POVĚST O ZALOŽENÍ KLÁŠTERA

Několikerou ozvěnou se vracelo vltavským údolím volání lesních rohů. Velký hon již skončil. Kůň pána opatrně našlapoval na strmém srázu lesní louky, zastavil a zbystřil sluch. Teď i jeho pán v sedle zaslechl vzdálené signály daleko za řekou. Pobídl koně a vedl jej bezpečně tam, kde z pravé strany řídl les a pod lesem divoce hučela rozvodněná řeka. Pustil se kousek po proudu kde, jak si vzpomínal, byl odedávna brod. Když přijel v ta místa, kůň se zastavil a zdráhal vstoupit do prudkého proudu i záludných vírů. Voda byla temně zakalena a vlny divoce narážely na kamenitý břeh. Teprve, když se znovu ozvaly lesní rohy, vkročil kůň opatrně do vody. Každým krokem však vody přibývalo, záhy se kůň ponořil až po sedlo.

Náhle se přihnala prudká vlna a strhla koně i s jezdcem do hlubiny. Nastal úporný zápas o život. Jezdec se křečovitě držel koně, jehož hlava už několikráte zmizela pod vodou. Každá vteřina se zdála věčností. Celý život se do ní dal stěsnat. V největší úzkosti se jezdec obrátil k tmavým černým mrakům, které mu doslova visely nad hlavou, a jakoby chtěl přehlušit divoký hukot vodních přívalů, zvolal: „Zachráním-li se, postavím v těchto místech klášter!“ Po chvilce zoufalého zápasu s dravým živlem nahmatal kůň pevné dno a rychle zamířil k druhému břehu. Byli zachráněni. Za čas ožilo místo stavebním ruchem. Do osady přicházeli muži v bílém rouchu se znamením cisterciáckého řádu. S nimi přicházeli noví osadníci, kteří na klášterní půdě mýtili lesy, zakládali nové osady a pole.

 

NEŽ PŘIŠLI CISTERCIÁCI

O cisterciáckém klášteře Vyšší Brod bylo již napsáno mnoho. Nejstarší známé vypsání historie tohoto kláštera pochází z roku 1639 od Martina Fialy a jmenuje se Dějiny kláštera Vyšší Brod. Další pojednání je z pera doktora Maxmiliána Millauera. Historicky spolehlivé je dílo klášterního archiváře Siegfrieda Kühwega, který zachytil dějiny kláštera od roku 1359 do roku 1641. V roce 1859, kdy klášter Vyšší Brod slavil 600 let od svého založení, vydal v Linci Isidor Proschko knihu, která shrnovala vše, co se o klášteře ve Vyšším Brodě do té doby napsalo. Je to celkem 5.808 listů, které jsou shromážděny ve 22 svazcích pod titulem Codex diplomaticus monasterii Altovadensis. Mezi další zpracovatele historie kláštera Vyšší Brod se řadí Valentin Schmidt a zejména Dominik Kaidl a Jaroslav Čechura. Na počátku 21. století se o historii kláštera Vyšší Brod nejvíce zajímá Kateřina Charvátová. Já sám jsem dosud publikoval několik desítek článků, které se zabývaly kamínky z historie tohoto kláštera.

Cisterciácký řád vznikl v Burgundsku na přelomu 11. a 12. století. Řád patřil k reformním hnutím reagujícím na rozpor mezi ideály a skutečným stylem života tehdejších klášterů. Cisterciáci vycházeli z původní řehole svatého Benedikta ze 6. století. Požadovali oddělení od laického světa, návrat k prostotě, chudobě a práci. Benediktovo „Ora et labora“ (Modli se a pracuj) se stalo programem cisterciáckého řádu. První klášter tohoto řádu byl založen v roce 1098 v Citeaux ve francouzském Burgundsku jižně od Dijonu. Citeaux, latinsky Cistercium, dalo řádu sídlo i jméno. Díky pevnému organizačnímu principu představují všechny cisterciácké kláštery jednu velkou řádovou rodinu, vzájemně propojenou pevnými vazbami a zachovávající stejný způsob života. Cisterciácké ideály získaly ve 12. století ohromný ohlas. V tomto století vzniklo pět set cisterciáckých klášterů od Sicilie po Skandinávii a od břehů Atlantiku po polské a uherské hranice.

V Čechách vznikl první cisterciácký klášter v letech 1142 až 1144 v obci Sedlec. V roce 1144 vznikl další v obci Plasy a v letech 1144 a 1145 v Pomuku (Nepomuku). Ještě před rokem 1150 byl založen čtvrtý cisterciácký klášter v Hradišti a těsně před koncem 12. století, v roce 1199, v Oseku. Na počátku 13. století, v roce 1204, byl založen první cisterciácký klášter na Moravě ve Velehradu a v roce 1251 ve Žďáru nad Sázavou. Po těchto sedmi cisterciáckých klášterech na dnešním území České republiky vznikl osmý ve Vyšším Brodě. Cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě má dle Jaroslava Čechury nejlépe pramenné doložení svého založení ze všech klášterních fundací v českých zemích v době přemyslovské.

V roce 1258 se rozhodl Vok I. z Rožmberka, že na svém panství založí nový klášter. Místo určené pro klášter se nacházelo asi hodinu cesty od hradu Rožmberka proti proudu Vltavy. I když většina území byla pokryta neprostupnými lesy, vybral Vok z Rožmberka polohu v těsné blízkosti jednoho z mála center celé oblasti. Několik set metrů od uvažované stavby kláštera, na obchodní stezce spojující Čechy s Rakouskem. Tržní osada se nazývala Hohenfurt, česky Vyšší Brod. Podle osady dostal jméno i klášter, latinsky nazývaný Altovadum, což je překlad českého i německého jména. Volba místa vycházela z reálné komunikační dostupnosti v téměř neosídlené krajině. Pomineme-li blízkost tržní osady, vyhovovala poloha cisterciáckým předpisům. Klášter byl založen ve stráni nad soutokem Vltavy s Menší Vltavicí, v terénu chráněném před vzedmutými jarními vodami a hluboké vltavské údolí vklíněné mezi okolní kopce skýtalo mnichům klid k rozjímání.

Na výběr řádu cisterciáků ve Vyšším Brodě měla patrně vliv Vokova manželka Hedvika, která pocházela z rakouského hraběcího rodu Schaunbergů. Rodovým klášterem Schauenbergů byl klášter cisterciáků ve Wilheringu, který se stal mateřským klášterem ve Vyšším Brodě. Nejstarší dokument, který dosvědčuje Vokův záměr založit nový klášter je nedatovaná listina Voka z Rožmberka, v níž žádá opata v Citeaux o povolení zřídit cisterciácký klášter, který měl být osazen mnichy z Wilheringu. Vok se v této listině zavázal, že věnuje klášteru majetek s ročním výnosem šedesáti talentů stříbra a dvě vinice s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že se listina zachovala v archivu wilherinského kláštera, lze se oprávněně domnívat, že Vokovu žádost v Citeaux přednesl opat z Wilheringu. 

Z roku 1258 je zachováno nařízení generální kapituly cisterciáckého řádu, zasedající v Citeaux, v němž pověřuje opaty v Baugarttenbegu a Pomuku, aby uskutečnili vizitaci místa „in guo funtare intendit abbatiam monachorum nostri ordinis vir dominus de Rosamberch marescallus Bohemiae“. V dalším roce bylo nařízení opakováno, neboť vizitace se do té doby neuskutečnila. Vzhledem k tomu, že generální kapitula se scházela po roce 1233 vždy 13. září a trvala pět dní, lze doložit „terminus ante guem“ sepsání listiny Vokem z Rožmberka již před zářím 1258. Žádost o vizitaci totiž musela předcházet zasedání generální kapituly v tomto roce, na němž ji wilherinský opat předložil.

Zdroj: archiv Františka Schussera

 

 

 

Naši partneři: