STRUČNÉ DĚJINY (1937)

Horní Vltava až ke Kunžvartu byla kdysi jezerem, jehož jasné stopy jsou patrny v dnešních slatinných útvarech a zejména „mrtvé nivy“ u Želnavy jsou toho důkazem. Vysoké hráze dostupovaly v okolních horách až 1000 m výše, zadržujíce jarní vody s hor, které v době přívalů přetékaly a podemílaly kamenné přírodní hráze. Mezi Čertovou stěnou a Jelení horou prolomily přívaly vod zvětralou hráz a vytvořily si řečiště asi v nynější podobě, v němž kameny, zabraňujíce volnému toku, vytvářejí romantické peřeje „Čertovy proudy“. Tak jako dnes pod Čertovou stěnou, tak vypadala Vltava u Loučovic.

Stavební místo v r.  1885.

 

Byla zde krajina nehostinná, dávající obživu několika dřevorubcům, vorařům a živořícím třem sedláčkům. Kostelíky sv. Prokopa a Oldřicha stály opuštěné, málokdy se v nich rozsvítila světla oltáře. Cizinci se kraji pro neschůdnost vyhýbali. Kraj ležel zapomenut, les rostl na březích divokých peřejí. Jen starý hamr pokoušel se bezúspěšně přehlušovat divoké běsnění vod.

O tom, co bylo dále, čtěme v kronice pana Arnošta Poráka: „Abych seznal sílu horního toku Vltavy, cestoval jsem s Ing. Wilhelmem fy. Brigleb, Hansen a spol. z Gothy, horním vltavským povodím. Přišli jsme z Horní Plané v podvečer 30. září 1884 do Lipna. Stáli jsme překvapeni vodní silou, která se tu v nesčetných peřejích hnala od Lipna k vyššímu Brodu. Proudila před námi nevyužita. Jest třeba připomenouti, že toho dne stav vody byl příznivý a proto se její síla pěkně representovala. Provedli jsme 1. a 2. října 1884 první zaměřování a pustili jsme se ihned do práce. Zakrátko jsem získal vodní právo od majitele Scherhaufera a hoření hospodářství Schmalzseppla v Lipnu. 4. a 5. listopadu 1884 získal jsem nečinně ležící vodní sílu u Sensenhamru, patřící klášteru Vyšebrodskému.


Vltavský mlýn 1886.

 

S pomocí dobrých přátel pracoval jsem dále a ještě téhož měsíce jsem mohl své máti pí Anně Porákové, rozené Faltisové, předložiti plán na využití loučovické vodní síly a vybudování továrny na buničinu s příslibem dobré budoucnosti.

V listopadu 1884 bylo rozhodnuto založiti vodní dílo a továrnu na celulosu. Již v zimě jsme připravovali s 1000 dělníky půdu, káceli lesy, odstraňovali rozseté balvany, které jsme ovšem jenom odstřelováním mohli rozbíti. Tak padlo zde na 140.000 ran dynamitem, aby základy k továrně mohly býti položeny.

Má máti zemřela v r. 1885, když započaté dílo bylo v plném tempu svého provedení. Byla započata stavba továrny, postaveny 3 vařáky k výrobě suché sulfitové buničiny a při tom bylo budováno 9 obytných domů. Když jsme překonali všechny možné překážky, započali jsme 12. září 1886 s vlastním provozem továrny.“

Tolik vypráví zakladatel továrny p. Arnošt porák.

Dnes, kdy továrna vzrostla do značných rozměrů, lze bezpečně zjistiti její vývoj, neobyčejnou stabilitu a hlavně nepřetržitý pokrok. Již dvě léta po založení nestačí stroje výrobě.


Vltavský mlýn 1928.

 

V r. 1888 rozšiřuje Arnošt Porák varnu, kotelnu a vodní pohon. Musí postaviti další dva vařáky. Závod, dík dobrým odbytovým možnostem, si razí cestu kupředu. Roku 1895 staví se první stroj na papír, v r. 1896 a 1897 jsou postaveny další s příslušnými pomocnými stroji. R. 1897 představuje firmu, jako živitelku 17 úředníků a 350 dělníků. Arnošt Porák pečoval o své. Šel s duševním pokrokem a přál jej také jiným; zakládá dvoutřídní školu, staví ji svým nákladem a předává ji veřejnosti. Do té doby přistavěl nových 5 obytných domů, aby umožnil svým zaměstnancům dobré bydlení.

Další stroj staví se v r. 1900, ale již tehdy vidí, že pro realisaci dalších svých projektů musí zříditi továrnu ve Sv. Prokopě, 1,5 km výše proti vodě. Zde staví nové dílo, velkobrusírnu dřeva se zařízením pro výrobu ruční lepenky. Krom toho staví stroj na karton s kruhovým sítem, prvý toho druhu na území ČSR. Toto vzestupné tempo jest však náhle zastaveno. Prudký požár, vypuknuvší 8. května 1901 ve Vltavském mlýně, ničí dílo činného muže. Čtyři lidské životy stávají se obětí plamenů. Se spěchem zbudovány nové provozovny a 12. září téhož roku jest zahájen opět tovární výroba.


Továrna ve Sv. Prokopu.

 

Nově zařízená továrna ve Sv. Prokopu začíná výrobu v květnu 1903, její zařízení jest doplněno samosnímacím strojem na papír.

V té době již zaměstnávala zakladatele nová otázka. Doprava surovin a hotového zboží byla těžkopádná. 60 párů koní dopravovalo suroviny i hotové zboží pro podnik na silnici 20 km dlouhé, mezi Certlovem a Loučovicemi. Arnošt Porák, muž činu, bojuje za zřízení lokální dráhy Certlov – Lipno. Konečně za činné spolupráce pana opata Bruno Pammera z Vyšebrodského kláštera jest započato se stavbou dráhy v roce 1909. Do loučovické papírny přichází první vagon uhlí dne 18. října 1911. Brzo na to 17. prosince 1911 byla zahájena veřejná doprava osob. Den tento jest významný nejen pro podnik, jemuž stál Arnošt Porák v čele, ale i pro celý široký kraj.

Sled událostí pokračuje dále. Zakladatel mění individuální firmu v akciovou společnost: „Vltavský mlýn Bratří Poráků, akc. spol. továren papíru a lepenky v Loučovicích“ a stává se jejím prvním presidentem.


Stroj na papír s dlouhým sítem.

 

V roce 1911 bylo využito třetího spádu vody ke zřízení elektrárny a pily.

V roce 1913 je vnitřní zařízení podniku modernisováno, dosavadní nehospodárné užívání kouskové síry při výrobě louhu jest zaměněno pražením pyritu, počet strojů je doplněn na šest. Stroj s kruhovým sítem umožní produkci nejrůznějších druhů papíru, lepenky a kartonu.

V té době nečekaného rozmachu nastává válka. Arnošt Porák převádí závod pevnou rukou největšími zmatky, které působí válečný hospodářský chaos. Téměř na samém konci válečného období jest zasažen největším nepřítelem lidské aktivity, smrtí. Skonává dne 21. dubna 1918 v krásném věku 69 let, plném mohutné, tvůrčí práce.

Krátce po smrti přejímá vedení závodu syn Evžen Porák, vrátivší se ze světové války. Jeho péči neujdou nedostatky vzniklé za války a proto přikročuje k provedení různých důležitých oprav, které závod opět posílí a jeho výkonost zvýší. Přichází rok 1920 a s ním ihned v prvých jeho dnech neobyčejně silná povodeň, jíž rovné nebylo snad po celé století. Rozbouřené proudy ničí vše, co jim stojí v cestě, mosty, jezy, tovární objekty.


Povodeň v r. 1920.

 

Byl to tehdy smutný a bolestný pohled na ničivé dílo vod. Dravými spoustami utracený lidský život jen doplňoval chmurný obraz dnů.

A rok 1921 přináší závodu novou pohromu. Dne 1. února vypukl oheň, kterému za oběť padla strojovna Vltavského mlýna.

V roce 1929 a 1930 jsou postaveny 2 nové stroje na papír, kterým musely ustoupiti zastaralé.

Vltavský mlýn zůstává dokonalým podnikem, jeho vedoucí dbají, aby při nutné modernisaci, jíž se zvyšuje kapacita, nebyly zúženy sociální zájmy dělnictva. V současné době tvoří závod továrna na papír a buničinu „Vltavský mlýn“, kde jsou4 vařáky na sulfitovou celulosu, brusírna dřeva, zařízení pro výrobu lepenky, papíru s připojenou výrobou lepenkových beden „Container.“ Tyto podniky mají roční kapacitu 2.500 – 3.000 vagonů hotových výrobků.


Povodeň  v r. 1920.

 

Pila, přiřazena k podniku, má roční výkonost 6.500 m3 řeziva. Pohonná síla, potřebná k výrobě jest dodávána 10 turbinami o výkonosti 4.850 HP a parními stroji o 2.700 HP.

Firma jest majitelkou 57 obytných budov, ve kterých bydlí 845 zaměstnanců firmy a 18 státních zaměstnanců.

V těchto budovách je dále umístěna obecná škola s vyučovacím jazykem československým, 5třídní německá obecná škola, obecní knihovna, dětská opatrovna, poradna pro matky a kojence německé sociální péče o mládež, poštovní úřad a četnická stanice.

Podnik zaměstnává celkem 110 úředníků a zaměstnanců, 1100 dělníků. V době sezonních prací stoupá počet zaměstnaných až asi na 1.850 lidí, což představuje asi 6.000 členů rodin a cca polovinu všeho obyvatelstva soudního okresu Vyšší Brod.

Na danícha veřejných dávkách zaplatila firma Vltavský mlýn od roku 1919 – 1936 Kč 38,000.000.-, k čemuž přistupují milionové obnosy nepřímého zdanění.

Jaký vliv mělo vybudování továren na rozvoj kraje, ukazuje vzestup obyvatel osady Loučovic. V r. 1884 bylo zde celkem 39 obytných domů se 250 obyvateli.


Plavení dřeva kanálem.

 

V r. 1937 mají Loučovice 135 domů s 1.650 obyvateli, takže přírůstek za uplynulých 52 roků činí 96 domů a 1.400 bydlících.

Celkový počet obce Bolechy, ve které Loučovice jsou nejdůležitější osadou, obnáší přes 2.200 obyvatelů.

 

Na paměť zakladatele pana Arnošta Poráka a 50letého jubilea závodu byl odhalen uprostřed tohoto průmyslového střediska pomník, který připomíná všem pracovníkům na tomto místě věčný boj o zachování a rozvoj toho, co bylo od předků vybudováno a předáno generacím mladším.


Arnošt Porák

 

Zdroj dat: Osobní archiv rodiny Poráků.

 

 

Naši partneři: