal konec vzestupu Vítka z Blankenberga na území pasovského biskupství a v té době společně se svými příbuznými posiluje jeho zájmy. Bohumír Němec uvádí teorii, že Vítek z Blankenberka “stál i u založení hradu Rožmberk nad Vltavou. Predikát z Rožmberka přijal až jeden z jeho synů, přesto můžeme pokládat Vítka z Blankenberka za zakladatele rodu pánů z Rožmberka. Datum narození ani úmrtí, stejně jako místo uložení tělesných ostatků Vítka z Blankenberga nejsou známé. Zemřel před rokem 1250. Datum ani místo narození Voka I. z Rožmberka neznáme. Stejně tak nevíme nic o jeho dětství a podstatné části jeho života. Teprve listina českého krále Václava I. z 22. června 1250 dává prvou písemnou informaci o tomto prvním Rožmberkovi a o existenci rodového sídla, hradu Rožmberk. Dá se předpokládat, že se aktivně zúčastnil politického dění i před tímto datem. Po roce 1250 stál Vok I. z Rožmberka v centru politického dění v českém království a byl velmi úzce spjat s velmocenskou politikou budoucího českého krále Přemysla Otakara II. Především šlo o zisk rakouského vévodství v roce 1251 po vymření tamního vládnoucího rodu Babenberků. Od 7. června 1255 zastával Vok I. z Rožmberka úřad nejvyššího maršálka českého království a v témž roce táhl s králem Přemyslem na křížovou výpravu do Pruska, Přežil vpád českého vojska do Bavorska a porážku u Mühldorfu v roce 1257 od Jindřicha Dolnobavorského. Vok I. z Rožmberka se snažil navázat na tradici svého otce a pronikal do Podunají. Šlo především o blankenberské dědictví, které jeho otec ztratil. V roce 1258 koupil Vok I. z Rožmberka od Ruedina z Heichenbachu hrad Heichenbach, dědičné pasovské léno spojené s úřadem maršálka biskupství, ale biskupství si vynutilo zrušení prodeje. Kolonizační iniciativa Voka I. z Rožmberka se dotýkala zejména horní Vltavy. Vyšší Brod a jeho okolí představovali přirozenou spojnici mezi českými a hornorakouskými državami Voka z Rožmberka. Jediné známé manželství uzavřel Vok I. z Rožmberka s Hedvikou ze Schaunberga. Byl to pro ní druhý sňatek, když byla vdovou po Jindřichu III. z Kuneringu. Rozdíl 53 let mezi smrtí Voka I. z Rožmberka a smrtí Hedviky svědčí o velkém věkovém rozdílu. Z tohoto manželství známe v době smrti Voka I. z Rožmberka dva nedospělé syny. Jindřicha I. z Rožmberka a Vítka II. z Příběnic. Vok I. z Rožmberka byl pohřben ve vyšebrodském klášteře v roce 1262 a to pravděpodobně v kapitulní síni. Po smrti Voka I. z Rožmberka uzavřela Hedvika ze Schaunberga  třetí sňatek s Fridrichem z Stubenberga, na jehož statcích ve Štýrsku žila. Zemřela 13. února 1315 a pohřbena je v cisterciáckém klášteře Rein v Rakousku.

 

 

ZALOŽENÍ KLÁŠTERA ALTO VADUM

 

K vlastním přípravám k založení vyšebrodského cisterciáckého kláštera došlo na přelomu května a června 1259 a probíhaly zcela na poli kanonického práva. Samotný akt se uskutečnil za přítomnosti pražského biskupa Jana III. Z Dražic, který cestoval na jih přes Týn nad Vltavou, kde 23. května 1259 vydal ve prospěch nové fundace konfirmační listinu, potvrzující Vokův dar patronátních práv ke kostelům v Rožmitálu na Šumavě a Přídolí. Z listiny je patrné, že k vlastní fundaci nedošlo, neboť příjemci Vokova daru jsou nazýváni pouze „fratre Cisterciensis ordinis.“ Touto listinou biskup Jan III. stvrzuje založení. Fundátorem v této listině je Vok I. z Rožmberka se souhlasem ženy Hedviky. S fundací také souhlasili příbuzní Voka I. z Rožmberka Vítek a Budivoj z Krumlova, kteří přispěli k obdarování svými podíly v Klášterním lese. Fundace klášteru nebyla ani příliš výhodná ani příliš bohatá. Tento poznatek je překvapivý zejména proto, že zakladatelem kláštera ve Vyšším Brodě byl jeden z nejvýznamnějších mužů království. V zakládací listině kláštera z 1. června 1959 je několik značně rozptýlených vesnic v jižních Čechách, po jedné vsi v Horním Rakousku a ve Slezsku, výnosy ze 3 kostelů, podíl na desátcích a další práva. Největší díl nadace tvoří rozlehlý Klášterní les, který se rozkládal na jih a jihozápad od Vyššího Brodu. Výnos nadace pravděpodobně dosáhl hodnoty 60 talentů, což byl obnos, který sliboval Vok I. z Rožmberka ve své žádosti do Citeaus. Základ nadání tvořil výnos z kostelů v Rožmitále na Šumavě a Přídolí. Profesor doktor páter W. Schmidt asi nejpodrobněji popisuje, jak došlo k vysvěcení vyšebrodského kláštera: „Na svatodušní neděli (1. června) pražský biskup Jan za přítomnosti mnoha šlechticů a množství lidu vysvětil klášterní kostel. Hlavní oltář z oltářního kamene s jednoduchým křížem nad ním a Vok z Rožmberka přede všemi ústně zopakoval darování, jež bylo odevzdáno opatu Ottovi a 12 mnichům, kteří byli povoláni z Wilheringu. Přirozeně již dříve zvolili místo, kde se usadí a zbudovali prozatímní příbytky.“ Pan Josef Stöckl v německé kronice Vyššího Brodu na straně 11 píše:  „Klášterní kostel, tehdy pouze dřevěná nouzová stavba“ a páter Dominik Kaidl se snaží detailně rozebrat zakládací listinu i další dvě listiny z téhož dne. Mimo jiné píše: „První červen 1259 platí jako den založení vyšebrodského kláštera.“ O opatovi a konventu není zmínka.“ Jaroslav Čechura na základě rozboru zakládací listiny uvádí: „Z formulací listiny, jež je dílem biskupské kanceláře, lze usuzovat, že řeholníci z Wilheringu, kteří měli klášter osadit, dosud nedorazili. Je to vlastně kanonické potvrzení nové fundace, současně však i doklad toho, že ještě v roce 1259 neměl Vok svého notáře. Listinu nemohli sepsat ani řeholníci, neboť celý fundační akt proběhl bez jejich přítomnosti.“ Samotné nadání představuje konglomerát dávek nejrůznějšího druhu, připomínající poněkud přemyslovské donace knížecího období. Součást nadání tvořil především takzvaný „klášterní les“, jehož hranice listina přesně vymezuje. Celé území, které klášter získal, bylo značně členité, z převážné části porostlé lesy. V poměrně dlouhém výčtu nadání převažuje podíl na feudální rentě, aniž je přesněji specifikována její forma. Také rozptyl vsí, v nichž měl klášter dostávat dávky, je značný. Vznik kláštera ve Vyšším Brodě je mimo historicky důvěryhodné dokumenty a písemnosti opředen i pověstmi, které se dobře poslouchají a čtou. Páter Dominik Kaidl nalezl v rukopise z 30. června 1629 pověst, ve které se praví: „Na onom místě klášterního hřbitova, kde v současnosti stojí kaple sv. Anny, již kdysi podobná kaple stála. Byl v ní obraz Matky Boží Bolestné s mrtvým Ježíšem Kristem na klíně. Tak Vok z Rožmberka, který měl své sídlo na sousedním hradě Rožmberk, chtěl jednoho dne v kapli vykonat pobožnost. Ke kapli musel na koni projet řekou Vltavou na druhý břeh. Právě v tom čase vystoupila řeka, až se Vok dostal do nebezpečí života. Na památku toho, že unikl smrti, nechal na místě kaple postavit klášter.“ Základem snad může být historická skutečnost. Nebezpečí života, do něhož padl Vok z Rožmberka při útěku přes řeku Inn po bitvě u Mühldorfu nad Innem 25. srpna 1257, ve které vévoda Ludvík II. Bavorský porazil krále Přemysla Otakara II. 

 

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

Naši partneři: