O stavbě místní lokální železnice do Loučovic začal přemýšlet továrník Arnošt Porák krátce po zahájení výroby a zejména po postupném rozšiřování výroby v závěru 19. století. V té době bylo nutno dovážet suroviny a odvážet hotové výrobky mezi Loučovicemi a dnešním Rybníkem za pomoci až devadesáti koní. O stavbu železnice usiloval i klášter Vyšší Brod, který dosud přepravoval koňmi a voly vory a palivové dřevo mezi Lipnem a Vyšším Brodem, protože vltavské Čertovy proudy jsou nesjízdné.

V té době město Linec plánovalo stavbu železnice z Českého Krumlova přes Rožmberk, Vyšší Brod a Bad Leonfelden do Lince s odbočkou Vyšší Brod – Lipenský zdvih. Železnice měla zatraktivnit region Horního Mühlviertelu a Vyšebrodska. V roce 1902 se konala v Bad Leonfeldenu  schůzka s obcemi, průmyslníky a statkáři. Zájem byl ale tak malý, že plán padl.

Nezávisle na „lineckém plánu“ přišel s nápadem i sám Arnošt Porák. Druhého srpna 1896 byla na radnici ve Vyšším Brodě založená „akciová komise.“ Jejími členy byli Porák, klášter Vyšší Brod, Buquoy, Schwarzenberg, starostové Vyššího Brodu a Rožmberku a státní zástupce. Předsedou se stal Arnoš Porák. Schvalování projektu se však protahovalo a tak byla 30. dubna 1900 poslána petice Železničnímu oddělení Zemské správy, ve které se žádalo urychlené schválení projektu.

Třicátého června 1900 zpracovává Porákovi firma Kodl a Hammer z Písku projekt soukromé úzkokolejné dráhy o rozchodu 760 milimetrů s tím, že trať povede z Horního Dvořiště. Vlečky měly být v Lipně u překladiště dřeva, ve Svatém Prokopu ke kartonážce, v Loučovicích k papírně a ve Vyšším Brodě pro překlad dřeva. Zde se uvažovalo i o remíze a o opravárenské dílně. Stanice měly být Lippner Schwebe (Lipenský zdvih), St. Prokop, Kienberg (Loučovice), Steidlhammer (Čertova stěna)a Hohenfurth Stift (Vyšší Brod klášter).

Trať neměla vyřešeno, po kterém břehu Vltavy povede Vyšším Brodem. Od Horního mlýna (Obermühl), kde byla plánována zastávka, měla železniční úzkokolejná trať vést údolím Větší Vltavice (Stegmüll) a objíždět Horní Dvořiště, kde měla být opět zastávka. Napojení na železniční trať České Budějovice – Linz mělo být ve stanici Český Heršlák. O elektrifikaci se mělo rozhodnout mezi firmami Křižík a Ganz. Křižík navrhoval 1200V a Ganz 750V. Pro možnou finanční úsporu byla navržena i alternativa parní úzkokolejné lokomotivy.

V červenci 1903 byl do čela akciové komise zvolen opat kláštera Vyšší Brod Bruno Pammer, který preferoval elektrický pohon. Už jen proto, aby mohl vybudovat v Horním Mlýně, na místě klášterního mlýna, vodní elektrárnu. Nakonec se přiklonil k vídeňské firmě Siemens-Schuckert, která používala napětí 1200V.

Teprve až v roce 1909 se rozhodlo, že trať povede z Zartlesdorfu (později Certlov, nyní Rybník). Zartlesdorf se měl stát železničním uzlem a odtud měla vést i železnice na Deutsch Beneschau (Benešov nad Černou). Při změně výchozí stanice se také rozhodlo, že železniční trať na Lipno se bude stavět v běžném rozchodu, tedy 1435 milimetrů.